|
|
Zlomová tektonika vybraných částí jihočeského moldanubika
Paulusová, Barbora ; Hartvich, Filip (vedoucí práce) ; Stemberk, Jakub (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na projevy aktivní tektoniky a tektonický vliv na reliéf v zájmovém území jihočeského Moldanubika, přičemž zvýšená pozornost je věnována oblastem Kaplické a Lhenické brázdy. V úvodní části práce jsou shrnuty dosavadní poznatky o geologickém a tektonickém vývoji Moldanubika a taktéž jsou uvedeny známé metody výzkumu tektoniky. Vybrané metody jsou následně použity k analýze zájmového území. S pomocí digitálních dat byla provedena analýza morfolineamentů, údolní sítě, zlomů, geofyzikálních a seismických dat a taktéž byly pro jednotlivá povodí vypočteny morfometrické parametry. Projevy tektoniky v reliéfu byly diskutovány v souvislosti s puklinovou analýzou vybraných lokalit a průběh zlomových linií byl potvrzen pomocí měření elektrické odporové tomografie (ERT). Na základě syntézy výsledků dílčích metod byly identifikovány projevy tektoniky v reliéfu a v obou oblastech byly vymezeny oblasti, ve kterých přetrvává tektonická aktivita. V těchto oblastech byly identifikovány potenciálně aktivní zlomy. V závěru práce jsou shrnuty nejdůležitější poznatky a navrženy směry možného dalšího výzkumu. Klíčová slova: tektonická aktivita, zlom, moldanubikum, Kaplická brázda, Lhenická brázda
|
|
|
Stavby a geodynamický vývoj ortorul moldanubika
Kryl, Jakub ; Verner, Kryštof (vedoucí práce) ; Venera, Zdeněk (oponent)
Stavby a geodynamický vývoj ortorul Moldanubika Český abstrakt Obsahem předkládané diplomové práce je strukturní analýza třech vybraných těles ortorul převážně kambro-ordovického stáří, které jsou součástí vysoce metamorfovaných hornin západní části moldanubika. Tyto horniny byly během variské orogeneze postiženy HT-MP/LP metamorfózou a polyfázovou deformací. V tělese blanické ortoruly (Qtz + Kfs + Plg + Bt ± Ms ± Sill ± Ky) byla zaznamenána reliktní submagmatická stavba upadající pod strmými úhly k JJV až VJV, která byla transponována do regionálních subsolidových staveb orientovaných pod mírnými úhly k S až SZ, které doprovází lineace protažení s úklonem k Z. Na základě indikátorů pohybu zde byla identifikována násunová kinematika ve směru měřených lineací. Mikrostrukturní analýza zde prokázala dominantní aktivitu procesu "vysokoteplotní migrace hranic zrn" (High Temperature Grain Boundary Migration). Mezi pozdní superponované struktury patří lokalizované střižné zóny násunového charakteru upadající pod středními úhly k VJV až VSV. Bechyňská ortorula (Qtz + Kfs + Plg + Bt ± Ms) tvoří výrazně protažené těleso ve směru S-J. V tomto případě byly identifikovány subsolidové stavby regionálního charakteru s úklonem pod mírnými úhly k JJZ až ZSZ, s výraznými lineacemi charakteru protažení s orientací k JZ a...
|
|
| |
|
|
Nízko teplotní vývoj granulitů jižní části moldanubické zóny Českého masivu
Kořínková, Dagmar ; Svojtka, Martin (vedoucí práce) ; Matějka, Dobroslav (oponent)
Variská orogeneze probíhala během devonu až karbonu konvergencí perigondwanských částí kůry a severoevropské platformy (Baltiky). Následkem této konvergence vznikl variský orogenní pás, jehož nejvýchodnější a největší obnažený relikt reprezentuje Český masiv (ČM). Moldanubická zóna v jižní části ČM je tvořena několika korovými segmenty s různou polyfázovou tektono-metamorfní historií. Moldanubická zóna pravděpodobně představuje variský orogenní kořen obklopený rigidními a méně metamorfovanými bloky na SZ a JV. Strukturně nejvyšší jednotkou moldanubické zóny je Gföhlská jednotka tvořená heterogenním seskupením vysokotlakých korových a svrchnoplášťových hornin zahrnujích granulity, peridotity, pyroxenity a eklogity exhumované během variské orogeneze. Vzorky apatitů studované v mé diplomové práci pochází z různých typů granulitů z granulitového masívu Blanského lesa (GMBL) situovaného JZ od Českých Budějovic. GMBL je největší granulitové těleso v ČM a je tvořen většinou Ca-alkalickými HP felsickými granát-kyanitickými granulity, které v sobě uzavírají několik kilometrů dlouhé čočky ultrabazických hornin, četné budiny mafických (pyroxenických) granulitů, páskovaných granát-biotitických a K-živcových rul, granátických peridotitů a vzácně malá tělesa hyperdraselných granulitů s granátem (typ Plešovice)....
