|
|
Výskyt a hodnocení zdravotního stavu hlavních edifikátorů lesních porostů v oblasti Přírodní lesní oblasti č.16 Českomoravská vrchovina
Krajíčková, Dominika
V roce 2021 bylo zastoupení buku lesního (Fagus sylvatica) v České republice 9,3 %, javorů 1,6 % a dubů 7,6 %. Tyto hodnoty pomalu stoupají a zastoupení buku se za posledních pět let zvýšilo o 3,3 % celkové plochy porostní půdy (Zelená zpráva 2021). Tato práce pojednává o životních projevech buku lesního (Fagus sylvatica), javoru mléče (Acer platanoides), javoru klene (Acer pseudoplatanus) a dubu letního (Quercus robur) na vybraných maloplošných chráněných územích v Přírodní lesní oblasti č. 16 Českomoravská vrchovina. Cílem této práce je vyhodnocení životních projevů výše zmíněných dřevin jejich porovnání na různých stanovištích. Byly vybrány tři MCHÚ, z čehož dvě lokality se nachází v 5. LVS a jedna částečně v 5. a 4. LVS a bylo zde provedeno dendrometrické měření. Měření byla prováděna na souborech lesních typů 5K – kyselá jedlová bučina, 5B – bohatá jedlová bučina, 5D – obohacená jedlová bučina, 5A – obohacená kamenitá klenová bučina, 5J – obohacená skeletová jilmojasanová javořina a 4K – kyselá bučina. Výsledkem bylo porovnání získaných dat mezi jednotlivými soubory lesních typů a jednotlivých dřevin na souboru lesních typů 5J. Průměr kmene a výška nasazení koruny buku lesního byly nižší na 5K. Javor mléč dosahoval menších tlouštěk na 5J oproti ostatním dřevinám, naopak javor klen a dub letní dosahovaly větších výšek.
|
|
|
Hodnocení ekologických limitů a zdravotního stavu buku lesního (Fagus sylvatica) v oblasti vnějších západních Karpat
Mikulenčák, Josef
Buk lesní je významnou a nezastupitelnou hospodářskou dřevinou v lesních porostech České republiky. Tato diplomová práce zpracovaná v oblasti Vnějších Západních Karpat se zabývá hodnocením ekologických limitů a zdravotního stavu buku lesního na síti výzkumných ploch založených od 2. lesního vegetačního stupně (280 m n. m.) po 8. lesní vegetační stupeň na masivu Lysé hory (1323 m n. m.). Na každé výzkumné ploše byly zjišťovány základní dendrometrické údaje a zhodnoceno biotické a abiotické poškození. Z výsledků vyplývá, že buk lesní nachází optimální růstové podmínky ve 4. lesním vegetačním stupni. V ostatních je limitován spíše abiotickými vlivy než těmi biotickými. Ve 2. a 3. lesním vegetačním stupni jeho růstový projev omezuje častý výskyt sucha. Naopak ve vyšších lesních vegetačních stupních (6., 7., a 8.) má největší vliv na životní projevy buku lesního mráz, ledovka a kratší vegetační doba spojená s nižšími průměrnými teplotami. Vysoká vitalita, široká ekologická valence, omezené spektrum biotických škůdců, kteří ho poškozují a schopnost měnit své růstové projevy v jednotlivých lesních vegetačních stupních učinily z buku lesního jeden z hlavních edifikátorů vegetační stupňovitosti.
