|
|
Kraniometrická studie středoevropských populací bělozubek Crocidura suaveolens a C. leucodon (Mammalia: Soricomorpha)
Milerová, Petra ; Vohralík, Vladimír (vedoucí práce) ; Anděra, Miloš (oponent)
Mezidruhová a vnitrodruhová variabilita metrických znaků na lebce, spodní čelisti a zubech bělozubky šedé Crocidura suaveolens a bělozubky bělobřiché C. leucodon byla studována na materiálu 350 lebek a 465 mandibul bělozubek získaných rozborem vývržků sovy pálené ze čtyř oblastí ČR a jedné oblasti na jižním Slovensku. C. suaveolens byla přítomna ve všech studovaných oblastech, C. leucodon se s ní vyskytovala sympatricky pouze ve třech oblastech. Celkem bylo měřeno 21 rozměrů na kraniu, zubech a 4 rozměry na mandibule. Bylo zjištěno, že nejspolehlivějším znakem umožňujícím rozlišení lebek obou druhů je délka spodní řady zubů, v jednotlivých oblastech jejich sympatrického výskytu lze využít také vzdálenost mezi stoličkami M2 a šířku premoláru P4 . Lebky obou druhů lze také rozlišit pomocí bivariátních grafů s využitím délky a šířky premoláru P 4 a délky patra. Byla studována závislost lebečních rozměrů obou druhů na geoklimatických faktorech jako jsou zeměpisná délka, zeměpisná šířka, průměrná roční teplota, průměrný roční úhrn srážek. Bylo zjištěno, že variabilita menšího druhu bělozubky C. suaveolens je více ovlivněna geoklimatickými faktory, než variabilita větší C. leucodon. Velikost mandibuly i lebky a zubů C. suaveolens pozitivně koreluje s teplotou (což je v rozporu s Bergmannovým pravidlem) a...
|
|
|
Vnitrodruhová variabilita v antioxidačních systémech rostlin v souvislosti s odolností vůči suchu
Jelénková, Iva ; Kočová, Marie (vedoucí práce) ; Zelenková, Sylva (oponent)
Sucho je jedním z hlavních faktorů omezujících zemědělskou produkci. Reaktivní formy kyslíku (superoxidový radikál, hydroxylový radikál, peroxid vodíku, apod.) vznikající při stresu v buňce aktivují antioxidační mechanizmy, které tyto toxické látky zneškodňují. V řadě prací byla potvrzena pozitivní korelace mezi aktivitou enzymatických (např. kataláza, superoxiddismutáza, glutathionreduktáza, peroxidázy) a neenzymatických (např. glutathion, kyselina askorbová) antioxidantů a odolností rostlin vůči stresu. Byla rovněž zjištěna mezidruhová i vnitrodruhová variabilita v aktivitě antioxidačních systémů rostlin. Vyšší aktivita byla pozorována u hybridních genotypů F1 generace, u kterých se projevil pozitivní heterózní efekt, nebo u rostlin ošetřených podpůrnými látkami, jako jsou např. kyselina abscisová, brassinosteroidy a dusík. Nárůst aktivit antioxidačních látek byl zjištěn také v souvislosti se stupněm ploidie nebo sílou stresu. Byla pozorována i lepší odolnost rostlin vůči jiným abiotickým stresorům po jejich předchozím vystavení stresu suchem. Reakce rostlin na stres je komplexní a závisí na mnoha dalších vnitřních a vnějších faktorech.
|
|
| |
|
|
Význam stanovištních podmínek pro interakce rostlin a bezobratlých herbivorů
Kuglerová, Marcela ; Münzbergová, Zuzana (vedoucí práce) ; Skuhrovec, Jiří (oponent)
Rostliny a herbivoři se navzájem ovlivňují již miliony let. Většina studií se věnuje mezidruhovým rozdílům v intensitě herbivorie, avšak málo se ví o vnitrodruhové variabilitě a o tom, co ji řídí. Právě stanovištní podmínky mohou určovat vnitrodruhovou variabilitu. Cílem této práce je prozkoumat význam stanovištních podmínek a mezidruhových rozdílů na preference bezobratlých herbivorů. Rostlinný materiál používaný v experimentech pochází z několika druhů z podčeledi Carduoideae. Preference bezobratlých herbivorů jsou testovány ve výběrových pokusech. Pro tyto pokusy byly vytvořeny plastové arény, do kterých byly do nádobek umístěny po obvodu listy rostlin. Po přidání herbivorů byly arény zakryty síťovinou, aby nedošlo k úniku herbivorů. Pokusy byly prováděny s rostlinným materiálem vypěstovaným v experimentální zahradě a s materiálem nasbíraným v terénu. Vypěstované rostliny se mezi sebou lišily v úživnosti substrátu a v zalévacím režimu. U pokusů s materiálem nasbíraným v terénu byly listy rostlin sebrány celkem na osmi stanovištích, na čtyřech polních a čtyřech lučních. Listy byly naskenovány před započetím pokusu a po jeho ukončení. Po zpracování scanů byl zjištěn podíl snědené plochy z jednotlivých listů. Pro zjištění vlastností rostlin byly změřeny ještě jejich funkční vlastnosti a to...
