|
|
Molekulární podstata autosomálně dominantní polycytémie
Berková, Linda ; Láníková, Lucie (vedoucí práce) ; Kapráľová, Katarína (oponent)
Červené krvinky, erytrocyty, vznikají v kostní dřeni procesem zvaným erytropoéza. Tento proces je positivně regulován hormonem erytropoetinem (EPO), který na erytropoézu působí jako stimulační faktor. EPO je produkován v ledvinách v závislosti na množství kyslíku v organismu a do kostní dřeně je transportován krevním řečištěm. V případě že dojde k chronické nadprodukci červených krvinek, vzniká onemocnění polycytémie. Toto onemocnění se diagnostikuje například stanovením hematokritu či stanovením koncentrace hemoglobinu v krvi. Hladina krevního EPO může, nebo nemusí být zvýšená. Pacienti mohou být bez vnějších příznaků, nebo se u nich mohou projevit v závislosti na míře projevu onemocnění tyto příznaky: vysoký krevní tlak, bolest hlavy, závratě, otoky a epistaxe. Nejpoužívanější metodou léčby je v současnosti flebotomie. Cílem této diplomové práce je objasnit roli nově popsané mutace vyskytující se u rodiny pacientů trpících polycytémií a majících zvýšené množství EPO v krvi. Jedná se o substituční mutaci -136 G > A v 5' UTR oblasti genu kódujícího EPO. V rámci diplomové práce byly připraveny pomocí CRISPR/Cas9 technologie editované linie EPO produkujících buněk nesoucích tuto mutaci. Experimenty nejen na nich provedené předběžně potvrdily, že tato mutace může vést ke zvýšené produkci EPO....
|
|
|
Haematopoiesis in Sea lamprey
Kovář, Martin ; Bartůněk, Petr (vedoucí práce) ; Živný, Jan (oponent)
Abychom zjistili, zda je systém krvetvorby skutečně společným znakem obratlovců, rozhodli jsme se prozkoumat krvetvorbu u fylogenticky nejstarších žijících zástupců obratlovců, tedy kruhoústých, jmenovitě u mihule mořské (Petromyzon marinus). U vyšších obratlovců pochází všechny krevní buňky z HSC. Předpokládáme, že je tomu tak i u kruhoústých, nikdo se ale o krvetvorbu u těchto organismů od sedmdesátých let zvlášť nezajímal. Vydali jsme se po cestě reverzní genetiky a hledali homology genů důležitých pro krvetvorbu vyšších obratlovců v transkriptomu mihule mořské s důrazem především na významné receptory a transkripční faktory, jelikož se dají využít jako markery různých krevních buněk a jejich progenitorů. Pomocí bioinformatických metod jsme v datech z NGS nové generace nalezli homology klíčových genů krvetvorby, které jsme dále využili pro klonování těchto sekvencí, měření jejich exprese a další práci s nimi. V naší laboratoři jsme si tedy vybrali mihuli mořskou jako modelový organismus, nejen kvůli unikátnímu fylogenetickému postavení, obzvlášť pro evo-devo studie, ale také kvůli absenci základních poznatků z oblasti krvetvorby. Klíčová slova: Petromyzom marinus, krvetvorba, HSC, evo-devo, hematopoéza
|
|
|
Využití hematologie v zoologických studiích
Poplová, Jitka ; Vinkler, Michal (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Hematologické metody jsou rozšířenou součástí zoologického výzkumu. Bohužel, mnohé, především ekologicky zaměřené studie, trpí určitými metodologickými nedostatky a nepřesnou interpretací výsledků. To se týká především metod vyšetření buněčných krevních elementů. V této práci jsem se proto rozhodla shrnout základní hematologické metody použitelné v zoologické praxi, popsat jejich postupy, výhody i možná úskalí. Zároveň jsem se pokusila upozornit na možnosti aplikace některých méně rozšířených hematologických metod s potenciálně významnou interpretační hodnotou. V praktické části práce jsem ukázala, že vyšetření diferenciálního počtu imaturních erytrocytů může u ptáků sloužit jako pomocný znak indikující zdravotní stav jedince.
