|
|
Možnosti pracovní rehabilitace pro osoby bez přístřeší na území hl. m. Prahy
Ehrenbergerová, Lucie ; Luptáková, Marina (vedoucí práce) ; Cimrmannová, Tereza (oponent)
Diplomová práce " Možnosti pracovní rehabilitace pro osoby bez přístřeší na území hlavního města Prahy" přináší praktický přehled možností pracovní rehabilitace pro tuto cílovou skupinu. V literárně přehledové části která je ze stručným uvedením do problematiky fenoménu bezdomovectví, zabývá se sociálním státem ve vztahu k bezdomovectví, obsahuje příslušnou legislativu a v neposlední řadě uvádí přehled služeb a organizací poskytujících pomoc osobám bez přístřeší. Stěžejní částí práce je část vlastního šetření která se zabývá pracovní rehabilitací samotnou ukazuje detailní popis jednotlivých organizací a projektů poskytujících pracovní rehabilitace a závěrečné srovnání které je založeno na informacích poskytnutých odborníky pracujících v jednotlivých organizacích.
|
|
|
Bezdomovectví v genderové perspektivě
ROKOSOVÁ, Michaela
Gender je často chápán coby sociální pohlaví, ukazuje na kulturně podmíněné rozdíly mezi muži a ženami. Důležitou součásti genderu jsou genderové vlastnosti neboli typické vlastnosti přisuzované mužům a ženám. Genderová identita je nabývána z kulturního prostředí společnosti, ve které daný člověk žije. Jde o rozdíly ve vlastnostech, ale i o rozdílné vnímání různých životních situací mužů a žen. Pro pojmy bezdomovec a bezdomovectví není určena přesná definice, i přesto se mnozí specialisté snaží vystihnout podstatu tohoto fenoménu. Jedním z vymezení pojmu je, že bezdomovec je osoba bez stálého bydlení nebo bez možnosti dlouhodobě užívat určité přístřeší. Přesnější vymezení lze najít v typologii ETHOS, kde jsou bezdomovci rozděleni do čtyř kategorií: bez střechy, bez bytu, v nejistém bydlení a v nevyhovujícím bydlení. Cílem výzkumu bylo zjistit základní rozdíly ve vnímání nastalé životní situace - bezdomovectví - z pohledu mužů a žen, a to především z pohledu životní dráhy, zdravotních a sociálních kontextů, vztahu k rodině, sociálních vazeb apod. Pro naplnění cíle byly stanoveny tři výzkumné otázky. První z nich zjišťovala, jakým způsobem se stali osobami bez přístřeší muži a jakým ženy. Druhá otázka se zabývala současným životem, který aspekt života bez přístřeší považují za nejproblematičtější, a třetí otázka se věnovala budoucímu životu osob bez přístřeší. Ve výzkumu byly zjištěny rozdíly ve vnímání především v první výzkumné otázce. Ženy před ztrátou domova žily s rodinou, partnerem nebo přáteli, a jejich ztráta byla příčinou odchodu na ulici. Naopak muži žili dříve sami a u většiny bylo prvotní příčinou ztráty domova propuštění ze zaměstnání. Bakalářská práce přináší poznatek, že genderová perspektiva je zajímavým pohledem na fenomén bezdomovectví, který by mohl pomoci lidem, pracujícím v přímém kontaktu s osobami bez přístřeší.
|
|
|
Etické aspekty bezdomovectví: Důstojnost života a umírání z pohledu osob bez přístřeší
TAMPÍROVÁ, Jana
Diplomová práce se zabývá etickým rozměrem života a umírání člověka na ulici. Práce je věnována etickým otázkám, týkajících se fenoménu bezdomovectví, přičemž se zaměřuje na důstojnost a smysluplnost života na ulici, hodnotový systém těchto osob, který je ovlivněn způsobem jejich života, a na vnímání vlastní smrtelnosti. Cílem práce bylo analyzovat, jak osoby bez přístřeší v Českých Budějovicích vnímají smysluplnost života a vlastní smrtelnost v rámci svého hodnotového systému a zdali přičítají odpovědnost za svou situaci sobě samým, druhým, případně státu. Za pomoci kvalitativní výzkumné techniky jsou analyzovány uskutečněné řízené rozhovory s osobami bez přístřeší v jejich přirozeném prostředí, které napomáhají k objasnění vnímání jejich života a umírání na ulici. Výzkumný soubor byl tvořen 15 osobami bez přístřeší, na území města České Budějovice.