|
|
|
Beech and spruce forest stands conditions in the area of the Moravian-Silesian Beskids and soil zoocenosis
Bayer, Jakub
Půdní epigeická fauna bukových a smrkových porostů byla sledována po dobu 8 let (2007-2014) na 37 vybraných výzkumných plochách v Moravskoslezských Beskydech. Odběr materiálu probíhal 2x ročně v jarním a podzimním aspektu. Stanovištní podmínky výzkumných ploch byly charakteristické poměrně vysokou variabilitou, přičemž byly rozlišeny 4 vegetační stupně, 8 edafických kategorií a 12 souborů lesních typů. Půdní fauna byla extrahována prostřednictvím tullgrenů. V rámci monitoringu bylo sledováno celkově 11 cílových skupin půdní fauny: roztoči, chvostoskoci, larvy střevlíkovitých, stonoženky, vidličnatky, hmyzenky, stonožky a mnohonožky, larvální stádia drabčíků, imaga drabčíků, žížaly a larvální stádia kovaříků (drátovci). Cenóza žížal a drátovců byla determinována do druhů, respektive rodů. Ostatní cílové skupiny půdní fauny byly pozorovány v rámci vyšších systematických jednotek. Byla stanovena abundance, případně dominance jednotlivých skupin půdní epigeické fauny. Výstupy byly porovnávány a následně byly odvozovány možné vazby jednotlivých živočišných skupin na půdní prostředí, lesní vegetační stupně a soubory lesních typů. Celkově bylo odchyceno 274 015 jedinců v rámci všech sledovaných skupin půdních živočichů. Pro určité skupiny půdní fauny byly zjištěny specifické vazby na stanovištní podmínky. Bylo monitorováno 12 druhů žížal, přičemž druh Dendrobaena octaedra se jevil jako výrazně dominantní a tvořil 68,33 % druhového spektra žížal. Larvální stádia drátovců byly determínovány do 5 rodů. Zástupci rodu Athous tvořili téměř 86 % populace drátovců.
|
|
|
Obsah základních forem přístupného dusíku v lesních půdách
Vicher, Matouš
V lesních porostech severovýchodních regionů České republiky byly od května do září 2010 měřeny toky nitrátových iontů NO3- a amonných iotnů NH4+ v biologicky aktivních vrstvách půdy, s využitím ionexů. Sezónní úhrny, vyjádřené v mg.(m2)-1, byly poté analyzovány se zaměřením na jejich vztahy k druhové skladbě lesních dřevin, vlivu rhizosféry stromů (umístění ionexů při kmeni stromu nebo ve vzdálenosti několika metrů), a lesním vegetačním stupňům. Ionty NO3- prokázaly výrazně vyšší hodnoty sezónních úhrnů oproti NH4+, a jejich hodnoty byly více ovlivněny druhovým složením dřevin. Smrk ztepilý (Picea Abies [L.] Karst.), Bříza bělokorá (Betula pendula Roth.) a Buk lesní (Fagus sylvatica L.) se projevily jako dřeviny s výrazně nízkým sezónním úhrnem iontů NO3-. U Javoru klene (Acer pseudoplatanus L.) se projevil výrazně široký rozsah hodnot sezónních úhrnů NH4+. Vliv lesních vegetačních stupňů a rhizosféry dřevin se projevil jako nevýznamný, respektive neprůkazný.
|
|
|
Nosatcovití lesních ekosystémů Beskyd
Hrabovský, Karel
Autor: Karel Hrabovský Název bakalářské práce: Nosatcovití lesních ekosystémů Beskyd Cílem bakalářské práce bylo stanovit bioindikační význam čeledi Curculionidae a možnost jeho využití v lesnicko typologickém klasifikačním systému. V území Moravskoslezských Beskyd (masiv Smrku, Kněhyně a údolí říčky Čeladenky v Podolánkách) byla v letech 2007--2010 sledována metodou zemních pastí fauna nosatcovitých ve 38 porostech smrku ztepilého (Picea abies (L.) Karst.) a buku lesního (Fagus sylvatica L.). Byla zjištěna návaznost výskytu některých druhů nosatcovitých na lesní vegetační stupně (LVS) a edafické kategorie (EK). Soubory lesních typů (SLT) se jeví jako příliš specifické, nepodařilo se zatím prokázat bioindikační vazby s nosatcovitými.
|
|
| |
host ::
RSS.