|
|
Lze úspěšně reitrodukovat tetřeva hlušce (Tetrao urogallus)?
Stelšovská, Lenka ; Křenová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Reif, Jiří (oponent)
Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) byl v minulosti v Evropě běžným druhem. V posledních desetiletích došlo k jeho rapidnímu úbytku v západní části areálu, tj. ve střední a západní Evropě. Jako hlavní příčiny byly identifikovány vysoké nároky tetřeva hlušce na kvalitu prostředí a jeho nízká přizpůsobivost, nevhodné lesní hospodářství, klimatické změny a lidské aktivity (sportovní a turistický ruch). Zásadní je vliv predace. Snaha zamezit vymizení tohoto druhu z Evropy vedl k zahájení řady reintrodukčních programů. Práce shrnuje dostupné informace o reintrodukcích tetřeva hlušce a faktorech, které jejich úspěšnost ovlivňují. Většina doposud realizovaných reintrodukcí skončila neúspěchem. Záchranný program tetřeva hlušce proběhl v letech 1998 - 2007 i v České republice. Pokus o reintrodukci či posílení populací tetřeva hlušce na Šumavě, v Českém lese, Krkonoších, Jeseníkách, Moravskoslezských Beskydech a Brdech také neskončil úspěchem. Příčiny neúspěchu jsou shledávány v nedostatečné kvalitě biotopů, ve značném predačním tlaku, fyziologických a etologických nedostatcích odchovaných jedinců i ve způsobu jejich odchovu. Ze zjištěných informací lze shrnout, že realizované reintrodukce se v podmínkách České republiky jeví jako málo efektivní avšak ne zbytečné; podporou tetřeva hlušce jakožto deštníkové...
|
|
| |
|
|
Společenstva xylofágního hmyzu v lužním lese: distribuce a hostitelská specificita
VODKA, Štěpán
Lesy středoevropské krajiny prošly během své historie mnoha změnami (od otevřeného porostu k zapojeným lesům), což způsobilo razantní úbytek jejich diverzity. Tato studie testuje mikrohabitatové preference xylofágního hmyzu metodou vychovávání hmyzu z exponovaných návnad a zabývá se vlivem lesního managementu na tento hmyz. První část práce (nepublikovaný rukopis)testuje 5 lesních stanovišť (podrost a koruna uvnitř lesa, podrost a koruna na okraji lesa, louka se solitérními duby) na dub žeroucí xylofágy. Výsledky jasně ukázaly, že druhově nejbohatší je podrost okraje lesa, tedy struktura podobná pařezině. Množství odumřelé dřevní hmoty nemělo žádný vliv. Druhá část pojednává vertikální stratifikaci a vlivu oslunění habitatu na xylofágy žeroucí na 8 druzích dřevin (Alnus glutinosa, Populus alba, P. x canadensis, Salix alba, Carpinus betulus, Quercus robur, Tilia cordata, Ulmus laevis). Výsledky ukazují, že společenstva hmyzu odráží evoluční historii hostitelské dřeviny a mají různé preference k vertikální srtatifikaci i oslunění u různých stromů. Nicméně mnoho xylofágů preferuje osluněné habitaty a zdržují se pouze na okrajích lesa. To ukazuje na potřeby změny k managementu lesů směrem k více prosvětleným porostům. Bezzásahový management se neukázal jako nejvhodnější řešení.
|
host ::
RSS.