|
|
Oxidační posttranslační modifikace a jejich význam
Šimková, Anna ; Míšek, Jiří (vedoucí práce) ; Petrák, Jiří (oponent)
Aerobní způsob života s sebou přináší nevyhnutelné vystavení živých systémů reaktivním formám kyslíku, dusíku a chloru. Široká škála oxidantů může měnit strukturu biomolekul, jako jsou proteiny, lipidy a DNA. Oxidační posttranslační modifikace hrají důležitou roli v řadě buněčných procesů, například se účastní redoxní signalizace, transkripce genů a metabolismu. Nárůst oxidantů v buňkách vede k oxidačnímu stresu, který je u lidí spojen se vznikem neurodegenerativních, kardiovaskulárních a autoimunitních onemocnění. Výzkum zaměřený na působení konkrétních reaktivních druhů v buňce může objasnit spletitou síť redoxních dějů a pomoci vývoji odvětví redoxní medicíny.
|
|
|
Buněčná smrt jako důsledek železem indukovaného buněčného poškození
Běhounek, Matěj ; Balušíková, Kamila (vedoucí práce) ; Truksa, Jaroslav (oponent)
Železo je esenciální stopový prvek pro většinu známých organismů. Nadbytek železa v buňkách a tkáních však vede k jejich poškozování. Nejčastěji dochází k poškození parenchymatických orgánů, jako jsou játra, pankreas či srdce. Náplní této diplomové práce bylo vytvořit buněčné in vitro modely pro zkoumání vlivu nadbytku železa u hepatocytů a pankreatických beta buněk a na těchto modelech zkoumat děje, které při nadbytku železa vedou k buněčnému poškození. Zaměřili jsme se na zkoumání přítomnosti oxidativního stresu a stresu endoplasmatického retikula a aktivaci apoptotické buněčné smrti. K experimentům jsme používali buňky buněčné linie HEP-G2 zastupující lidské hepatocyty a linie NES2Y zastupující lidské pankreatické beta buňky. Pro studium mechanismů buněčného poškození v důsledku nadbytku železa jsme použili dva přístupy, pomocí nichž jsme sledovali jak akutní, tak dlouhodobý vliv vysokých hladin železa na poškození vybraných buněčných linií. Při studiu akutního vlivu nadbytku železa jsme na buňky aplikovali vysoké dávky železa (za použití 15 mM citrátu železitého v médiu), které vedly k aktivaci buněčné smrti během kultivace buněk v řádu hodin. Dlouhodobý vliv nadbytku železa jsme sledovali u buněk pravidelně kultivovaných v přítomnosti 50 µM a 100 µM citrátu železitého po dobu několika měsíců....
|
|
|
Condition dependence of sexually selected ornaments in birds
Tomášek, Oldřich ; Albrecht, Tomáš (vedoucí práce) ; Verhulst, Simon (oponent) ; Šálek, Miroslav (oponent)
Pohlavní ornamenty hrající u mnoha druhů důležitou roli při výběru partnera se mohly vyvinout jako kondičně závislé signály kvality jedince. Exprese ornamentů může asociována s věkem a přežíváním, a tím fungovat jako indikátor životaschopnosti jedince. V předkládané práci jsme testovali význam délky krajních ocasních per u vlaštovky obecné evropské (Hirundo rustica rustica) pro vnitropárový a mimopárový fertilizační úspěch a zda tento sekundární pohlavní znak signalizuje životaschopnost jedince. Naše výsledky na rozdíl o předchozích studií naznačují, že délka ocasních per nemá na fertilizační úspěch samce žádný vliv. Nejvýznamějším prediktorem schopnosti samce opatřit si mimopárovou partnerku byl jeho věk a přítomnost mimopárových mláďat v hnízdě nejlépe predikoval věk jeho sociální partnerky. Délka ocasních per se u samců i samic prodlužovala s věkem, což podporuje jejich funkci jako signálu životaschopnosti jedince. Nezaznamenali jsem žádný vliv stárnutí na tento znak. Signalizační funkci dále naznačuje lepší přežívání samců s delšími ocasy. Bylo navrženo několik mechanizmů, jak by mohla být zajištěna čestnost takové signalizace. Jedním z nejvíce studovaných mechanizmů je oxidační stres vyvolaný volnými radikály a dalšími reaktivními částicemi. Vzhledem k tomu, že nutnost bránit se oxidačnímu...
