|
|
Pokus o aplikaci principu předběžné opatrnosti v sociálních službách organizace Polovina nebe, o.p.s.
RÁZKOVÁ, Daniela
Bakalářská práce se zabývá principem předběžné opatrnosti a pokouší se najít pole jeho možné aplikace v sociální oblasti, konkrétně ve společnosti Polovina nebe. Autorka si je vědoma, že princip předběžné opatrnosti je diskutovaným a kontroversním etickým principem, který má své zastánce i odpůrce, jejichž výhrady uvádí. V úvodní části se autorka věnuje vzniku termínu a počátkům aplikace principu předběžné opatrnosti v ekologické oblasti a jeho zakotvení v oblasti práva. Teoretickou oporou bakalářské práce jsou vědecké literární zdroje, zejména dílo filozofa Hanse Jonase. Dále uvádí autorka vlastní definici principu předběžné opatrnosti pro sociální oblast a jeho možnou aplikaci na jednání v neziskové organizaci Polovina nebe, která poskytuje sociální služby. Přitom vychází z empirických zkušeností a z dotazníkového šetření mezi klienty sociálních služeb a navrhuje řešení nedostatků. Doporučuje zakotvení principu předběžné opatrnosti do oblasti práva v sociálních službách tak, aby princip směřoval do ochrany kvality života jednotlivců a života samého. Vyvozuje, že princip předběžné opatrnosti má nepochybně své místo také v oblasti sociální práce, protože v jejím středu stojí nejvyšší hodnota a to je život člověka, jehož kvalitu musíme chránit před újmou. Protože mnohdy je v sázce nejen kvalita života člověka, ale i život sám.
|
|
|
Charta práv dětí v nemocnici ("EACH Charter") jako nástroj posilování a ochrany etických aspektů pediatrické hospitalizace
Královec, Jiří ; Fošum, Jan (vedoucí práce) ; Svoboda, David (oponent)
Charta práv dětí v nemocnici (EACH Charter) je mezinárodní dokument vytvořený v 80. letech 20. století Evropskou asociací na podporu dětí v nemocnici (European Association for Children in Hospital - EACH). Vznik Charty lze interpretovat jako reakci na stav, kdy podobu dětské hospitalizace - i samu dětskou nemocnici jakožto instituci - daleko silněji utvářejí aspekty technické, ekonomické a provozní, než aspekty etické. Charta de facto zvýrazňuje konkrétní situace, v nichž se pediatrická praxe opomíjením potřeb dítěte a ignorováním nebo tolerováním nikoli nevyhnutelného trápení stává neetickou. Cílem mé práce je uchopit vznik a vývoj Charty EACH právě z této perspektivy a následně prozkoumat etické implikace, které z principů, na nichž je Charta založena, plynou pro dnešní české pediatrické zdravotnictví.
|
|
|
Media ethics and discursus of moral values in movie
Cút, Dušan ; Mucha, Ivan (vedoucí práce) ; Marcelli, Miroslav (oponent)
Práca je zameraná na problematiku mediálnej etiky a diskurz morálnych hodnôt vo filme. Cieľom práce je potvrdiť alebo vyvrátiť potrebu aplikovanej etiky pri tvorbe a produkcii filmu. Práca je rozdelená do troch hlavných častí. V prvej sa zaoberáme problematikou mediálnej etiky a filmu. V druhej sa zameriavame na rôzne teórie médií, filmu a obrazu vo vzťahu k etike. V tretej časti práce sa venujeme semiotike filmu a hodnotám. V centre nášho záujmu sú jednotlivé súčasti filmu od filmového jazyku cez filmový význam a montáž, až k filmovému herectvu, zvuku či kostýmu. V práci sa nesnažíme len jednostranne poukázať na dobrý alebo zlý vplyv filmu na morálne hodnoty. Snažíme sa ukázať, že tento vplyv na tvorbu hodnotovej orientácie tu je a to nie len prostredníctvom vysielaných obsahov, ale aj prostredníctvom samotnej tvorby a prostriedkov pri produkcii filmu. Štruktúra prace je značne interdisciplinárna. Snaží sa citlivo spájať poznatky z oblasti etiky, médií a semiotiky. Táto interdisciplinárnosť dáva práci špeciálny význam a charakter, kde spájame známe fakty s novým prístupom a tak dávame faktom iný rozmer. Kľúčové slová: aplikovaná etika, mediálna etika, teória filmu, semiotika filmu, morálne hodnoty
|
|
|
Morální odpovědnost a její filosofické a spekulativně-teologické pozadí v díle Hanse Jonase. Kritická analýza a reflexe.
