|
|
Reaktivní multiagentní modely v ekonomii
Burian, Jan ; Pstružina, Karel (vedoucí práce) ; Berka, Petr (oponent) ; Pospíchal, Jiří (oponent)
Multiagentní modely jsou softwarové modely reálných systémů, které jsou složené z velkého množství aktivních autonomních prvků, tzv. agentů. Tématem této práce jsou aplikace multiagentních modelů v ekonomii. V první části této práce jsem na základě syntézy mnoha zdrojů vytvořil návrh metodologie multiagentních modelů sociálních systémů. Tuto metodologii jsem ilustroval rozborem již existujícího a dobře známého modelu etnocentrického chování. Podrobně jsem se věnoval zejména komplexitě a samoorganizaci a prakticky aplikoval a sledoval vývoj různých typů strukturální komplexity. Dále jsem se pokusil vysvětlit hlavní odlišnosti mezi multiagentními modely a analytickými modely, které jsou využívány v ekonomii hlavního proudu. Druhá část ukazuje praktické aplikace tří multiagentních modelů v ekonomii. Všechny zde popsané modely mají výzkumný charakter - cílem bylo získat vhled do fundamentálních zákonitostí dynamiky systému. Výzkumné modely je výhodné dělat co nejjednodušší, abychom dokázali zjistit, jak systém vytváří výsledné chování. Všechny modely ukazují alternativní přístup k modelování některých typických ekonomických situací. Alternativa spočívá zejména v opuštění předpokladů racionality agentů. Soustředil jsem se na modely s reaktivními agenty. Reaktivní agenty které nedisponují pamětí (nebo jen nepřímou jako je například výše úspor) a nejsou schopny bohatší symbolické reprezentace prostředí. Reaktivita agentů nemusí znamenat nechtěné omezení. Pokud je vhodně použita, může představovat určitý typ omezené racionality. Model transakčních nákladů na finančním trhu jsem založil na již hotovém modelu, který ukazoval, jakým způsobem vzniká díky omezené racionalitě agentů nestabilita na finančních trzích. Nestabilita na finančních trzích je v rozporu s tzv. Hypotézou efektivního trhu. Původní model jsem modifikoval, doplnil o působení transakčních nákladů a zkoumal, jak nestabilitu a neefektivitu trhu ovlivňuje výše transakčních nákladů. Zjistil jsem, že transakční náklady vedou ke snižování nestability trhu, snižování objemu obchodu a do jisté míry mohou zvyšovat efektivitu modelovaného trhu. Model evoluce averze k riziku a nejistotě je inspirován psychologickými a neurologickými důkazy, které zpochybňují tzv. Hypotézu očekávaných užitků. Model ukazuje, že existuje velmi jednoduchý evoluční mechanismus, který povede ke vzniku averze k riziku a nejistotě. Tato averze se vyvinula díky situacím, kdy se agent může opakovaně rozhodovat a získávat odměnu a zároveň existuje šance, že díky některým, z krátkodobého hlediska výhodným, volbám ztratí možnost pokračovat v získávání odměny. Model naznačuje, že sexuální reprodukce vznik této averze podporuje. Pokud se tato averze vyvinula i u lidí, může ovlivňovat i jednorázové rozhodování a vést k chování, které je "neracionální", resp. v rozporu s Hypotézou očekávaného užitku. Model monopsonu na trhu práce zkoumá situaci, kdy zaměstnavatel může díky své síle snižovat mzdy až k existenčnímu minimu. Pracovníci jsou v takovém případě "paradoxně" nuceni zvyšovat nabídku práce při snižujících se mzdách. Model dále zkoumá vliv spotřebních půjček na zisky zaměstnavatele, výši mezd, nezaměstnanost a blahobyt. Model ukazuje, že zvyšování pravděpodobnosti, že si pracovníci vezmou spotřební půjčku, zvyšuje zisky zaměstnavatelů, zvyšuje nezaměstnanost, snižuje blahobyt a v některých situacích umožňuje zaměstnavatelům snížit mzdy až k existenčnímu minimu pracovníků. Model také napovídá, že pro velmi nízké úrovně mezd povede snížení minimálních mezd "paradoxně" ke zvýšení nezaměstnanosti. V závěru vyvozuji doporučení jak pro zaměstnavatele snažící se maximalizovat zisk, tak pro zaměstnance bránící se snižování mezd.
|
host ::
RSS.