|
|
Skupina Cobra v kontextu umění 40. a počátku 50. let 20. století
Strasserová, Anna ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se zabývá experimentální uměleckou skupinou Cobra, ve které se po druhé světové válce sjednotili umělci tří zemí - Dánska, Belgie a Nizozemí. Toto hnutí trvalo pouhé tři roky, mezi léty 1948 až 1951, začátky skupiny však sahají již do předválečného období, kdy byli její budoucí členové ovlivňováni tehdy převažujícími směry. Stejně tak nelze říci, že by vliv tohoto mezinárodního uskupení rokem 1951 skončil. Cobra v sobě i přes své krátké trvání sjednotila širokou škálu umělců různých zemí, kteří ovlivnili řadu pozdějších umělců i uměleckých hnutí. Práce proto zmiňuje aktivitu členů skupiny ještě před jejím založením, snaží se podrobně popsat působení skupiny Cobra v letech jejího trvání a naznačit její pozdější směřování. Samostatná kapitola je věnována spojení skupiny Cobra s českým uměním. Hlavní inspiraci pro svoji tvorbu čerpali umělci Cobry z uměleckého projevu specifických skupin jako je tvorba dětí, duševně nemocných či umění přírodních národů, a také lidového umění. Zároveň si vytvořili vlastní, svébytný styl založený především na kolektivní práci, spontánní tvorbě a svobodném uměleckém projevu. Jedním z charakteristických znaků skupiny byla její mnohostrannost uměleckého projevu a vztah k jiným uměleckým odvětvím - poezii, hudbě a filmu. Klíčová slova: Cobra, Nizozemí, Dánsko, Belgie,...
|
|
|
Skupina Cobra v kontextu umění 40. a počátku 50. let 20. století
Strasserová, Anna ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se zabývá experimentální uměleckou skupinou Cobra, ve které se po druhé světové válce sjednotili umělci tří zemí - Dánska, Belgie a Nizozemí. Toto hnutí trvalo pouhé tři roky, mezi léty 1948 až 1951, začátky skupiny však sahají již do předválečného období, kdy byli její budoucí členové ovlivňováni tehdy převažujícími směry. Stejně tak nelze říci, že by vliv tohoto mezinárodního uskupení rokem 1951 skončil. Cobra v sobě i přes své krátké trvání sjednotila širokou škálu umělců různých zemí, kteří ovlivnili řadu pozdějších umělců i uměleckých hnutí. Práce proto zmiňuje aktivitu členů skupiny ještě před jejím založením, snaží se podrobně popsat působení skupiny Cobra v letech jejího trvání a naznačit její pozdější směřování. Samostatná kapitola je věnována spojení skupiny Cobra s českým uměním. Hlavní inspiraci pro svoji tvorbu čerpali umělci Cobry z uměleckého projevu specifických skupin jako je tvorba dětí, duševně nemocných či umění přírodních národů, a také lidového umění. Zároveň si vytvořili vlastní, svébytný styl založený především na kolektivní práci, spontánní tvorbě a svobodném uměleckém projevu. Jedním z charakteristických znaků skupiny byla její mnohostrannost uměleckého projevu a vztah k jiným uměleckým odvětvím - poezii, hudbě a filmu. Klíčová slova: Cobra, Nizozemí, Dánsko, Belgie,...
|
|
|
Igor Korpaczewski
Placáková, Mariana ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Hájek, Václav (oponent)
Práce se věnuje reflexi tvorby českého malíře Igora Korpaczewského (1959) se snahou zařadit ji do kontextu českých dějin umění. Igor Korpaczewski působí již přes dvacet let na Akademii výtvarného umění v Praze, kde ovlivnil bezmála jednu generaci malířů. Jeho obrazy byly přítomné na všech zásadních výstavách (Perfect Tense, 2004, Resetting / Jiné cesty k věcnosti, 2007), snažících se uchopit fenomén současné české malby. Přesto zhodnocení jeho komplexní tvorby stále chybí. Práce proto vychází z dílčích článků a z metody orální historie v podobě rozhovorů s umělcem samotným. Korpaczewski se dlouhodobě zabývá především figurálním zobrazením. Jeho pojetí figur je zde konfrontováno s raným dílem francouzského filosofa Emmanuela Lévinase. Setkání s Korpaczewského obrazy chápu jako projekci vztahu já-ty, který diváka formuje. Na rozdíl od svých generačních souputníků snažících se v osmdesátých letech svou tvorbu odosobnit, zpracovával Korpaczewski (a stále zpracovává) intimní témata, jež solidně zhodnotil až v kontextu let devadesátých. Jedná se tedy o čistě solitérní projev, jehož příbuznost lze najít (mimo jiné i v různých přístupech k figurativní malbě) v díle Jiřího Petrboka, Daniela Balabána či Jana Merty. Tvorba Igora Korpaczewského se vymyká pohledu teoretiků Jany a Jiřího Ševčíkových, kteří v...
|
host ::
RSS.