|
|
NOVÉ NA STARÉ – Brno, nároží Bratislavská - Stará
Vejvodová, Klára ; Mléčka, Jan (oponent) ; Foretník, Jan (vedoucí práce)
KONCEPČNÍ ŘEŠENÍ Ulice Bratislavská a její okolí se chová jako heterotopie, je nesourodá s městem. Nepropustnost území v obou směrech místo přímo charakterizuje. Tato membrána je současně největší příležitostí i největším nebezpečím území. Území je v brněnském kontextu výjimečné. Povahou se vymyká zbytku města a nabízí jiný formát, než který je obvyklý. Je nutné uvážit, jak území otevřít městu, aby mohlo Brno využívat jeho možnosti a zároveň tím nezadusit veškerý potenciál místa. Není možné se vyhnout procesu gentrifikace. Zakonzervovat tak současný stav. To by mělo stejně negativní dopad jako jednosměrná gentrifikace, která je pro místo nejreálnějším nebezpečím. Utlumení pestrosti, nahrazení výběru jednou variantou nemůže být přínosem. Je třeba do území dosadit další heterotopii. Podpořit vznik konfliktů – s přesvědčením, že každé setkání dvou nesourodých prvků generuje nové cesty a způsoby chování. Umožnit vývoj a posun, který by nikdy neexistoval při interakci odehrávající se v rámci homogenní skupiny. Pochopitelně i dva neslučitelné elementy se časem začnou vzájemně přizpůsobovat a směřují k soužití. A proto je třeba dosazovat další a nové heterotopie. Myslím, že je nutné, aby architektura, která na místě vznikne, hostila nové heterotopie a vyžadovala konflikt. Na jediném místě by mělo koexistovat co nejrozličnější spektrum lidí a zároveň, by tato skupina měla být proměnnou v čase. Čím víc se budou obyvatelé nuceni setkávat, vědět o sobě, vnímat odlišnosti, tím víc na sebe budou nuceni reagovat a vzájemně na sebe působit a budou se vyvíjet. Proto je nutné, aby stěny byly tvořeny membránou co nejpropustnější a cesty umožňovaly co největší počet setkání, respektive konfliktů. Tato setkání mohou být pouhým pozorováním. Z toho důvodu jsem navrhla stavbu co nejtransparentnější s otevřenými cestami. Pavlače a dvory fungují přirozeně jako hlediště a jeviště. Pavlače také mohou fungovat jako přechod mezi vnějším a vnitřním, veřejným a soukromým. V rámci mým návrhem definovaných konfliktů jde o hledání prahu mezi vnějším a vnitřním, mezi veřejným a soukromým, exteriérem a interiérem. Jde o nadefinování míry propustnosti membrány. Stěn, dveří, oken, vztahu vnitrobloku a ulice. Vnitřní prostor je vždy utvářen jeho obyvatelem. Stejně to platí u prostoru veřejného, který vzniká z mnoha nesourodých prvků, hostů, místních, návštěvníků. Architektura veřejného prostoru je nesmí omezovat. Musí být variabilní a imaginativní.
|
|
|
NOVÉ NA STARÉ – Brno, nároží Bratislavská - Stará
Vejvodová, Klára ; Mléčka, Jan (oponent) ; Foretník, Jan (vedoucí práce)
KONCEPČNÍ ŘEŠENÍ Ulice Bratislavská a její okolí se chová jako heterotopie, je nesourodá s městem. Nepropustnost území v obou směrech místo přímo charakterizuje. Tato membrána je současně největší příležitostí i největším nebezpečím území. Území je v brněnském kontextu výjimečné. Povahou se vymyká zbytku města a nabízí jiný formát, než který je obvyklý. Je nutné uvážit, jak území otevřít městu, aby mohlo Brno využívat jeho možnosti a zároveň tím nezadusit veškerý potenciál místa. Není možné se vyhnout procesu gentrifikace. Zakonzervovat tak současný stav. To by mělo stejně negativní dopad jako jednosměrná gentrifikace, která je pro místo nejreálnějším nebezpečím. Utlumení pestrosti, nahrazení výběru jednou variantou nemůže být přínosem. Je třeba do území dosadit další heterotopii. Podpořit vznik konfliktů – s přesvědčením, že každé setkání dvou nesourodých prvků generuje nové cesty a způsoby chování. Umožnit vývoj a posun, který by nikdy neexistoval při interakci odehrávající se v rámci homogenní skupiny. Pochopitelně i dva neslučitelné elementy se časem začnou vzájemně přizpůsobovat a směřují k soužití. A proto je třeba dosazovat další a nové heterotopie. Myslím, že je nutné, aby architektura, která na místě vznikne, hostila nové heterotopie a vyžadovala konflikt. Na jediném místě by mělo koexistovat co nejrozličnější spektrum lidí a zároveň, by tato skupina měla být proměnnou v čase. Čím víc se budou obyvatelé nuceni setkávat, vědět o sobě, vnímat odlišnosti, tím víc na sebe budou nuceni reagovat a vzájemně na sebe působit a budou se vyvíjet. Proto je nutné, aby stěny byly tvořeny membránou co nejpropustnější a cesty umožňovaly co největší počet setkání, respektive konfliktů. Tato setkání mohou být pouhým pozorováním. Z toho důvodu jsem navrhla stavbu co nejtransparentnější s otevřenými cestami. Pavlače a dvory fungují přirozeně jako hlediště a jeviště. Pavlače také mohou fungovat jako přechod mezi vnějším a vnitřním, veřejným a soukromým. V rámci mým návrhem definovaných konfliktů jde o hledání prahu mezi vnějším a vnitřním, mezi veřejným a soukromým, exteriérem a interiérem. Jde o nadefinování míry propustnosti membrány. Stěn, dveří, oken, vztahu vnitrobloku a ulice. Vnitřní prostor je vždy utvářen jeho obyvatelem. Stejně to platí u prostoru veřejného, který vzniká z mnoha nesourodých prvků, hostů, místních, návštěvníků. Architektura veřejného prostoru je nesmí omezovat. Musí být variabilní a imaginativní.
|
host ::
RSS.