|
|
Radiační zátěž pacientů v intervenční radiologii
MALÍNSKÁ, Karla
Problematika radiační zátěže pacientů je stále důležitým tématem v oblasti radiologie. Cílem bakalářské práce bylo zjistit průměrné efektivní dávky pacientů, kteří podstoupili skiaskopicky naváděný intervenční výkon na vybraném pracovišti. Teoretická část práce pojednává o využití ionizujícího záření v lékařské praxi, dále popisuje radiační zátěž pacientů a její specifika pro danou oblast. V neposlední řadě jsou shrnuty informace o současných možnostech intervenční radiologie. V praktické části bakalářské práce byl zpracován vzorek dat z radiologického oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s., který obsahoval přehled přímo měřitelných veličin ze skiaskopicky naváděných intervenčních výkonů. Pro zhodnocení radiační zátěže pacientů byla vybrána efektivní dávka, jelikož nabízí možnost zhodnocení rizik vyplývajících z lékařského ozáření pomocí jednoho čísla. Samotný odhad průměrných efektivních dávek byl proveden pomocí konverzních faktorů, které umožňují přepočet přímo měřitelné veličiny KAP na efektivní dávku. Výsledky praktické části práce odhalily, že se rizika spojená s radiační zátěží ze skiaskopicky naváděných intervenčních výkonů dají považovat za minimální až nízká. Z výsledků práce taktéž vyplývá, že se hodnoty efektivních dávek u jednotlivých pacientů poměrně liší.
|
|
|
Komparace dávkových ekvivalentů intervenční radiologie a kardiologie
GOMOLOVÁ, Iveta
Hlavním tématem této práce jsou osobní dávky ionizujícího záření a jejich porovnání u pracovníků na intervenční radiologii a intervenční kardiologii. Státní úřad radiační ochrany upozorňuje na fakt, že dávky intervenčních kardiologů jsou vyšší než dávky intervenčních radiologů. V rámci bakalářské práce bylo zkoumáno, zda tato hypotéza platí i pro asistující střední personál, v jakém rozmezí se tyto dávky pohybují a co udělat pro jejich snížení. Pro tyto účely byly porovnávány dávky za dobu sedmi let u lékařů, radiologického asistenta a zdravotních sester asistujících při výkonech na intervenční kardiologii a zdravotních sester asistujících u výkonů na intervenční radiologii. Tyto údaje jsou zpracovány prostřednictvím metod deskriptivní statistiky a zaneseny do grafické podoby. V teoretické části této práce se zmiňují vlastnosti ionizujícího záření. Vysvětluje se zde interakce ionizujícího záření s hmotou a buňkami a jeho dopad na lidské zdraví. V neposlední řadě je zde nastíněna problematika hygieny záření z hlediska profesního ozáření a legislativa, která upravuje evidenci dávkových parametrů v celé Evropské unii. Praktická část zpracovává osobní dávkové ekvivalenty jednotlivých pracovníků intervenční kardiologie a intervenční radiologie získané od ústavu Celostátní služby osobní dozimetrie Praha, která tyto dávky vyhodnocuje. Vzhledem k výsledkům, lze považovat obě hypotézy za potvrzené. Toto potvrzení je způsobeno jednak nižším počtem pracovišť IK, na které se soustředí větší počet pacientů a jednak nižším počtem pracovníků. Z toho vyplývá, že snížení profesního ozáření docílíme dostatečným počtem kvalifikovaného personálu umožňující častější střídání, aktivním přístupem k dodržování radiační hygieny a velmi dobrou spoluprací celého týmu. Přínosy práce lze spatřovat především v kvantifikaci rozdílů ODE v rámci IK a IR a ve vymezení možnosti snížení radiační zátěže.