|
|
|
Alternativní životní styl jako varianta spokojeného bytí
BENDOVÁ, Kateřina
Tato diplomová práce nese název Alternativní životní styl jako varianta spokojeného bytí. Pro specifikaci subkultury, které se tato práce věnuje, jsem definovala subkulturu osob bez přístřeší, které, jak jsem nejen předpokládala, ale i vlastní výzkumná data ukázala, mohou spokojenou formu bytí vykazovat. Teoretická část je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitolu jsem pojala jako určitý teoretický rámec této diplomové práce, kde je kladen důraz na sociální normy a teorie sociální deviace, které jsou stěžejní pro osoby bez přístřeší vykazující alternativní životní styl značně se lišící od většinové konformní společnosti. Druhá kapitola je věnována charakteristice bezdomovectví. Třetí kapitola obsahuje postupy v pomoci osobám bez přístřeší v jejich životní situaci. Jsou zde obsaženy také sociální služby určené právě osobám bez přístřeší. V poslední kapitole se věnuji životnímu a alternativnímu životnímu stylu. Zabývám se zde také otázkou dobrovolného bezdomovectví. Cílem této diplomové práce je popis aspektů životního stylu u sledované subkultury osob bez přístřeší. Cílová skupina je tvořena 20 osobami bez přístřeší ve věku od 18 do 70 let. Pro sběr dat byla aplikována metoda kvalitativního přístupu a byla zvolena metoda analýzy případových studií. Stěžejní technikou sběru dat byl rozhovor pomocí návodu, který jsem použila u 10 osob bez přístřeší vyskytujících se v azylovém domě, a u 10 osob bez přístřeší vyskytujících se bezprostředně na veřejných prostranstvích. V rámci této diplomové práce bylo stanoveno těchto pět výzkumných otázek. Primární data byla kódována/indexována a následně zpracována metodou rámcové analýzy dle Ritchie a Spencer. Výsledky výzkumu ukázaly, že nejčastější příčinou vzniku bezdomovectví je závislost na alkoholu. Nejčastěji se jedná o svobodné a rozvedené muže a ženy. Režim dne osob bez přístřeší je z větší poloviny pravidelný. Mezi nejčastější denní aktivity v azylovém domě patří sledování televize, úklid společných prostor azylového domu, pevné aktivity a popíjení kávy. Mezi denní aktivity venku patří především sběr kovu, vaření, nakupování potravin a vybírání popelnic. Zimní noci tráví respondenti v zařízeních sociálních služeb (noclehárna, azylový dům), ve stanu, provizorních boudách a ve squatu. Většina osob tráví dny s kamarády či partnery. Snahu o přivýdělek mají více respondenti žijící na veřejných prostranstvích. Zkušenost se žebráním se objevila třikrát častěji u osob žijících na veřejných prostranstvích než u osob v azylovém domě. Osoby v azylovém domě si většinou platí celodenní stravu. Respondenti žijící venku si jídlo obstarávají v supermarketech, nízkoprahových denních centrech, noclehárnách a v popelnicích. Závislost na nikotinu je u osob bez přístřeší častější než závislost na alkoholu. Osobní hygienu vykonávají většinou v zařízeních sociálních služeb (nízkoprahové denní centrum, noclehárna a azylový dům). Oblečení si obstarávají převážně v sociálním a azylovém šatníku. Partnerský život neudržují, ale sexuální kontakty nachází více osoby žijící na veřejných prostranstvích. Více než polovina respondentů nepřemýšlí o budoucnosti. Jejich životní situace se více líbí osobám žijícím v azylovém domě, přesto by změnu životní situace uvítala větší polovina respondentů. Na základě výsledků tohoto výzkumu byly indukovány teoretické koncepty.
|
|
|
Fenomén ženského bezdomovectví z pohledu zdravotně sociálního pracovníka
KLUSÁKOVÁ, Kateřina
Tématem bakalářské práce je fenomén ženského bezdomovectví z pohledu zdravotně sociálního pracovníka. Ačkoliv jsou pojmy bezdomovec a bezdomovectví terminologicky nejasné a neexistuje přesné vymezení tohoto pojmu, je fenomén bezdomovectví v naší společnosti známý. Nejedná se ale o bezdomovce jako takové. Zákon o sociálních službách bezdomovce definuje jako osoby bez přístřeší. Přesto, že se objevují informace spíše o mužském bezdomovectví, dostávají se již do popředí i otázky o ženském bezdomovectví. Ženské bezdomovectví je problematika, která je velmi úzce spjata se ztrátou bydlení. Nejde však pouze o ztrátu bydlení, ale rovněž o problematiku domácího násilí, zachování důstojnosti a v neposlední řadě také o zájem dítěte a jeho bezpečí. Také se začíná objevovat bezdomovectví rodin, ať už jde o osamělou matku s dětmi, případně otce s dětmi, nebo o úplnou rodinu. Se zvyšujícím se počtem takto ohrožených žen se začíná objevovat čím dál více organizací, které poskytují sociální služby pro ženy