|
|
Sledování obsahu enzymů v pšeničném sladu
Šubertová, Hana ; Benešová, Karolína (oponent) ; Hartman,, Ivo (vedoucí práce)
Cílem této práce bylo vyhodnocení vlivu technologie sladování na obsah hydrolytických enzymů -amylasy a -amylasy. Dalším cílem byl výběr odrůdy pšenice s nejvyšší aktivitou enzymů -amylasy a -amylasy. Bylo hodnoceno několik technologických postupů sladování (délka sladování 5 až 8 dní, teplota sladování 12, 15, 18 °C, stupeň domočení ječmene 43, 45, 47 %, hvozdění při 80 a 50 °C). Pro sladování byla použita ozimá pšenice odrůdy Arkeos. Po získání vzorků sladu, byla stanovena aktivita enzymů ,-amylasy a provedeno statistické vyhodnocení vlivu různých technologií sladování na aktivitu enzymů. Aktivita -amylasy byla stanovena setem Ceralpha method a -amylasa setem Betamyl-3 method od společnosti Megazyme. Jako nejvhodnější byla zvolena technologie sedmidenního sladování, se stupněm domočení 45 %, teplotou klíčení 18 °C a teplotou sušení 50 °C. Tento technologický postup byl použit při sladování souboru 48 odrůd pšenice ze třech pokusných lokalit (Jaroměřice nad Rokytnou, Chrlice, Věrovany), ze sklizně 2016. Nejvyšší obsah enzymu -amlyasy měly odrůdy Rumor, která měla průměrný obsah -amylasy 277 U/g, Bonanza – 255 U/g a Izzy – 254 U/g. Největší obsah enzymů -amylasy měly odrůdy Matchball – 37,9 U/g , Fakir – 35,6 U/g, a Bernstein – 35,3 U/g.
|
|
| |
|
|
Vliv plazmového výboje na smáčivost semen vybraných kulturních plodin
PIHERA, Pavel
Tato bakalářská práce se zabývá vlivem atmosférického (Gliding arc) a nízkotlaké-ho mikrovlnného plazmového výboje na povrch pšenice seté (triticum aestivum), slunečnice roční (helianthus annuus), a hrachu setého (pisum sativum) a jak použití plazmového výboje ovlivní schopnost adheze semen. V práci je měřena smáčivost semen před a po použití plazmového výboje. Smáčivost je měřena podle smáčivého úhlu nanesené kapky na měřené semeno.
|
|
|
Využití pšenice s purpurovým perikarpem ve výživě brojlerových kuřat
Psohlavcová, Tereza
Diplomová práce se zabývá využitím barevného zrna pšenice s purpurovým perikarpem ve výživě brojlerových kuřat Ross 308. Cílem práce bylo vyhodnotit vliv zkrmování pšenice RU 687 12 s purpurovým perikarpem a vyšším obsahem antokyanů na parametry užitkovosti vykrmovaných brojlerů a na jejich metabolismus hodnocený na základě biochemického vyšetření krve. Pokus byl realizován na 240 kohoutcích brojlerových kuřat rozdělených na 2 skupiny (kontrolní a pokusná) po 120 kusech. Kuřata každé skupiny byla rozdělena do samostatných kójí po 20 kusech (6 opakování). První skupina pokusná, byla krmena krmnou směsí s 60% podílem barevné pšenice RU 687 12. Kontrolní skupina byla krmena krmnou směsí obsahující stejný podíl běžné pšenice Bohemia. Pokus trval od 12. do 39. dne věku kuřat. Během pokusu byla kuřata 1 týdně vážena a byla sledována spotřeba krmiva v jednotlivých kójích. Při porážce na konci pokusu byla v každé kóji od 2 náhodně vybraných kuřat odebrána krev pro biochemické vyšetření (celkem 12 kuřat z každé skupiny). Všechna kuřata byla po porážce jatečně zpracována, zjištěna hmotnost jatečně upraveného těla a u části kuřat byl stanoven podíl prsní a stehenní svaloviny. Na základě statistického zpracování a porovnání výsledků byl zjištěn průkazný rozdíl v některých parametrech minerálního metabolismu (v koncentraci hořčíku, železa, aktivitě glutationperoxidázy) a v koncentraci glukózy v krvi. V parametrech spotřeby krmiva, přírůstcích hmotnosti, konverzi krmiva a výtěžnosti nebyly průkazné rozdíly zjištěny. Zařazení pšenice s barevným perikarpem do krmné směsi (namísto běžné pšenice) nemělo na užitkové vlastnosti ani metabolismus vykrmovaných brojlerových kuřat zásadní vliv (pozitivní ani negativní).