|
|
|
Zvláštnosti v přístupu radiologického asistenta k intervenčním výkonům v diagnostice onkologicky nemocných
CANDROVÁ, Daniela
Ve své práci se zabývám zvláštnostmi v přístupu radiologického asistenta k intervenčním výkonům v diagnostice onkologicky nemocných. V diagnostice novotvarů má biopsie zvláštní význam mezi intervenčními výkony. Je základem histologické a cytologické diagnostiky. Cílem práce bylo zjistit incidenci bioptických výkonů u onkologických pacientů v průběhu jednoho roku na radiologickém pracovišti Nemocnice České Budějovice, a. s. a porovnat výhody a nevýhody použitých modalit. Práce vycházela z hypotézy, že stoupá počet výkonů prováděných pod kontrolou zraku metodami bez použití ionizujícího záření. V teoretické části mé práce jsou popsány bioptické metody intervenční radiologie ve vztahu k onkologii, a jaké jsou její metody, biopsie, zobrazovací metody používané při biopsii (biopsie pod ultrazvukovou kontrolou, biopsie pod kontrolou výpočetní tomografie, biopsie pod kontrolou magnetické rezonance, biopsie pod skiaskopickou kontrolou), instrumentarium, zvláště jehly používané pro odběr tkáně (punkční a bioptické jehly), charakteristika onkologického pacienta, podstata nádorového onemocnění, kancerogeneze, onkologicky změněná tkáň a základní diagnostika onkologického onemocnění. V praktické části jsou uvedeny počty biopsií provedených v roce 2012 v Nemocnici České Budějovice, a. s. pod kontrolou výpočetní tomografie, ultrazvuku a mamografu i počty ostatních intervenčních výkonů u onkologických pacientů, mezi které patří lokalizace nehmatných lézí prsu, perkutánní drenáž žlučových cest pod skiagraficko-skiaskopickou kontrolou a mikroembolizace pod skiagraficko-skiaskopickou kontrolou. U těchto výkonů a biopsií jsou popsány standardně používané metody s jejich výhodami i nevýhodami použití u jednotlivých orgánů v těle. Dále jsem popsala práci radiologického asistenta a vytvořila fotodokumentaci daných výkonů. Na radiologickém oddělení Nemocnice České Budějovice, a. s. bylo v roce 2012 provedeno 96 biopsií pod kontrolou některé z diagnostických zobrazovacích metod. Tvořily 0,06 % z celkových 171 466 diagnostických výkonů na tomto oddělení v uvedeném roce. Současně byly částí 3,4 % z celkem 2844 intervenčních výkonů radiodiagnostického pracoviště ČB v tomto období. Z celkového počtu 96 biopsií bylo 79 % provedeno onkologickým pacientům. Pod kontrolou magnetické rezonance ani pod skiaskopicko-skiagrafickou kontrolou nebyly provedeny žádné biopsie. Jelikož vznik nádoru se považuje za hlavní somatické riziko, které jedinci při ozáření nízkými dávkami hrozí, předpokládala jsem, že se zvyšuje počet bioptických vzorků odebraných pod kontrolou zraku bez použití ionizujícího záření a významně tak přispívá k ochraně před zářením. Není jednoznačně dáno, která zobrazovací metoda je pro biopsie nejvhodnější. Většinou se u různých orgánů upřednostňuje ta, která dané místo dokáže nejlépe zobrazit a lze s ní výkon nejbezpečněji, nejrychleji a ekonomicky nejvýhodněji provést. Vybraná metoda by měla lékaři umožnit určení místa, kde se vzorek tkáně odebere. Při výběru také záleží na zvyklostech a přístrojovém vybavení dané nemocnice. Vzhledem k tomu, že podle výsledků této práce je výpočetní tomografie nejčastěji používanou metodou při bioptických odběrech a pod kontrolou magnetické rezonance se zde žádné biopsie neprovádějí, stoupá důležitost a prestiž radiologického asistenta, protože jeho přítomnost u modalit, které využívají ionizující záření, je standardně nezbytná. Hypotéza mé práce nebyla potvrzena. Konkrétní výsledky nepodporují pracovní hypotézu mé práce. Další studie dlouhodobého rázu a multicentricky zpracovaných vzorků mohu však doporučit. Byla bych ráda, kdyby má práce poskytla informační základ pro přípravu radiologických asistentů k intervenčním výkonům v diagnostice onkologicky nemocných.
|
|
|
Radiologická asistence při nevaskulárních intervencích na žlučových cestách.
