|
|
Pokoncilní katechetická direktoria ve vzájemném srovnání
MATYSKA, Stanislav
Cílem této práce je zjistit, zda a jak se proměňuje pojetí katecheze / katechizace od Druhého vatikánského koncilu dodnes na základě analýzy třech katechetických direktorií. Jedná se konkrétně o Všeobecné katechetické direktorium (1971), Všeobecné direktorium pro katechizaci (1997) a Direktorium pro katechezi (2020). Tato direktoria byla analyzována pomocí programu MAXQDA, za použití obsahové analýzy a následně vzájemně porovnána na základě sedmi stanovených kategorií: pojem katecheze / katechizace, katecheta, adresát katecheze, obsahy a témata katecheze, úkoly a cíle katecheze, metodicko-didaktická doporučení a společenský kontext. V práci je také stručně pojednáno o katechezi obecně - definice katecheze a její důležitost pro život Církve, a stručně je nastíněna i historie katecheze - vývoj od prvotní církve, přes středověk a novověk, až podnes. Bylo zjištěno, že direktoria se vzájemně liší spíše formálně, ale obsahově jsou si velmi podobná. Novější direktorium vždy vychází z toho staršího. První direktorium (1971) vychází z požadavku Druhého vatikánského koncilu. V druhém direktoriu (1997) je pojednán Katechismus katolické církve a novými tématy jsou inkulturace víry, evangelizace, misie a role rodiny při předávání víry. Třetí direktorium (2020) tyto aspekty přebírá přidává nová, aktuální témata, kterými jsou především globalizace, digitalizace, kérygma a dále například orientace na jednotlivce, starost o chudé nebo důležitost dialogu.
|
|
|
Vztah učitel a žák ve výuce náboženství a katechezi
Čermáková, Bronislava ; Eliáš, Vojtěch (vedoucí práce) ; Kuźniar, Mariusz (oponent)
Diplomová práce "Vztah učitel a žák při výuce náboženství a katechezi" pojednává o některých aspektech vzájemných vztahů ve výuce náboženství a katechezi. V první části práce jsou popsány některé obecné rysy vztahu mezi učitelem a žákem z pohledu pedagogiky a psychologie a nastíněny některé etické aspekty tohoto vztahu. Druhá část práce se zabývá specifiky vztahů vznikajících ve výuce náboženství a v katechezi. Z obsahu a cíle katecheze (jímž je růst víry katechizovaných) a výuky náboženství (vytvoření zralého a odpovědného vztahu k víře a křesťanství) vyplývá, že vztah mezi učitelem a žákem je mnohem bližší a osobnější než při výuce běžných předmětů. Tento vztah by měl být založen především na vzájemné úctě a důvěře. Tato blízkost se může stát zdrojem vzájemného obohacení, ale také s sebou přináší významné riziko selhání a zneužití. Tyto škody mají vážné důsledky pro rozvoj osobnosti katechizovaného, jeho vztahu k sobě, ke světu i k Bohu. Odpovědnost v takových případech je vždy na straně katechety (učitele). Zdravý vztah mezi subjekty katecheze předpokládá vysokou úroveň osobní zralosti katechety. Cestou minimalizace rizik není rezignace na blízkost a hloubku vzájemných vztahů v katechezi, ale spíše je důležité se zaměřit na správnou formaci katechetů, která zahrnuje rozpoznání povolání a přípravu...