|
|
|
Výskyt škůdců a jejich antagonistů v konvenčním a ekologickém zemědělství
Malec, Josef
Cílem diplomové práce bylo zjistit, kteří škůdci a jejich antagonisté se vyskytují v porostech plodin pěstovaných v rámci konvenčního a ekologického zemědělství. Výskyt škůdců a jejich antagonistů byl zjišťován v roce 2018 v porostech jetele lučního (Trifolium pratense) a pšenice seté (Triticum aestivum) v konvenčním a ekologickém systému hospodaření na pozemcích v okolí Rudy u Velkého Meziříčí. Použitými odchytovými metodami bylo smýkání a lepové desky. Celkem bylo odchyceno 16 131 jedinců (15951 hmyzu, 180 pavouků), 7359 (45,6 %) pomocí lepových desek, 8772 (54,3 %) smýkáním. U lepových desek nebyl prokázán výrazný rozdíl početností odchycených jedinců v závislosti na barvě lepových desek. V porostu pšenice bylo odchyceno 5853 (36,3 %) jedinců (3143 při konvenčním pěstování, 2710 při ekologickém), v porostu jetele 10278 (63,7 %) jedinců (3979 při konvenčním pěstování, 6299 při ekologickém). Škůdců bylo celkem odchyceno 12824, v porostu pšenice 4982 (2717 při konvenčním pěstování, 2265 při ekologickém), v porostu jetele 7842 (2965 při konvenčním pěstování, 4877 při ekologickém). Antagonistů bylo celkem odchyceno 1323, v porostu pšenice 377 (151 při konvenčním pěstování, 226 při ekologickém), v porostu jetele 946 (325 při konvenčním pěstování, 621 při ekologickém). V porostu pšenice seté byli nejúčinnějšími bioregulátory lumčíkovití, slunéčkovití a pestřenkovití, nejškodlivějším hmyzem jsou kohoutci a třásnokřídlí. Nejúčinnějšími bioregulátory v porostech jetele lučního jsou slunéčkovití, nejvýznamnějšími škůdci nosatčíci rodu Protapion.
|
|
|
Identifikace pšenice seté a špaldy DNA markery
Smetana, Daniel
Pšenice špalda se v poslední době stává stále oblíbenější a žádanější vzhledem k lepšímu nutričnímu složení potravin ze špaldy oproti klasickým potravinám z pšenice seté. Obě tyto rostliny jsou jedny ze základních obilovin, pěstují se po celém světě a využívají se především v potravinářství a krmivářství. Vzhledem k častému falšování špaldových produktů prostřednictvím příměsí z pšenice seté roste zájem o jejich vzájemné odlišení. Jedním z možných nástrojů pro jejich identifikaci jsou metody molekulární biologie. Tímto směrem byla také zaměřena tato práce s názvem „Identifikace pšenice seté a špaldy DNA markery“. Testovaly a ověřovaly se DNA markery spojené s variabilitou v genu pro γ-gliadiny prostřednictvím PCR reakce a restrikčního štěpení (metoda RFLP). Bylo testováno celkem devět genotypů rodu pšenice a výsledky byly ověřovány na polyakrylamidové elektroforéze a pomocí bioinformatický nástrojů. Z výsledku vyplývá, že uvedený polymorfismus v genu pro γ-gliadiny lze použít jako identifikátor pro rozlišení špaldy a pšenice seté.