|
|
|
Geodynamické aspekty vmístění granitoidů typu Eisgarn (Moldanubický batolit)
Paclíková, Jana ; Verner, Kryštof (vedoucí práce) ; Franěk, Jan (oponent)
Předkládaná diplomová práce se zabývá především identifikací magmatických (resp. magnetických) staveb, geodynamickým aspektům vmístění a geochronologii granitoidů typu Eisgarn, konkrétně na příkladu klenovského a mrákotínského plutonu, které se nacházejí ve východní části modanubického batolitu. V rámci této práce byla provedena petrologická a mezoskopická analýza okolních metamorfovaných hornin včetně zjištění P-T podmínek hlavní minerální asociace. Dále to pak byla petrologická, geochemická a mezoskopická analýza staveb klenovského a mrákotínského plutonu včetně využití anizotropie magnetické susceptibility, analýza krystalizačního stáří klenovského plutonu a tíhová charakteristika studované oblasti společně se zjištěním orientace hustotních rozhraní v různých hloubkách. Granitoidy klenovského i mrákotínského plutonu na základě geochemických analýz patří čistě mezi granitoidy S-typu, které vznikly parciálním tavením původně metasedimentárního protolitu. Z analýz je také patrné, že klenovský pluton zaznamenává relativně nižší stupeň frakcionace granitového magmatu než mrákotínský pluton. Vmístění a krystalizace granitoidů obou těles byly úzce spojeny s vývojem regionálních metamorfních staveb, které vznikaly mezi 329 a 327 Ma. V tomto období došlo k rychlé exhumaci metamorfovaných hornin v...
|
|
|
Strukturní vývoj, magnetická stavba a mechanismus exhumace podolského komplexu
Burjak, Miroslav ; Žák, Jiří (vedoucí práce) ; Franěk, Jan (oponent)
V této diplomové práci jsou prezentovány výsledky detailní terénní analýzy podolského komplexu na J a JV od středočeského plutonického komplexu v centrální části Českého masívu. Jedná se o profil Vltavy od Podolí k Týnu nad Vltavou. Bylo proměřeno více než 160 výchozů, vzorky na AMS byly odebrány z 25 různých lokalit a vzorky pro studium mikrostruktur z 12 lokalit. Celkem bylo změřeno 290 válečků na AMS. Studiem mikrostruktur byly v leukokratních migmatitech zjištěny granáty, které by mohly být pozůstatkem relativně nejstarší fáze vysokotlaké metamorfózy. V biotitických migmatitech pestré jednotky je patrná retrogrese, která je zaznamenána sillimanitem a poté chloritem. Hlavní tektonometamorfní událostí podolského komplexu je extenzivní migmatitizace pravděpodobně spjatá s dekompresí a s tvorbou ploché stavby. Výsledky měření anizotropie magnetické susceptibility se shodují s terénními měřeními. Póly ploch foliací v obou případech ukazují hlavní směr SSZ-JJV. Makroskopicky nezřetelné lineace jsou dobře zdokumentovány metodou AMS a jejich směry se téměř shodují se směry lineací z granodioritu červenského typu, který se nachází ve strukturním nadloží podolského komplexu. Tato diplomová práce tedy dokládá výrazné deformační propojení mezi svrchní křehkou a střední silně anatektickou kůrou ve východní části...
|
|
|
Kinematický vývoj rozhraní tepelsko-barrandienské jednotky a moldanubika během svrchního devonu a spodního karbonu
Tomek, Filip ; Žák, Jiří (vedoucí práce) ; Babuška, Vladislav (oponent)
ČESKÝ ABSTRAKT KINEMATICKÝ VÝVOJ ROZHRANÍ TEPELSKO-BARRANDIENSKÉ JEDNOTKY A MOLDANUBIKA BĚHEM SVRCHNÍHO DEVONU A SPODNÍHO KARBONU Starosedelský komplex (SSC) představuje relikt metagranitoidů magmatického oblouku v jižní části sedlčansko-krásnohorského metamorfovaného ostrova, který je obklopen granitoidy středočeského plutonického komplexu na rozhraní tepelsko-barrandienské jednotky (TBJ) a moldanubika (MJ) v Českém masívu. SSC zahrnuje především deformované ortoruly, jejichž vápenato-alkalický protolit granodioritu až tonalitu svrchnoddevonského stáří (Košler et al., 1993) byl často mechanicky mísen s méně zastoupenými bazičtějšími magmaty. Lokálně zachované subhorizontální intruzívní kontakty ortorul s jejich okolním metasedimentárním pláštěm naznačují, že tato magmata intrudovala v podobě generelně ploše uloženého žilného komplexu. V SSC se zachovaly ploché subsolidové foliace (sklon <40ř) a subhorizontální ~SV-JZ orientované minerální lineace. Studium mezoskopických staveb, anizotropie magnetické susceptibility (AMS) a analýza mikrostruktur odhalily konstrikční tvar deformačního elipsoidu s dominancí koaxiálního čistého střihu. Stupeň regionální metamorfózy byl odhadnut na podmínky facie zelených břidlic, hloubka vmístění SCC byla tedy odhadnuta na 10 až 12 km. S ohledem na výše zmíněná fakta navrhuji,...
