|
|
Kamikakushi
Pejchová, Natálie ; Ptáček, Jiří (oponent) ; Rathouský, Luděk (vedoucí práce)
Pojem kamikakushi je stará japonská tradiční technika magického únosu ( duchovního cestování, kde je pozornost člověka unesena z běžného stavu vědomí do hlubších vrstev nazírání skutečnosti), při kterém si oběť unesení nevybavuje a po únosu se člověk postupně probouzí z jakéhosi tranzu. Tento pojem jsem si vypůjčila z japonské mytologie,která se objevuje v dětských příbězích. U nás by to mohlo být chápáno jako zapomenutí se/ nebýt duchapřítomný v každodennosti je to ztráta dechu cesta do fantazie. Hranice mezi zkoumáním faktů, reálného ale i zakoukáním se do blba kde začínají prostory samy od sebe ožívat pouze díky tomu, že se rozhodneme tomu přikládat na důležitosti. Je to moment kdy se probudí neklid, který v tom prázdném tichu dělá randál- hlučí. Propojím se s prostorem, jsem přírody odkaz jsem dialogem, zrcadlem. Tento stav vnímání, prožívání skutečnosti je pro mne důležitým zdrojem imaginace. Je to stav v němž se odehrává malování obrazu. Skutečnost se stává magickou ve chvíli, kdy na ni upřeme pozornost a zároveň ji vyprázdníme od pojmů. Emoce je prvotní znak nazírání, vytváří atmosféru její využití je představa je oživení je hledání obrazu.
|
|
|
Kamikakushi
Pejchová, Natálie ; Ptáček, Jiří (oponent) ; Rathouský, Luděk (vedoucí práce)
Pojem kamikakushi je stará japonská tradiční technika magického únosu ( duchovního cestování, kde je pozornost člověka unesena z běžného stavu vědomí do hlubších vrstev nazírání skutečnosti), při kterém si oběť unesení nevybavuje a po únosu se člověk postupně probouzí z jakéhosi tranzu. Tento pojem jsem si vypůjčila z japonské mytologie,která se objevuje v dětských příbězích. U nás by to mohlo být chápáno jako zapomenutí se/ nebýt duchapřítomný v každodennosti je to ztráta dechu cesta do fantazie. Hranice mezi zkoumáním faktů, reálného ale i zakoukáním se do blba kde začínají prostory samy od sebe ožívat pouze díky tomu, že se rozhodneme tomu přikládat na důležitosti. Je to moment kdy se probudí neklid, který v tom prázdném tichu dělá randál- hlučí. Propojím se s prostorem, jsem přírody odkaz jsem dialogem, zrcadlem. Tento stav vnímání, prožívání skutečnosti je pro mne důležitým zdrojem imaginace. Je to stav v němž se odehrává malování obrazu. Skutečnost se stává magickou ve chvíli, kdy na ni upřeme pozornost a zároveň ji vyprázdníme od pojmů. Emoce je prvotní znak nazírání, vytváří atmosféru její využití je představa je oživení je hledání obrazu.
|
host ::
RSS.