MINÁŘOVÁ, Olga
Radiologická asistence při nevaskulárních intervencích na žlučových cestách. Předkládaná bakalářská práce zahrnuje informace z praxe na intervenčním pracovišti KZM ve FN v Motole pře asistenci u výkonů PTC, PTD. Tyto výkony jsou u nás nejčastěji prováděny u inoperabilních maligních stenóz žlučových cest, kdy není možná metoda první volby a to endoskopický přístup / ERCP/. Poukazuji na důležitost a znalost používání moderních špičkových materiálů a technologií, které naší práci usnadňují a pacientovi zajistí nekomplikovaný průběh vyšetření.Srovnáním radiační zátěže u asistovaných a neasistovaných výkonů, chci dokázat, že celková výsledná efektivní dávka při výkonech s asistencí je nižší než při výkonech, které provádí lékař samostatně.Získaná data ze vzorku třiceti pacientů se stejnou diagnózou s asistencí a třiceti pacientů bez asistence jsem statisticky porovnala a zanesla do grafické podoby. Na vybraném vzorku šedesáti pacientů, kterým byl výkon indikován jsem provedla ze získaných parametrů výsledný výpočet efektivní dávky. Výsledky potvrdily hypotézu, že výkony s asistencí trvají kratší dobu než výkony bez asistence a efektivní dávky jsou nižší a nejsou závislé na hodnotě BMI. Musíme také přihlédnout k faktorům, které můžou ovlivňovat celkový průběh vyšetření, jako například celkový zdravotní stav pacienta a jeho diagnóza. Jak dlouho bude výkon trvat závisí na zkušenosti, dlouholeté praxi a šikovnosti radiologa. Radiologický asistent jako aplikující odborník má své důležité místo v celém intervenčním týmu. PTC, PTD zůstává metodou, která pacienty mnoho nezatěžuje, má malý výskyt komplikací a v některých případech je život zachraňující. Možnost snížení radiační zátěže pacienta a celého personálu docílíme dostatečným počtem kvalifikovaného personálu na pracovišti intervenční radiologie. Symbióza celého vyšetřovacího týmu je zárukou, že výkony budou provedeny co nejkvalitněji a v co nejkratším čase s malou radiační zátěží pacienta.
|
|
|
Sledování radiační zátěže personálu u perkutánních intervencí
SKÁCELOVÁ, Lada
Medicína na přelomu devatenáctého a dvacátého století byla díky objevu ionizujícího záření významně posunuta dopředu a metody, jejichž základ je založen na principech a účincích ionizující záření jsou v hojné míře využívány i v současném lékařství. Již v ranných počátcích však byly při aplikaci ionizujícího záření pozorovány i jeho škodlivé účinky a od tohoto období jsou datovány také první zmínky o nutnosti radiační ochrany. Medicínské obory, zabývající se aplikací ionizujícího záření ať už při diagnostice či léčbě nemocí, prošly za svou více než stoletou historií rozsáhlým vývojem. Významného pokroku bylo dosaženo především v technické oblasti, díky které je na trh stále uváděno dokonalejší přístrojové vybavení, splňující přísná kritéria radiační ochrany. Na straně jedné byla velká skupina vyšetřovacích a léčebných postupů nahrazena novými metodami (ultrazvuk a magnetická rezonance), jejichž základem není ionizující záření a pacient ani obsluhující personál tak není vystaven škodlivým účinků záření. Na straně druhé však nebývalého rozmachu dosáhla intervenční radiologie. S rozvojem nových intervenčních metod a postupů roste i počet a délka intervenčních zákroků . Radiační zátěž, které je výkony provádějící personál vystaven, se tak i přes špičkové přístrojové vybavení zvyšuje. V teoretické části této práce byl popsán vznik a druhy ionizujícího záření, jeho vlastnosti a interakce s prostředím a poměrná část byla věnována biologickým účinkům záření. Hlavní pozornost však byla soustředěna na radiační ochranu - na její cíle, principy a metody ochrany před zářením. Byl sestaven výtah ze současné legislativy a přehled požadavků týkajících se radiačního monitorování. V kapitole, která se vztahuje k osobní dozimetrii, byly popsány základní vztahy a veličiny užívané v dozimetrii záření, typy osobních dozimetrů a ochranných pomůcek. V praktické části této práce bylo provedeno měření radiační zátěže personálu u perkutánních intervencí na oddělení intervenční radiologie Radiologické kliniky FN Olomouc. K vlastnímu měření byly použity osobní elektronické dozimetry Rados {--} typ RAD 60S. Všechna získaná data byla zpracována statistickými metodami a na základě dosažených výsledků byla stanovena efektivita a zhodnocen význam dodržování zásad radiační hygieny. Předpokládané využití výsledků této práce v praxi bylo směřováno ke stanovení optimálních postupů a opatření vedoucích k maximálnímu možnému snížení radiační zátěže personálu u perkutánních intervencí a k výchově a vedení personálu k důslednému dodržování všech zásad radiační hygieny.
