Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Srovnání polského a ukrajinského ústavů paměti národa a jejich interpretace Volyňského masakru
Lavrentev, Aleksei ; Vykoukal, Jiří (vedoucí práce) ; Zilynskyj, Bohdan (oponent)
Tato práce srovnává polský a ukrajinský ústav paměti národa a analyzuje modely kolektivní paměti, jež dominují v Polsku a na Ukrajině a historické narativy Volyňského masakru 1943. Zároveň práce osvětluje a porovnává interpretace tohoto fenoménu polského a ukrajinského ústavem. Předmětem zkoumání jsou samotné ústavy paměti národa jako hlavní nástroje prosazování státní politiky paměti ve svých státech. Časově je práce vymezena od roku 2014, kdy došlo k revolučním změnám na Ukrajině a následným změnám ukrajinských historických narativů a státní politiky, až do současnosti. V práci je popsána také politická situace na Ukrajině (2014) a v Polsku (2015), jež tyto změny v obou státech ovlivnila a vedla k obnovení konfliktu paměti. První náznaky konfliktu paměti (Juščenkovo období a první vláda PiS) jsou v této práci rozebrány jen krátce, neboť je zaměřena hlavně na současnost. Vycházíme z předpokladu, že Volyňský masakr, jenž je nejtragičtějším prvkem současných polsko-ukrajinských vztahů, je hlavním kamenem úrazu mezi Polskem a Ukrajinou. Práce v detailu ukazuje, že polský a ukrajinský ústav jsou instituce s odlišnými úkoly, cíli a pravomocemi a jejich interpretace Volyňského masakru jsou odlišné ve všech bodech. Snaha o hledání kompromisu existuje pouze na papíře, jelikož ve skutečnosti polská a...
Historická politika za vlády Práva a spravedlnosti v Polsku 2005 až 2007
Netolická, Zuzana ; Vykoukal, Jiří (vedoucí práce) ; Kubát, Michal (oponent)
Historická politika v Polsku se stala ústředním tématem vlády Práva a spravedlnosti v letech 2005 až 2007. Diplomová práce se zabývá definicí termínu historická politika a tím, jak ho chápe Právo a spravedlnost. Nový směr historické politiky vyvolal v Polsku živou debatu mezi historiky i širokou veřejností. Práce přibližuje, jakým způsobem vláda tuto politiku vedla a jaké k tomu vyžívala nástroje. Jedním z jejich hlavních motivů bylo vymezení se vůči politickému vývoji v zemi po roce 1989 a nedostatečným vypořádáním se s komunistickou minulostí. Z toho důvodu je jedna z podkapitol práce věnována významným historickým diskuzím mezi 1989 a 2005. Ústředními postavami nového směru historické politiky v Polsku byli bratři Jarosław a Lech Kaczyński, kteří měli největší vliv na prosazování této politiky do veřejného diskurzu. V závěru práce jsou hodnoceny výsledky dvouletého prosazování historické politiky.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.