Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Přehled znalostí o samčích a samičích vnějších pohlavních orgánech u ruměnic (Heteroptera: Pyrrhocoroidea)
Mazáčková, Nikola ; Kment, Petr (vedoucí práce) ; Baňař, Petr (oponent)
Nadčeleď Pyrrhocoroidea je se svými zhruba 670 druhy v 71 rodech jednou z menších skupin ploštic (Hemiptera: Heteroptera: Pentatomomorpha). Je charakteristická svým aposematickým zbarvením a absencí ocelli. Většina zástupců je fytofágní a některé druhy jsou ekonomicky významnými škůdci bavlníku. Nadčeleď zahrnuje dvě čeledi, Pyrrhocoridae a Largidae, jejichž fylogenetické vztahy dosud nebyly dostatečně studovány. Pro objasnění jejich vnitřních vztahů scházejí molekulární i morfologické fylogenetické analýzy. Jedním z podstatných morfologických znaků jsou vnější genitálie obou pohlaví. Předložená rešeršní práce přibližuje současný stav fylogeneze nadčeledi Pyrrhocoroidea. Zaměřuje se na morfologii vnějších genitálií, jejichž souhrnnou charakteristiku podává u jednotlivých rodů a zmiňuje podstatné rozdíly mezi nimi a vyššími taxony. Zároveň upozorňuje na nejednotnou terminologii jejich popisovaných struktur mezi autory a utváří tabulku sjednocující nejčastěji používané termíny.
Vývoj pohlavních znaků u flebotomů
Pavlasová, Michaela ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Král, David (oponent)
Tato práce je zaměřena na studium vývoje pohlavních znaků u flebotomů a vliv velikosti těla na některé determinační znaky, a je proto rozdělena na dva tématické okruhy. První tematická část této práce je věnována rotaci vnějších genitálií samců vybraných podrodů flebotomů a jejich zástupců: Adlerius (Phlebotomus arabicus), Larroussius (Phlebotomus orientalis a Phlebotomus tobbi), Euphlebotomus (Phlebotomus argentipes), Paraphlebotomus (Phlebotomus sergenti), Phlebotomus (Phlebotomus papatasi), Lutzomyia (Lutzomyia longipalpis) a Sergentomyia (Sergentomyia schwetzi). V této části byla zjišťována a porovnávána doba trvání rotace genitálií u uvedených druhů. Byla rovněž měřena doba od vylíhnutí dospělců po začátek rotace a závislost doby rotace na denní době líhnutí dospělců. Doby trvání rotace včetně časů od začátku rotace se u některých podrodů výrazně lišily, od S. schwetzi s nejkratší průměrnou dobou rotace 12 hodin až po P. sergenti s nejdelší průměrnou dobou rotace 32 hodin. Dále byly srovnávány rotace u dvou druhů v rámci podrodu Larroussius: P. orientalis a P. tobbi. I zde se doby trvání rotace výrazně lišily, což nepotvrzuje, že by rotace byly specifické pro daný podrod. Byl také sledován vliv teploty na dobu trvání rotace u P. papatasi při 20 a 25 řC, přičemž rozdíly v dobách nebyly významné...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.