|
|
Kmenové buňky v tkáních savců - pohled do minulosti a současný stav poznání
Hlavatá, Adéla ; Kořínek, Vladimír (vedoucí práce) ; Krylov, Vladimír (oponent)
V dospělém savčím organismu je sebeobnova tkání zajištěna aktivitou kmenových buněk. V rámci epitelu tenkého střeva jsou kmenové buňky, na rozdíl od většiny ostatních tkání, poměrně přehledně uspořádány. Mimo to je epitel tenkého střeva pro studium kmenových buněk vhodný i z hlediska své pravidelné struktury a vysoké rychlosti sebeobnovy. Jedny z prvních poznatků o kmenových buňkách střevního epitelu byly získány z experimentů zahrnujících generování embryonálních agregačních chimér a transgenních chimér myši. Zásadní význam pro studium mělo objasnění vlivu signalizace Wnt na kontrolu dynamiky linií kmenových buněk a s tím související objev jedinečného markeru kmenových buněk střevního epitelu proteinu Lgr5. Hlavním nástrojem výzkumu se následně staly geneticky modifikované myši s modifikovaným lokusem Lgr5. Názory na konkrétní identitu a organizaci dělení střevních epiteliálních kmenových buněk zůstávají dosud sporné. klíčová slova: kmenové buňky, CBC buňky, střevní epitel, chiméra, signalizace Wnt, Lgr5, "reportérové" myši
|
|
|
Záchrana kriticky ohrožených druhů ryb pomocí manipulace se spermatogoniemi a oogoniemi
DOBROVOLNÝ, Petr
Transplantační experimenty popsané v této práci mohou napomoci ke zkrácení generačního intervalu u dlouho dozrávajících ohrožených druhů ryb a k jejich efektivnější reprodukci. Dále pak je možné separované spermatogonie (SG) a oogonie (OG) uchovávat pomocí kryoprezervace v tekutém dusíku. Zakonzervujeme tak, jak paternální, tak i maternální DNA a nedojde k ochuzení genofondu ohrožených druhů ryb o maternální část. Z toho důvodu, že při uchovávání zralých gamet můžeme zamrazit pouze spermie. Jikry a embrya by zamrazování nepřežila. Popsané metody budou v budoucnu uplatněné k efektivnější záchraně kriticky ohrožených jeseterů pomocí transplantace jejích zárodečných buněk do jesetera malého (Acipenser ruthenus). Metody můžou být vhodné i pro aplikaci na jiné druhy ohrožených ryb při nalezení vhodného recipienta. Jako příklad lze z našich druhů ryb uvést úhoře říčnho (Anguilla anguilla). Jako modelové organizmy byly použity jeseter sibiřský (Acipenser baeri) a jeseter malý (Acipenser ruthenus) u jesetera sibiřského byla použita technika enzymatické disociace, třídění zárodečných buněk pomocí koncentrace Percoll gradientu a transplantace jeseteřích SC a OG. Výsledky ukázaly, že použití 0,3% trypsinu v PBS je pro disociaci SG a OG optimální, protože toto médium disociovalo nejvyšší počet buněk bez snížení jejich životaschopnosti. Odseparování raných stádií zárodečných buněk bylo úspěšně dosaženo oddělením v 10 až 30% Percoll gradientu za pomoci centrifugace. Po transplantaci bylo v případě SG i u OG prokázáno, že kolonizovaly genitální rýhy hostitele. Recipient se stal chimérou zárodečné linie, která může po celý svůj život produkovat gamety dárce.
|
|
|
Lokalizace Balbianiho cytoplasmy jako prekurzora primordiálních gonocytů u jiker jesetera během oplození
DVOŘÁK, Matěj
Oocyty mnoha organismů, včetně ryb obsahují tzv. zárodečnou plasmu, což je maternálně děděný determinant zárodečných buněk. Nedávno byla zárodečná plazma v útvaru Balbaniho cytoplasmy previtelogenních oocytů popsána také u jesetera. Ta obsahuje prekurzory zárodečných granulí tzv. nuage. Zárodečné granule se během embryonálního vývoje objevují jako součást primordiálních gonocytů (PGC) a podle některých studií hrají roli při jejich vzniku. PGC jsou embryonální buňky, ze kterých se v průběhu ontogenéze diferencují gamety. Mají tedy potenciál přenášet genetickou informaci do dalších generací. PGC nebo později spermatogonie tedy mohou být hodnotné pro genové banky a kryoprezervaci, především prostřednictvím produkce gamet získaných chimerizací zárodečných linií. Prvním krokem pro úspěšnou transplantaci PGC je jejich vizualizace. Ta se provádí většinou injikací GFP (green fluorescent protein) mRNA konjugovaného s mRNA specifickou pro buňky zárodečné linie, tak jako vasa nebo nanos, do oblasti lokalizace prekurzorů PGC (nuage) co nejdříve po fertilizaci jikry. Elektronová mikroskopie v této studii odhalila tři hlavní obaly jikry (nejsvrchnější alveolární vrstvu, dále vrstvu zona radiata externa a nejspodnější vrstvu zona radiata interna), vrstvu alveolárních granulí u neoplozených jiker a perivitelinní prostor u oplozených jiker; dále pak zárodečnou plasmu s nuage, která byla rozptýlena pouze ve vegetativním pólu ovulované jikry jesetera. Tento poznatek nám umožní nasměrování injikace GFP fluorescenční sondy do oblasti prekurzorů PGC jikry jesetera a tím i jejich značení a transplantaci. Při pozorování jsme navíc během bobtnání jikerných obalů zaznamenali tvorbu volného meziprostotu mezi vrstvami zona radiata externa a zona radiata interna. Jikry jeseterů mají pro injikaci pomocí skleněné kapiláry příliš silné obaly. Oddělením části jikerných obalů (alveolární vrstvy a zona radiata externa) pomocí pinzet, může být injikace sondy usnadněna.
|
host ::
RSS.