|
|
|
Kraniometrická studie středoevropských populací bělozubek Crocidura suaveolens a C. leucodon (Mammalia: Soricomorpha)
Milerová, Petra ; Vohralík, Vladimír (vedoucí práce) ; Anděra, Miloš (oponent)
Mezidruhová a vnitrodruhová variabilita metrických znaků na lebce, spodní čelisti a zubech bělozubky šedé Crocidura suaveolens a bělozubky bělobřiché C. leucodon byla studována na materiálu 350 lebek a 465 mandibul bělozubek získaných rozborem vývržků sovy pálené ze čtyř oblastí ČR a jedné oblasti na jižním Slovensku. C. suaveolens byla přítomna ve všech studovaných oblastech, C. leucodon se s ní vyskytovala sympatricky pouze ve třech oblastech. Celkem bylo měřeno 21 rozměrů na kraniu, zubech a 4 rozměry na mandibule. Bylo zjištěno, že nejspolehlivějším znakem umožňujícím rozlišení lebek obou druhů je délka spodní řady zubů, v jednotlivých oblastech jejich sympatrického výskytu lze využít také vzdálenost mezi stoličkami M2 a šířku premoláru P4 . Lebky obou druhů lze také rozlišit pomocí bivariátních grafů s využitím délky a šířky premoláru P 4 a délky patra. Byla studována závislost lebečních rozměrů obou druhů na geoklimatických faktorech jako jsou zeměpisná délka, zeměpisná šířka, průměrná roční teplota, průměrný roční úhrn srážek. Bylo zjištěno, že variabilita menšího druhu bělozubky C. suaveolens je více ovlivněna geoklimatickými faktory, než variabilita větší C. leucodon. Velikost mandibuly i lebky a zubů C. suaveolens pozitivně koreluje s teplotou (což je v rozporu s Bergmannovým pravidlem) a...
|
|
|
Fylogenetická a vývojová plasticita struktury endodermis a exodermis v kořenech vyšších rostlin
Szutkowská, Veronika ; Soukup, Aleš (vedoucí práce) ; Srba, Miroslav (oponent)
Endodermis a exodermis vytvářejí v kořenech apoplastické bariéry pro vstup vody a iontů do a z kořene rostlin. Obě vrstvy mají modifikované buněčné stěny s Casparyho proužky a často se u nich vytváří sekundární a terciální vývojové stádium, tedy suberinová lamela a ztloustlá celulózní stěna, která bývá někdy lignifikovaná. Endodermis, jako nejvnitřnější vrstva primární kůry, je obecně přítomnou strukturou v kořenech cévnatých rostlin kromě plavuní (Lycopodium), u kterých se nevytváří. Je velmi fylogeneticky i vývojově stabilní, ve většině případů jednovrstevná. Exodermis, která může být často vícevrstevná či dimorfní, se vytváří na periferii kořene a můžeme ji nalézt u velkého množství krytosemenných rostlin. Dle dosavadních poznatků se zdá, že u rostlin výtrusných a nahosemenných se tato vrstva ve většině případů nevytváří. Její přítomnost koreluje s podmínkami prostředí, ve kterém rostliny žijí a její vysoká strukturní a vývojová plasticita dává možnost kořeni bránit se stresovým podmínkám jako je sucho, salinita, anoxické podmínky a přítomnost toxických látek. Tato práce se snaží shrnout dosavadní poznatky mezidruhové variability a vývojové plasticity endodermis a exodermis v kořenech cévnatých rostlin.