|
|
|
Condition dependence of sexually selected ornaments in birds
Tomášek, Oldřich ; Albrecht, Tomáš (vedoucí práce) ; Verhulst, Simon (oponent) ; Šálek, Miroslav (oponent)
Pohlavní ornamenty hrající u mnoha druhů důležitou roli při výběru partnera se mohly vyvinout jako kondičně závislé signály kvality jedince. Exprese ornamentů může asociována s věkem a přežíváním, a tím fungovat jako indikátor životaschopnosti jedince. V předkládané práci jsme testovali význam délky krajních ocasních per u vlaštovky obecné evropské (Hirundo rustica rustica) pro vnitropárový a mimopárový fertilizační úspěch a zda tento sekundární pohlavní znak signalizuje životaschopnost jedince. Naše výsledky na rozdíl o předchozích studií naznačují, že délka ocasních per nemá na fertilizační úspěch samce žádný vliv. Nejvýznamějším prediktorem schopnosti samce opatřit si mimopárovou partnerku byl jeho věk a přítomnost mimopárových mláďat v hnízdě nejlépe predikoval věk jeho sociální partnerky. Délka ocasních per se u samců i samic prodlužovala s věkem, což podporuje jejich funkci jako signálu životaschopnosti jedince. Nezaznamenali jsem žádný vliv stárnutí na tento znak. Signalizační funkci dále naznačuje lepší přežívání samců s delšími ocasy. Bylo navrženo několik mechanizmů, jak by mohla být zajištěna čestnost takové signalizace. Jedním z nejvíce studovaných mechanizmů je oxidační stres vyvolaný volnými radikály a dalšími reaktivními částicemi. Vzhledem k tomu, že nutnost bránit se oxidačnímu...
|
|
|
Buněčná smrt jako důsledek železem indukovaného buněčného poškození
Běhounek, Matěj ; Balušíková, Kamila (vedoucí práce) ; Truksa, Jaroslav (oponent)
Železo je esenciální stopový prvek pro většinu známých organismů. Nadbytek železa v buňkách a tkáních však vede k jejich poškozování. Nejčastěji dochází k poškození parenchymatických orgánů, jako jsou játra, pankreas či srdce. Náplní této diplomové práce bylo vytvořit buněčné in vitro modely pro zkoumání vlivu nadbytku železa u hepatocytů a pankreatických beta buněk a na těchto modelech zkoumat děje, které při nadbytku železa vedou k buněčnému poškození. Zaměřili jsme se na zkoumání přítomnosti oxidativního stresu a stresu endoplasmatického retikula a aktivaci apoptotické buněčné smrti. K experimentům jsme používali buňky buněčné linie HEP-G2 zastupující lidské hepatocyty a linie NES2Y zastupující lidské pankreatické beta buňky. Pro studium mechanismů buněčného poškození v důsledku nadbytku železa jsme použili dva přístupy, pomocí nichž jsme sledovali jak akutní, tak dlouhodobý vliv vysokých hladin železa na poškození vybraných buněčných linií. Při studiu akutního vlivu nadbytku železa jsme na buňky aplikovali vysoké dávky železa (za použití 15 mM citrátu železitého v médiu), které vedly k aktivaci buněčné smrti během kultivace buněk v řádu hodin. Dlouhodobý vliv nadbytku železa jsme sledovali u buněk pravidelně kultivovaných v přítomnosti 50 µM a 100 µM citrátu železitého po dobu několika měsíců....
|
host ::
RSS.