|
|
|
Petrogenesis and emplacement of post-collisional granitoids of southeastern Moldanubian Batholith
Hájek, Tadeáš ; Verner, Kryštof (vedoucí práce) ; Houzar, Stanislav (oponent)
Weinsbergský kompozitní pluton, situovaný v jižní části moldanubického batolitu, je rozsáhlé intruzivní těleso s komplexní stavbou a procesy vmístění a petrogeneze. Na základě geochemických analýz a zirkonové morfologie lze konstatovat, že dominantní litologií v severovýchodní části tohoto plutonu je druhý typ granitoidů typu weinsberg (WbG II). Na základě aplikování strukturních, petrologických a geochemických dat získaných ze zájmové oblasti může být předložena interpretace geodynamického vývoje a procesů vmístění východní části weinsbergského kompozitního plutonu. Tato interpretace zahrnuje: (a) podsouvání kontinentální mikrodesky Brunie ve východní oblasti v časovém rozmezí kolem 340-330 Ma mělo za následek delaminaci a následný nárůst teploty a anatexi metapelitických hornin spodní kontinentální kůry, ze kterých se stává heterogenní zdroj pro vznik granitoidních magmat typu weinsberg a eisgarn; (b) následný růst rozsáhlého metamorfního dómu na rozhraní okraje brunijské mikrodesky, následovaný multifázovým vmístěním celé východní části moldanubického batolitu včetně weinsbergského kompozitního plutonu v intervalu mezi 330 a 325 Ma; (c) rostoucí vliv zkrácení v severojižním směru a s ním spojený pravostranný střih podél lokalizovaných střižných zón měl za následek vznik převládající ZSZ-VJV...
|
|
|
Interpretace tíhových dat v oblasti granitických intruzí moldanubického plutonu u Kaplice
Melnyk, Anastasiia ; Valenta, Jan (vedoucí práce) ; Blecha, Vratislav (oponent)
Předkládaná diplomová práce je věnována interpretaci tíhových dat v oblasti granitodních intruzí moldanubického plutonu u Kaplice. Tento výzkum probíhal na základě gravimetrických terénních měření v dubnu 2016. Měřeno bylo na dvou paralelních profilech. Data z profilů byla následně zpracována a geologicky interpretována. Zhodnocení odvozených tíhových dat ukázalo, že místa zvýšeného gradientu tíhového pole zhruba odpovídají mapovaným geologickým rozhraním. Jednotlivé horninové typy lze pomocí gravimetrie odlišit.
|
|
|
Studium fluidních inkluzí v pegmatitech z Vepic a Vlastějovic
Surmová, Petra ; Zachariáš, Jiří (vedoucí práce) ; Dolníček, Zdeněk (oponent)
S použitím fluidních inkluzí byly určeny PT podmínky, složení a vlastnosti fluid, které jsou asociovány s krystalizací granitických pegmatitů ze dvou lokalit v moldanubické jednotce. První studovanou lokalitou jsou Vepice u Tábora, druhou jsou Vlastějovice u Zruče nad Sázavou. Pegmatit z Vepic tvoří nepravidelné kapsy v amfibol-biotickém granitu tmavého typu až v porfyrickém syenodioritu Čertova břemene. Fluidní inkluze byly studovány v několik cm velkých křemenných krystalech z miarolitických dutin z centrální zóny pegmatitových kapes. Zachycená fluida jsou pouze vodného typu, s nízkým obsahem solí (nejčastěji v rozsahu 4-6 hm.% NaClekv) a s dominancí NaCl. Pegmatit ve Vepicích se odlišuje od většiny pegmatitů moldanubické zóny díky přítomnosti Y+REE minerálů a zařazení do NYF typu vzácnoprvkových pegmatitů, popř. i do miarolotických pegmatitů s NYF signaturou. Studovaný vzorek z Vlastějovic (skarnové těleso) reprezentoval přechod z křemen-živcové zóny litného pegmatitu do zóny s převahou křemene (křemenné jádro). Studován byl pouze jeden vzorek, který pocházel z historických sběrů F. Čecha (Čech, 1985). Vzorek je výjimečný přítomností velkého množství pevných fází (až 4-5 fází). Pomocí Ramanovy spektroskopie byl jednoznačně určen sassolit, jako nejhojnější a téměř vždy přítomná fáze. Dále byla...
|
host ::
RSS.