|
|
|
Intervenční radiodiagnostické metody při vyšetření jater
MÁDR, Robert
Obor intervenční radiologie, je logickým výsledkem vývoje současné medicíny a zejména jejího rozvoje v oblasti technologické. Cílem oboru je využít současně znalostí klinických, zejména z oblasti chirurgie, a výrazného rozvoje zobrazovacích metod k léčbě některých nemocí a stavů jen s minimálním porušením zevní integrity lidského těla - to je možné s použitím současných zobrazovacích zařízení založených nejen na rentgenovém záření, ale i na ultrazvuku či magnetické rezonanci, k navádění nástrojů v přirozených dutinách lidského těla a jeho orgánů. Intervenční radiodiagnostické metody zaznamenaly v posledních letech velký technický pokrok, který se projevuje především v kvalitě a citlivosti prováděných vyšetření, což pozitivně rozšiřuje další možnosti pro určení správné diagnózy a následné úspěšnosti léčby. Práce se zabývá onemocněním jater, žlučníku, žlučových cest a jejich radiodiagnostické zobrazování, především po stránce invazivní radiodiagnostiky. S rozvojem různých onemocnění hepato-biliárního systému se také vyvíjí různé techniky jeho vyšetřování. Mezi ně patří metody klasické radiologie, metody endoskopické, CT a magnetická rezonance a v neposlední řadě právě intervenční diagnostika a hepato-biliární chirurgická léčba. V práci popisuji jak anatomii, patologii, indikace vyšetření tak samotné vyšetřovací metody, zejména v oblasti intervenční diagnostiky. Nemalou část zahrnuje také speciální instrumentarium. Cílem této práce je vytvoření kompletního odborného celku týkajícího se intervenčním radiologických metod, používajících se při vyšetření jater z pohledu radiologického asistenta.
|
|
|
Podíl zobrazovacích metodik na řešení zánětlivých chirurgických komplikací
KOPRDOVÁ, Eliška
Podíl zobrazovacích metodik na řešení zánětlivých chirurgických komplikací. Intervenční radiologie je dynamický a rychle se rozvíjející obor. S rozvojem nových metod a instrumentária rozšiřuje možnosti miniinvazivní léčby řady onemocnění. Zavedení cílené perkutánní drenáže břišních abscesů do klinické praxe se řadí mezi nejvýznamnější pokroky osmdesátých let v této oblasti. Perkutánní drenáž je poměrně rychlá a jednoduchá metoda a patří k urgentním intervenčním zákrokům. Indikací pro perkutánní drenáž je léčba či paliace sepse spojené s infikovanou lézí. Většina autorů se shoduje v tom, že neexistuje absolutní kontraindikace perkutánní drenáže patologické kolekce tekutiny. Proto lze o tomto typu drenáže uvažovat jako o metodě volby. Lze ji provést i před eventuálním chirurgickým výkonem. Cílem mojí práce bylo retrospektivně zhodnotit zkušenosti radiodiagnostického oddělení Fakultní nemocnice Plzeň Bory v této oblasti ve vybraném časovém období. Proto byla vytvořena jednoúčelová databáze. Ta obsahovala data pacientů, kteří v určitém časovém období podstoupili perkutánní drenáž pod CT nebo UZ kontrolou. Tyto data jsem statisticky zpracovala. V práci nebyla potvrzena jediná hypotéza, kterou jsem zvolila, že intervenční metodiky mohou ve všech případech nahradit chirurgický výkon při řešení supurujících zánětlivých lézí v oblasti hrudníku, břicha a měkkých tkání. Do klinické praxe přináší cílená perkutánní drenáž nesporné výhody. Mezi hlavními to je odstranění rizika chirurgického výkonu a celkové anestezie, především v akutní fázi onemocnění. Zjednodušení pooperační péče, zkrácení průměrné doby hospitalizace nemocných a v neposlední řadě i ekonomické výhody. Jde o metodu, která by měla být vždy zvažována jako první krok mezi možnostmi léčby infikované léze.
|
host ::
RSS.