ŠIMEK, Vojtěch
Cílem práce je systematicky představit, analyzovat a kriticky reflektovat pojetí morální odpovědnosti Hanse Jonase (1903-1993) se zřetelem k jeho axiologické ontologii, antropologii, spekulativní teologii a pojetí moderní techniky při zohlednění nejdůležitějších tematicky relevantních německých sekundárních zdrojů, včetně těch nejnovějších. První kapitola mapuje relevantní české a slovenské sekundární zdroje, přičemž vyhodnocuje, nakolik Jonasova etika odpovědnosti představovala obecný či aplikovaný přístup, zda byla pouze etikou přežití a jestli lze v této souvislosti označit Jonasovo myšlení za antropocentrické. Druhá kapitola nabízí vhled především do Jonasova etického myšlení v chronologickém kontextu jeho života. Třetí kapitola analyzuje Jonasovu axiologickou ontologii, antropologii, spekulativní teologii a pojetí moderní techniky. Na tomto filosofickém a spekulativně-teologickém pozadí je pak ve čtvrté kapitole kriticky zkoumáno samotné Jonasovo pojetí morální odpovědnosti. Pátá kapitola kriticky reflektuje jak filosofické a spekulativně-teologické pozadí Jonasova pojetí odpovědnosti, tak samotné toto pojetí. V rámci exkursu do aplikované etiky, jenž uzavírá pátou kapitolu i celou práci, je nakonec řešena aktuální etická výzva z oblasti asistované reprodukce, která souvisí s kategorickým příkazem Jonasovy odpovědnosti za budoucí generace. Hlavní výsledky kritické analýzy a reflexe: Jonasova etika odpovědnosti je doplňující aplikovanou koncepcí, etikou přežití, jejíž normativní axiom přikazuje zachování (perpetualizaci) lidské schopnosti odpovědnosti. Jonasovo myšlení je monisticky antropocentrické. To vyplývá z Jonasova integrálního monismu, v němž je nivelizována diference mezi bohem a světem, duchem a hmotou, skutečností a možností. Tyto monistické konfúze se více či méně promítají rovněž do etických východisek Jonasova pojetí odpovědnosti, zejména do Jonasovy specifické axiologické onto(teo)logie, v níž je nivelizována diference mezi ontologií a axiologií. Hlavní charakteristika samotného Jonasova pojetí odpovědnosti spočívá v konfúzi (identifikaci) objektu odpovědnosti s instancí odpovědnosti - z níž vyplývá na rovině teorie odpovědnosti Jonasův specificky dvojmístný vztah odpovědnosti (subjekt - objekt=instance). Jonas sice v rámci své etiky budoucnosti, aby zdůvodnil odpovědnost za budoucí generace, rozšířil svou specifickou dvojmístnost na trojmístnost, avšak ani jedna ze tří variant Jonasovy trojmístnosti není podle autora této práce plausibilní - byť autor souhlasí s tím, že minimálně trojmístné pojetí odpovědnosti je nutné (instance - subjekt - objekt). Pro diferencovanější analýzu odpovědnosti je nicméně vhodné pětimístné (normativní standard - instance - subjekt - předmět - objekt), s ohledem na možnost řešit některé problémy Jonasovy odpovědnosti za budoucí generace šestimístné pojetí (poslední instance - normativní standard - instance - subjekt - předmět - objekt).
|
host ::
RSS.