|
|
|
Explorace, neofobie a potravní konzervatismus u sýkor
Beranová, Eliška ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Fučíková, Eva (oponent)
V reakci ptáků na nové podněty se ve velké míře uplatňují procesy jako je neofobie a explorační chování. Míra, jakou se tyto dva procesy projeví, se liší jak na mezidruhové, tak i na vnitrodruhové úrovni. Porovnávaly jsme explorační chování a neofobii u dvou druhů sýkor. Dospělé sýkory koňadry (Parus major) a sýkory modřinky (Cyanistes caeruleus) se mezi sebou nelišily v exploraci nového prostředí ani nového předmetu a ani v neofobii vůči novému předmětu v blízkosti potravy. Velké rozdíly jsme však zaznamenaly mezi odchovanými mláďaty těchto dvou druhů. Juvenilní sýkory modřinky projevovaly vyšší míru vrozené neofobie vůči novému předmětu v domovské kleci i k předmětu v blízkosti potravy. Na vnitrodruhové úrovni se jistou mírou uplatnily věk, pohlaví i personalita jedince. Následně jsme testovaly, projeví-li se tyto mezidruhové a vnitrodruhové rozdíly také v reakci na novou potravu. Tu představovali: červeně nabarvený moučný červ (larva Tenebrio monitor), modrý cvrček (Acheta domestica) a aposematická ploštice (Pyrrhocoris apterus). Dospělé odchycené sýkory s bohatou zkušeností s různorodou potravou se v přístupu k výše zmíněným typům potravy nelišily. Naproti tomu ručně odchovaná mláďata se v reakci na jednotlivé typy nové potravy značně lišila. Juvenilní modřinky byly vůči všem třem typům nové...
|
|
|
Vnitrodruhová variabilita v antioxidačních systémech rostlin v souvislosti s odolností vůči suchu
Jelénková, Iva ; Kočová, Marie (vedoucí práce) ; Zelenková, Sylva (oponent)
Sucho je jedním z hlavních faktorů omezujících zemědělskou produkci. Reaktivní formy kyslíku (superoxidový radikál, hydroxylový radikál, peroxid vodíku, apod.) vznikající při stresu v buňce aktivují antioxidační mechanizmy, které tyto toxické látky zneškodňují. V řadě prací byla potvrzena pozitivní korelace mezi aktivitou enzymatických (např. kataláza, superoxiddismutáza, glutathionreduktáza, peroxidázy) a neenzymatických (např. glutathion, kyselina askorbová) antioxidantů a odolností rostlin vůči stresu. Byla rovněž zjištěna mezidruhová i vnitrodruhová variabilita v aktivitě antioxidačních systémů rostlin. Vyšší aktivita byla pozorována u hybridních genotypů F1 generace, u kterých se projevil pozitivní heterózní efekt, nebo u rostlin ošetřených podpůrnými látkami, jako jsou např. kyselina abscisová, brassinosteroidy a dusík. Nárůst aktivit antioxidačních látek byl zjištěn také v souvislosti se stupněm ploidie nebo sílou stresu. Byla pozorována i lepší odolnost rostlin vůči jiným abiotickým stresorům po jejich předchozím vystavení stresu suchem. Reakce rostlin na stres je komplexní a závisí na mnoha dalších vnitřních a vnějších faktorech.
|
|
|
Využití molekulárních markerů pro studium genetické diverzity u vybraných zástupců Dracaena
Ostrá, Zuzana
Pomocí molekulárních markerů lze relativně snadno detekovat variabilitu v genetické informaci, kterou sledovaní jedinci nesou ve své DNA. V této práci byly v rámci rodu Dracaena studovány relativně více příbuzné druhy. Pro studium genetické diverzity u rostlin byly použity převážně nekódující oblasti cpDNA, spacer trnH -- psbA, regiony trnL -- trnF a trnS -- trnG -- trnG, které jsou variabilnější než oblasti kódující. Dále zde byly použity markery pro kódující oblasti matK a rbcL. Do rodu Dracaena patří xerofytické druhy, které se vyznačují svým typickým tvarem koruny stromu. V diplomové práci bylo použito 14 zástupců druhů rostoucích v tropických oblastech afrického kontinentu a přilehlých ostrovech a jihovýchodní části Arabského poloostrova. Jsou zajímavé tím, že to jsou jednoděložné stromy s netypickou vlastností druhotného tloustnutí kmene. Kmen je masivní a pevný a je možné jej potenciálně dřevařsky využít. Stromy jsou také velmi významné kvůli jejich červené pryskyřičné míze, která vytéká z poškozeného kmene. Pryskyřice je velmi cennou surovinou, která našla své uplatnění v mnoha oblastech (farmacii, tradičním lékařství, barvivech apod.) Stanovení genetické příbuznosti bylo provedeno metodou PCR, na základě amplifikace templátové cpDNA jednotlivých vzorků dračinců s primery pro studované oblasti. Po následném sekvenování byla získaná data vyhodnocena pomocí programů Multiple alignment ClustalX a Bioedit a použita k vytvoření dendrogramů příbuznosti. Podle výsledného fylogenetického stromu byla zjištěna vzájemná podobnost sledovaných druhů rodu Dracaena a vyhodnocena jejich příbuznost. Smyslem výzkumu bylo získání odpovědí k vysvětlení fylogenetických vztahů skupiny lesnicky využitelných stromů. Práce byla řešena v rámci spolupráce s Ústavem lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
|
host ::
RSS.