|
|
|
Analýza provedených autotransfuzí ve FN Motol
Šámalová, Martina ; Linhartová, Eva (vedoucí práce) ; Závadová, Žaneta (oponent)
Teoretická část této bakalářské práce zahrnuje informace spojené s autologními odběry, výrobou autologních transfuzních přípravků a jištění jakosti u autotransfuzí, také základní informace o krevních skupinách, které jsou nedílnou součástí transfuzní medicíny. Praktická část je rozčleněna do tří hlavních bodů. První část se podrobněji zabývá problematikou krevních odběrů pro autotransfuzi a vyšetřením spojených s autologní krví. Druhá část obsahuje statistické údaje o autotransfuzích provedených v Oddělení krevní banky ve FN Motol. Zkoumá množství odebraných a expirovaných transfuzních přípravků u pacientů indikovaných k odběru autologní krve z oddělení ortopedie a to u operací: totální endoprotéza kyčelního a kolenního kloubu a z oddělení urologie před operacemi prostaty a přeměny pohlaví z mužského na ženské. Třetí část je tvořena kontrolou kvality a jištěním jakosti autologních transfuzních přípravků. Praktická část vychází ze statistických podkladů poskytnutých Oddělením krevní banky ve FN Motol za rok 2011
|
|
|
Porovnání kontroly měření na různých typech analyzátorů používaných na ÚKBLD CHLTC ve VFN v Praze
Koblasa, Vladimír ; Kvasnička, Jan (vedoucí práce) ; Kozák, Tomáš (oponent)
Koblasa, Vladimír - Porovnání kontroly měření na různých typech analyzátorů používaných na ÚKBLD CHLTC ve VFN v Praze 1. lékařská fakulta UK Praha 2, Kateřinská 32 Vedoucí práce: prof. MUDr. Jan Kvasnička, DrSc. Školitel - konzultant: Mgr. Ivana Malíková Vyšetření krevního obrazu je základní hematologické vyšetření, u kterého je potřeba zajistit správnou kontrolu kvality. Cílem práce bylo porovnání výsledků měření kontrolních materiálů s definovanými parametry a dále stejných vzorků na jednotlivých hematologických analyzátorech, abychom získali podklady pro vyjádření nejistot měření. ÚKBLD CHLTC ve VFN v Praze využívají analyzátory krve, které pracují na různých principech. Pro porovnání kvality měření byly vybrány analyzátory pracující pomocí impedančního principu, kdy jednotlivé krevní buňky prochází mezi dvěma elektrodami, mezi nimiž je určité elektrické napětí. Změna tohoto napětí je zaznamenána a přesně definována pro každý druh krevních buněk. Dále byl vybrán analyzátor, který pracuje pomocí optické detekce. Analyzátor ozařuje jednotlivé krevní buňky světelným paprskem. Buňka, která vstoupí do cesty světelnému záření, snižuje jeho optickou hustotu dopadající na fotobuňku, to vyvolá změnu napětí a opět tato změna je přesně definována pro každý druh krevních buněk. Jako software pro záznam...