|
|
|
Zkrmování pšenice s vyšším obsahem anthokyanů u nosnic v závěru snášky
Trněná, Iva
Cílem diplomové práce bylo vyhodnotit vliv zkrmování pšenice s vyšším obsahem anthokyanů u nosnic na konci snáškového cyklu v porovnání s krmením běžnou pšenicí bez anthokyanů. Mezi hodnocené parametry byly zahrnuty hmotnost slepic, spotřeba krmiva, snáška, hmotnost a kvalita vajec a biochemický profil krve nosnic. Do experimentu bylo použito 30 nosnic hybridní kombinace Bowans Brown v 69 týdnech věku. Nosnice byly rozděleny do dvou skupin po 15 kusech. První skupina byla kontrolní, krmená běžnou odrůdou pšenice Bohemia s nízkým obsahem anthokyanů a druhá skupina byla pokusná - krmená barevnou pšenicí odrůdy RU 687-12 s vysokým obsahem antokyanů. V rámci experimentu se u nosnic sledovala snáška vajec, spotřeba krmiva, hmotnost zvířat a byly vyhodnoceny jakostní znaky vajec. Při ukončení pokusu byla odebrána krev na biochemické vyšetření. Výsledky obou skupin byly mezi sebou porovnávány. Z výsledků statistického posouzení vyplývá, že krmení pšenicí RU 687-12 průkazně ovlivnilo spotřebu krmiva a snášku, která byla vyšší než u skupiny pokusné. Vejce slepic pokusné skupiny měla ale průkazně nižší hmotnost. Nicméně celková produkce vaječné hmoty byla u pokusné skupiny průkazně vyšší (P = 0,04). Při sledování kvality vajec bylo zjištěno průkazně vyšší zastoupení žloutku a vyšší hmotnost žloutku, ale také nižší zastoupení bílku ve vejcích pokusné skupiny. Biochemickým rozborem krve byla prokázána vyšší koncentrace albuminu v krevní plazmě nosnic pokusné skupiny. Ostatní sledované parametry se průkazně nelišily. Na základě výsledků experimentu můžeme konstatovat, že zkrmování pšenice s vyšším podílem anthokyanů mělo pozitivní vliv na užitkovost nosnic vyjádřenou počtem vajec, produkcí vaječné hmoty a vyšším podílem žloutku.
|
|
|
Využití isogenních linií barevné pšenice v pokusech s laboratorními potkany
Hadincová, Tereza
Byl proveden krmný test na samcích laboratorního potkana „Vistar“. Byly porovnávány 4 skupiny potkanů, krmených směsmi se 70 % zastoupením pšenic, lišících se navzájem zabarvením zrna. Pro krmné testy byly zvoleny téměř isogenní linie odvozené od recipientní odrůdy „Novosibirskaya 67“ (N67). Jednalo se o kultivary N67 s bílým zrnem, „ANK-28A“ s purpurovým zrnem (geny Pp1 a Pp2), „ANK-28B“ (Pp1 a Pp3) a „Aoi Yu“ (nedokončená téměř isogenní linie) s modrým aleuronem zrna (gen Ba1). Krmné směsi byly standardizovány na stejný obsah nutričních látek. Krmný pokus trval 72 dní. Byly hodnoceny přírůstky v čase a biochemické charakteristiky krve. V biochemických parametrech byly zaznamenány statistické rozdíly v ukazatelích obsahu glukózy (GLU), triglycerolů (TG) a celkového obsahu bílkovin (CB). Vyšší obsah GLU byl zaznamenán u N67 a „Aoi Yu“. Vyšší obsah TG byl zaznamenán u „ANK-28B“ a nižší u „ANK-28A“. Vyšší obsah CB v krvi potkanů byl zaznamenán u „Aoi Yu“ a nižší u všech zbývajících pšenic. V ostatních charakteristikách krve nebyly zaznamenány statisticky průkazné rozdíly (P<0.05). Zajímavé je, že byla zaznamenána nejvyšší spotřeba krmné směsi v přepočtu na jednoho jedince u krmné směsi se zastoupením pšenice s bílým zrnem (N67) a naopak nejnižší u pšenice „Aoi Yu“ s největším obsahem anthokyanů. Tento výsledek je v souladu s výsledky některých jiných autorů, kteří prokázali souvislost mezi vysokým obsahem anthokyanů v krmné dávce a sníženými přírůstky laboratorních zvířat.
