|
|
Vplyv vonkajších a vnútorných faktorov na vyrastanie kotylárnych pupencov hrachu
Kucsera, Attila
Apikální dominanci je jedním ze základních jevů růstové korelace ve fyziologii rostlin. Je dobře známo, že auxin pochází z apexu a pohybuje se směrem dolů ve stonku do kořenové špičky. Tento polární tok auxinu typu vrchol-báze udržuje v dormanci níže položené axilární pupeny. Pokud je apex odstraněn a tok auxinu přerušen, axilární pupeny mohou kanalizovat a exportovat svůj vlastní auxin do stonkového polárního transportního systému, čímž se vytvoří nový zdroj auxinu, což vede k vyrůstání pupenů. Kromě stonkových axilárních pupenů jsou na rostlinách hrachu (Pisum sativum L.) také dva kotylární pupeny, které byly v této práci použity jako modelový systém. Kotylární pupeny se nacházejí v blízkosti stonku a děložních listů. Je také známo, že děložní listy jsou bohaté zdroje auxinu. V této práci bylo ukázáno, že ve stopkách děložních listů jsou PIN1 proteiny, které zabezpečují výstup auxinu z buněk, lokalizované polárním způsobem. Tato polarizace indikuje tok auxinu z děložních listů do hlavního stonku, což naznačuje, že kotylární pupeny jsou udržovány v dormanci oběma toky auxinu, jak ze stonku, tak ze stopky děložních listů. Dále, na různých experimentálních modelech, kde byl přerušen tok auxinu ze stonku a/nebo tok auxinu z děložních listů, bylo ukázáno, že tok auxinu ve stonku měl větší vliv na inhibici růstu než auxin z děložních listů. Dále bylo zjištěno, že způsob vyrůstání kotlárních pupenů může být ovlivněn dostupností světla, což ukazuje propojení mezi auxiny a reakcí rostliny na zastínění (tzv. Shade-Avoidance response). V neposlední řadě bylo také prokázáno, že mechanismus vyrůstání kotlárních pupenů je založen na stejném principu kanalizace jako vyrůstání axilárních pupenů.
|
|
|
Parazitární proteáza SmCB2 jako cílová molekula pro léčbu schistosomózy
Bakardjieva, Marina ; Mareš, Michael (vedoucí práce) ; Mikeš, Libor (oponent)
Krevničky rodu Schistosoma jsou parazitické motolice, které způsobují schistosomózu, závažné onemocnění postihující více než 240 mil. lidí. Proteolytický systém krevniček je nezbytný pro jejich životaschopnost; účastní se důležitých procesů při interakci s hostitelem, jako je trávení potravy, invaze a migrace tkáněmi. Proto jsou proteázy krevniček perspektivními cílovými molekulami pro terapeutický zásah při léčbě schistosomózy. Tato práce se zabývá proteázou katepsin B2 (SmCB2) z krevničky střevní (S. mansoni), jejíž biochemické vlastnosti a biologická funkce nebyly podrobně studovány. Rekombinantní SmCB2 byl připraven pomocí kvasinkového a bakteriálního expresního systému a chromatograficky purifikován. V aktivitním testu in vitro byly identifikovány první účinné inhibitory SmCB2 blokující jeho proteolytickou aktivitu v submikromolárních koncentracích. Byly připraveny specifické polyklonální protilátky proti SmCB2, které byly použity pro imunomikroskopickou lokalizaci této proteázy v povrchové vrstvě parazita. Pomocí ELISA analýzy bylo zjištěno, že SmCB2 je rozeznáván jako parazitární antigen imunitním systémem hostitele v myším modelu schistosomózy. Práce přináší významné informace o SmCB2 jako potenciální cílové molekule pro syntetické inhibitory a jako novém antigenu pro vakcinační studie.
|
|
|
Stanovení kortizolu ve slinách
Žánová, Magdalena ; Martínková, Markéta (vedoucí práce) ; Milichovský, Jan (oponent)
a klíčová slova Abstrakt Práce se zabývá stanovením slinného kortizolu za použití imunochemického che- miluminiscenčního analyzátoru ADVIA: Centaur firmy Siemens. Experimentálního odběru slin se zúčastnilo 141 probandů ve věkovém rozmezí 7 - 76 let. Dobrovolníci byli rozděleni do skupin podle pohlaví: muži, ženy, které užívají hormonální anti- koncepci (HAK) a ženy neužívající HAK. U těchto skupin byly stanoveny referenční intervaly hladin ranního a odpoledního slinného kortizolu. U skupiny žen neužívající HAK byl stanoven referenční interval 13,2 - 55,5 nmol/l pro ranní slinný kortizol a pro ženy užívající HAK byl referenční interval 15,5 - 44,2 nmol/l. Referenční inter- val odpoledního slinného kortizolu u žen neužívající HAK byl 4,0 - 16,6 nmol/l a u skupiny žen užívající HAK byl 7,9 - 22,6 nmol/l. U skupiny mužů byl stanoven referenční interval pro ranní kortizol 15,8 - 47,7 nmol/l a pro odpolední kortizol byl stanoven referenční interval 5,2 - 25,4 nmol/l. Rozdíly mezi stanovenými refe- renčními intervaly u všech sledovaných skupin jsou nepatrné. Nutné je však zachovat různé referenční intervaly pro ranní a odpolední odběry. Referenční interval pro ranní kortizol ve slinách byl stanoven na...
|
host ::
RSS.