|
|
|
Origins of vertebrate hematiopoiesis
Svoboda, Ondřej ; Bartůněk, Petr (vedoucí práce) ; Divoký, Vladimír (oponent) ; Živný, Jan (oponent)
(CZECH) Krvetvorba je závislá na schopnostech sebeobnovy a diferenciace krvetvorných kmenových buněk (HSCs). Tyto procesy jsou řízeny pomocí nejrůznějších mimo-buněčných a vnitro- buněčných signálů. Obecně je krvetvorba obratlovců velmi dobře konzervována. To však neplatí pro diferenciaci savčích a nesavčích erytrocytů a trombocytů. Během evoluce savců došlo k výrazným změnám během zrání těchto buněk. Savčí erytrocyty ztrácejí během diferenciace jádro a trombocyty vznikají odštěpováním z mnohojaderných megakaryocytů. Zdá se, že tyto změny přinesly celou řadu výhod, které primárně zvyšují biologickou fitness savčích buněk. Otázkou však zůstává evoluční původ těchto buněk, který jsme se rozhodli studovat na modelovém organizmu Dánia pruhovaného (zebřička). Nejprve však bylo nutné ustanovit podmínky kultivace rybích buněk ex vivo v tekutých a v polotuhých médiích. Připravili a charakterizovali jsme panel rybích cytokinů. Protože genom kostnatých ryb prošel během evoluce jednou duplikací navíc, mnoho genů nacházíme ve formě dvou paralogů. To se týká rovněž některých námi připravených cytokinů, např. Gcsf, Epo, Scf. Součástí této práce je charakterizace těchto paralogů. Naše výsledky ukazují, že rybí Gcsf je schopen kromě diferenciace myeloidních buněk se podílet také na sebeobnově a expanzi HSC....
|
|
|
Variabilita ve zbarvení vaječné skořápky ve snůškách sýkory koňadry
Kratochvílová, Anna ; Svobodová, Jana (vedoucí práce) ; Veronika, Veronika (oponent)
Zbarvení vaječné skořápky ve snůškách ptáků vykazuje výraznou vnitrodruhovou variabilitu, která zatím nebyla zcela objasněna. Jeho charakter je udáván dvěma pigmenty: modro-zelený biliverdin zpravidla tvoří podkladovou barvu, zatímco hnědo-červený protoporfyrin je spojován s tvorbou skvrn. Vzhledem k povaze a metabolismu těchto dvou pigmentů v organismu ptáků se usuzuje, že mají vliv na hladinu oxidativního stresu, a jejich depozice do vaječné skořápky by proto mohla poukazovat na fyzickou kondici hnízdící samice. Z tohoto předpokladu vychází signální hypotéza zbarvení vaječné skořápky, která předpokládá, že její zbarvení by proto mohlo reflektovat individuální zdravotní stav a fyzickou kondici, případně by přímo mohlo indikovat anémii (anemická hypotéza). Tato práce testovala souvislosti mezi fyzickou kondicí samic sýkory koňadry (Parus major) a protoporfyrinovou makulací jejich vajec. Jako parametry zastupující fyzickou kondici byla zvolena standardizovaná hmotnost samic a jejich vybrané hematologické ukazatele (poměr heterofilů ku lymfocytům a podíl imaturních erytrocytů). Zbarvení vaječné skořápky bylo charakterizováno odstínem, sytostí a jasem protoporfyrinových skvrn, jejich standardizovaným počtem a procentuálním zastoupením, a reflektancí podkladové barvy skořápky. Bylo zjištěno, že samice vykazující vyšší hodnoty poměru heterofilů ku lymfocytům snášely v některých hnízdních sezónách vejce s větším počtem skvrn a vyšší reflektancí podkladové barvy. Vyšší počet skvrn na vejcích byl rovněž pozorován u samic s vyšším podílem imaturních erytrocytů v krvi. To naznačuje, že vyšší depozice protoporfyrinu indikuje zhoršený zdravotní stav a fyzickou kondici. Současně však bylo zjištěno, že větší a těžší samice snášely v některých případech vejce s nižší reflektancí podkladové barvy. Ačkoli výsledky jsou nejednoznačné, neodporují předpokladům signální hypotézy a částečně podporují anemickou hypotézu. Zjištěné závislosti však nebyly konzistentní pro všechny zkoumané hnízdní sezóny a naznačují tudíž, že v charakteru zbarvení vaječné skořápky hrají roli i další faktory.