bez domova. Tyto služby jsou poskytovány jako ambulantní služby, terénní služby i pobytové služby. Osobám bez přístřeší, a tudíž i ženám bez domova jsou poskytovány sociální služby jako azylový dům, noclehárny, nízkoprahová denní centra, krizová centra či domy na půl cesty, v rámci prevence bezdomovectví dívek, které opouštějí ústavní výchovu, a také sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, jež jsou tímto fenoménem ohroženy. Nepatří sem ovšem pouze tyto služby. Velkou roli zde hraje i sociální poradenství, poskytované ženám v odborných poradnách. Problematikou sociálních služeb se zabývá Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, ale také kraje, obce a v neposlední řadě nestátní neziskové organizace. V praktické části byl zvolen kvalitativní výzkum s použitím metody rozhovoru pomocí návodu. Na základě rozhovorů byly zpracovány kazuistiky. Výzkum probíhal v Azylovém domě pro ženy a matky s dětmi v Táboře a v Krizovém centru pro matku a dítě v Kostelci. Rozhovorů se účastnilo celkem 10 respondentek. Dále byly prováděny rozhovory s pracovnicemi sociálních služeb v Jihočeském kraji. Pracovnice v jednotlivých zařízeních byly vybírány podle funkčního zařazení, jednalo se zejména o sociální pracovnice nebo vedoucí zařízení. V Azylovém domě pro ženy a matky s dětmi se ze 7 dotazovaných respondentek výzkumu zúčastnilo 6 respondentek. Zbylé 4 respondentky byly z Krizového centra pro matku a dítě. Respondentky byly vybírány pomocí záměrného výběru. Po kontaktování vedoucích nebo sociálních pracovnic zařízení sociálních služeb pro ženy bez domova v Jihočeském kraji mi byly, kromě 3 zařízení, poskytnuty potřebné informace o kapacitě zařízení a o tom, zda je služba z tohoto hlediska dostačující, nebo nikoliv. Cílem mé práce bylo zmapovat množství organizací, které poskytují sociální služby ženám bez domova v Jihočeském kraji, a zjistit nejčastější důvody, které vedou ke vzniku fenoménu ženského bezdomovectví. Pro dosažení stanovených cílů byly stanoveny následující výzkumné otázky. Je množství sociálních služeb pro ženy bez domova v Jihočeském kraji dostačující? Jaké jsou nejčastější důvody, které vedou ke vzniku fenoménu ženského bezdomovectví?
|
|
| |
|
|
Přístupy veřejnosti k problematice bezdomovectví.
RUDOVÁ, Lucie
Abstrakt Problematika bezdomovectví se stala v posledních letech velice aktuální. V současné době dochází k nepřiměřenému nárůstu lidí bez domova a vzniká celospolečenský problém, který nesmí veřejnost přehlížet. Stejně tak jako jiné problémy dnešního světa i problematika bezdomovectví se zařazuje mezi oblíbená témata médií. Bezdomovectví jako extrémní projev chudoby a sociálního vyloučení je neustále opomíjenou záležitostí nejen ze strany odborníků a státu, ale také laické veřejnosti. Proto je nutné apelovat v řadách veřejnosti a především ji dostatečně informovat o daném problému. Pouze na základě poznání a pochopení budou lidé schopni problém promyšleně a cíleně řešit, nikoli se od něho odvracet. Cílem mé diplomové práce je zhodnotit přístupy veřejnosti k problematice bezdomovectví. V souvislosti s tím byly stanoveny dvě hypotézy: 1) Občané mladšího věku (15-30 let) přistupují tolerantněji k problematice bezdomovectví než občané věku staršího (31-70 let). 2) Ženy mají větší pochopení pro pomoc bezdomovcům než muži. Kvantitativní výzkum byl proveden u občanů ve věkové skupině 15-70 let s trvalým bydlištěm v Českých Budějovicích a okolí, formou řízeného dotazníku s použitím metody náhodného výběru respondentů. Celý výzkum byl realizován v nemocnici v Českých Budějovicích pod dohledem zdravotnického personálu a z části také prostřednictvím internetu. Výzkumný soubor tvořil 60% respondentů, z čehož vyplývá, že se nejedná o nikterak vysoký počet respondentů s ohledem na délku období sběru dat. Lze z toho vyvodit určitý nezájem veřejnosti o danou problematiku. Otázky v dotazníku byly směřovány ke zjištění přístupu veřejnosti na problematiku lidí bez domova. Na takto cíleně formulovaných otázkách byl zjištěn celkový postoj respondentů k lidem bez domova a také rozdíly v přístupu k bezdomovcům v závislosti na věku a pohlaví respondenta. Výsledky výzkumné části diplomové práce skutečně prokázaly vysoce negativní postoj občanů k bezdomovcům, avšak občané věku mladšího (15-30 let) prokázali vyšší míru tolerance než občané věku staršího (31-70 let). Ženy rovněž projevovaly vyšší míru altruismu než muži. Na základě těchto výsledků byly jednoznačně předem stanovené hypotézy potvrzeny a s nimi i cíl diplomové práce.
|
host ::
RSS.