|
|
|
Rozdíly v reologických vlastnostech různých druhů pšenice
JORDÁKOVÁ, Lenka
V této bakalářské práci (Rozdíly v reologických vlastnostech různých druhů pšenice) byly porovnány čtyři druhy potravinářské pšenice, jedné z nejpěstovanějších plodin na celém světě. Posouzena byla známá pšenice setá (Triticum aestivum L.) a dále pluchaté pšenice, které jsou pěstovány především v ekologickém zemědělství. Těmi jsou pšenice jednozrnka (Triticum monococcum L.), pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum (Schrank) Schuebl) a pšenice špalda (Triticum spelta L.). Hodnoceno bylo celkem osm odrůd těchto pšenic. Pomocí přístroje Mixolab II a samostatných měřících metod u nich byly zaznamenány reologické vlastnosti a parametry pekařské jakosti. Celkem byla provedena dvě pozorování stejných odrůd obilnin, z nichž každé proběhlo v jiném roce (2014 a 2015). I při takovém měření byly pozorovány určité rozdíly v hodnocených parametrech. Systém Profiler zanesl výsledky do grafu a umožnil porovnat důležité souvislosti a odlišnosti. Na základě těchto skutečností byla vyhodnocena data, která nám potvrdila několik výroků známých autorů. Nejvhodnějším druhem pro pekárenské využití je z hlediska naměřených hodnot pšenice setá. Pšenice špalda nedosahuje tak dobrých výsledků pekařské jakosti, ale mohla by být pro tyto účely využita v určitém poměru ve směsích s pšenicí setou. Současně by došlo k navýšení nutriční jakosti takových výrobků díky vyššímu podílu kvalitních bílkovin obsažených v zrnu špaldy. K dosažení lepší jakosti pšenic jednozrnky a dvouzrnky pro výrobu sušenek, oplatků a keksů je vhodné snížit intenzitu pěstování.
|
|
|
Sledování obsahu enzymů v pšeničném sladu
Šubertová, Hana ; Benešová, Karolína (oponent) ; Hartman,, Ivo (vedoucí práce)
Cílem této práce bylo vyhodnocení vlivu technologie sladování na obsah hydrolytických enzymů -amylasy a -amylasy. Dalším cílem byl výběr odrůdy pšenice s nejvyšší aktivitou enzymů -amylasy a -amylasy. Bylo hodnoceno několik technologických postupů sladování (délka sladování 5 až 8 dní, teplota sladování 12, 15, 18 °C, stupeň domočení ječmene 43, 45, 47 %, hvozdění při 80 a 50 °C). Pro sladování byla použita ozimá pšenice odrůdy Arkeos. Po získání vzorků sladu, byla stanovena aktivita enzymů ,-amylasy a provedeno statistické vyhodnocení vlivu různých technologií sladování na aktivitu enzymů. Aktivita -amylasy byla stanovena setem Ceralpha method a -amylasa setem Betamyl-3 method od společnosti Megazyme. Jako nejvhodnější byla zvolena technologie sedmidenního sladování, se stupněm domočení 45 %, teplotou klíčení 18 °C a teplotou sušení 50 °C. Tento technologický postup byl použit při sladování souboru 48 odrůd pšenice ze třech pokusných lokalit (Jaroměřice nad Rokytnou, Chrlice, Věrovany), ze sklizně 2016. Nejvyšší obsah enzymu -amlyasy měly odrůdy Rumor, která měla průměrný obsah -amylasy 277 U/g, Bonanza – 255 U/g a Izzy – 254 U/g. Největší obsah enzymů -amylasy měly odrůdy Matchball – 37,9 U/g , Fakir – 35,6 U/g, a Bernstein – 35,3 U/g.
|
host ::
RSS.