|
|
|
Detekce krevních elementů
Kadlček, Václav ; Kolář, Radim (oponent) ; Lamoš, Martin (vedoucí práce)
Práce se zabývá detekcí a následnou klasifikací krevních elementů. Krevní elementy jsou zde popsány z hlediska vlastností, které jsou využity při digitálním zpracování obrazu. Dále jsou rozebrány dostupné teorie předzpracování, analýzy obrazu a metody klasifikace. Získané poznatky jsou aplikovány v programovém prostředí MATLAB. V rámci tohoto programového prostředí je pilířem pro uvedenou práci Image Processing Toolbox. Součástí je i uživatelské rozhraní, čímž je komunikace s programem usnadněna. Program byl otestován na snímcích krevních nátěrů a dosažené výsledky zhodnoceny.
|
|
| |
|
|
Vylučování amoniaku rybami za rozdílných oxických podmínek prostředí
MÜLLEROVÁ, Lucie
Cílem této práce bylo zjistit a porovnat koncentrace amoniakálního dusíku vylučovaného rybami při různém nasycení vody kyslíkem. V Laboratoři vodní toxikologie a ichtyopatologie VÚRH JU ve Vodňanech byly provedeny pokusy (předběžný, hlavní a dodatečný) s okrasnou formou kapra obecného (Cyprinus carpio f. Koi). Předběžný (orientační) pokus byl proveden se třemi rozdílnými koncentracemi rozpuštěného kyslíku (I. 0,65 - 2,66; II. 2,43 - 5,70; III. 6,40 - 6,50 mg.l-1 O2) a produkce amoniakálního dusíku rybami za 2 hodiny v přepočtu na 1 kg hmotnosti ryb činila I. 24,61; II. 85,29; III. 70,19 mg N-NH4+. V hlavním pokusu provedeném v šestinásobném opakování byly ryby rovněž vystaveny rozdílným oxickým podmínkám (hypoxie 0,76 - 1,46; normoxie 9,8 - 9,46 mg.l-1 O2) a zjištěná produkce amoniakálního dusíku po dvou hodinách trvání pokusu v přepočtu na 1 kg hmotnosti ryb činila u ryb v hypoxii 25,01 +- 3,14 mg N-NH4+ a u ryb v normoxii 32,56 +- 4,08 mg N-NH4+. Zjištěný rozdíl byl statisticky významný (P < 0,05). Hematologické a biochemické vyšetření krve ryb v závěru pokusu prokázalo statisticky významné rozdíly v počtu leukocytů, hodnotě hematokritu, koncentraci amoniaku a glukózy. Dodatečný pokus byl proveden v pětinásobném opakování a ryby zde byly vystaveny hypoxii (0,99 - 1,21 mg.l-1 O2) a normoxii (7,67 - 9,11 mg.l-1). V průběhu pokusu byly zjištěny statisticky významné rozdíly v produkci amoniakálního dusíku (po dvou hodinách u ryb vystavených hypoxii 28,41 +- 9,98 mg a u kontrolních ryb v normoxii 55,47 +- 9,29 mg). Po 4,5 hodinách trvání pokusu se rozdíl ještě zvýšil a činil u ryb v hypoxii 47,92 +- 4,91 mg N-NH4+ a u ryb kontrolních 101,53 +- 8,31 mg N-NH4+. Po zavedení vzduchování se během 10 minut koncentrace kyslíku ve vodě u ryb vystavených hypoxii vyrovnala koncentraci u kontrolních ryb a produkce amoniakálního dusíku se začala zvyšovat. Po následujících 2,5 hodinách byla produkce amoniakálního dusíku u ryb původně vystavených hypoxii (1) a kontrolních ryb (2) srovnatelná (1 - 93,38 +- 17,82 mg; 2 - 110,13 +- 18,21 mg; tyto hodnoty již nebyly statisticky významně rozdílné). Výsledky pokusu prokázaly, že schopnost ryb vylučovat z těla amoniak úzce souvisí s kyslíkovými poměry ve vodním prostředí.
|
host ::
RSS.