|
|
|
Oligokatecheze. Teorie a praxe
Świerczková, Agnieszka ; Kuźniar, Mariusz (vedoucí práce) ; Eliáš, Vojtěch (oponent)
Diplomová práce s názvem "Oligokatecheze. Teorie a praxe" zkoumá metody výuky náboženství mentálně postižených osob. Výzkum se zaměřuje na prezentaci teoretických a praktických metod, zavedených D, Juchą, J. Madeją, D.Doroszewką, a dalšími významní polskými katechety. Teoretická část práce, kromě systematicky zpracované terminologie se zabývá i samotným obsahem a hlavním cílem speciální katecheze. Dále pak uvádí výklad o důstojnosti člověka, jak jej můžeme nalézt v některých církevních dokumentech. V neposlední řadě upozorňuje na důležitou roli rodiny, farnosti a katechety. Praktická část je inspirovaná metodami B.Janosz, jsou zde uplatněné, jak kreativní a nové výukové materiály, tak nové komunikační prostředky, které motivují mentálně postižené děti k aktivní účastí na hodinách speciální katecheze. Autorka této práce dospěla k závěru, že i těm nejslabším musíme nabídnout odpovídající katechezi, neboť každá lidská bytost, jakkoliv omezená, je schopná růstu k svátosti. Tyto osoby cítí potřebu a mají právo na život ve víře. Potřeba oligokatecheze je tedy nezpochybnitelná.
|
|
|
Oligokatecheze. Teorie a praxe
Świerczková, Agnieszka ; Kuźniar, Mariusz (vedoucí práce) ; Eliáš, Vojtěch (oponent)
Diplomová práce s názvem "Oligokatecheze. Teorie a praxe" zkoumá metody výuky náboženství mentálně postižených osob. Výzkum se zaměřuje na prezentaci teoretických a praktických metod, zavedených D, Juchą, J. Madeją, D.Doroszewką, a dalšími významní polskými katechety. Teoretická část práce, kromě systematicky zpracované terminologie se zabývá i samotným obsahem a hlavním cílem speciální katecheze. Dále pak uvádí výklad o důstojnosti člověka, jak jej můžeme nalézt v některých církevních dokumentech. V neposlední řadě upozorňuje na důležitou roli rodiny, farnosti a katechety. Praktická část je inspirovaná metodami B.Janosz, jsou zde uplatněné, jak kreativní a nové výukové materiály, tak nové komunikační prostředky, které motivují mentálně postižené děti k aktivní účastí na hodinách speciální katecheze. Autorka této práce dospěla k závěru, že i těm nejslabším musíme nabídnout odpovídající katechezi, neboť každá lidská bytost, jakkoliv omezená, je schopná růstu k svátosti. Tyto osoby cítí potřebu a mají právo na život ve víře. Potřeba oligokatecheze je tedy nezpochybnitelná.
|
|
|
Vztah učitel a žák ve výuce náboženství a katechezi
Čermáková, Bronislava ; Eliáš, Vojtěch (vedoucí práce) ; Kuźniar, Mariusz (oponent)
Diplomová práce "Vztah učitel a žák při výuce náboženství a katechezi" pojednává o některých aspektech vzájemných vztahů ve výuce náboženství a katechezi. V první části práce jsou popsány některé obecné rysy vztahu mezi učitelem a žákem z pohledu pedagogiky a psychologie a nastíněny některé etické aspekty tohoto vztahu. Druhá část práce se zabývá specifiky vztahů vznikajících ve výuce náboženství a v katechezi. Z obsahu a cíle katecheze (jímž je růst víry katechizovaných) a výuky náboženství (vytvoření zralého a odpovědného vztahu k víře a křesťanství) vyplývá, že vztah mezi učitelem a žákem je mnohem bližší a osobnější než při výuce běžných předmětů. Tento vztah by měl být založen především na vzájemné úctě a důvěře. Tato blízkost se může stát zdrojem vzájemného obohacení, ale také s sebou přináší významné riziko selhání a zneužití. Tyto škody mají vážné důsledky pro rozvoj osobnosti katechizovaného, jeho vztahu k sobě, ke světu i k Bohu. Odpovědnost v takových případech je vždy na straně katechety (učitele). Zdravý vztah mezi subjekty katecheze předpokládá vysokou úroveň osobní zralosti katechety. Cestou minimalizace rizik není rezignace na blízkost a hloubku vzájemných vztahů v katechezi, ale spíše je důležité se zaměřit na správnou formaci katechetů, která zahrnuje rozpoznání povolání a přípravu...
|
host ::
RSS.