|
|
Proměny vypravěče v próze Jaromíra Johna
Kleňha, Petr ; Mravcová, Marie (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Proměny vypravěče v próze Jaromíra Johna Tato diplomová práce se zaměřuje na funkci vypravěče a jeho různé podoby v Johnově beletristickém díle. Věnuje se problematice konstruování fikčního světa vypravěčem a tomu, jak právě vypravěč ovlivňuje čtenářovo chápání zobrazených událostí. Nejdříve se snažíme porovnat hlavní soudobé koncepty vypravěče jako naratologické kategorie - především pojetí Shlomith Rimmon- Kenanové, Franze Stanzela a Lubomíra Doležela, z nichž práce terminologicky vychází. Teoretické uchopení vypravěče je východiskem pro naratologickou analýzu Johnova prozaického díla z hlediska uplatněných vypravěčských typů na vzorku vybraných autorových děl: výbor povídek s válečnou tematikou Večery na slamníku, romány Moudrý Engelbert, Výbušný zlotvor, Pampovánek, Honda Cibulků; okrajově Estét a další díla. Současně se práce zaměřuje na popsání stavebních postupů, které jsou pro Johnův autorský styl typické - je to zejména využití ironie, principu koláže a dokumentárních prvků. Ukazuje se, že autorova tvorba náležela ve své době k experimentálnímu proudu české prózy. Rovněž si všímáme vztahu autorovy prozaické tvorby a jeho estetického konceptu. Doufáme, že se alespoň částečně podařilo doplnit literaturu o Jaromíru Johnovi, jehož význam a přínos nebyl prozatím úplně doceněn. klíčová slova:...
|
|
|
Mísení realistických a antiiluzivních postupů v současném divadle
Píza, Ludvík ; MUSILOVÁ, Martina (vedoucí práce) ; AUGUSTOVÁ, Zuzana (oponent)
V této bakalářské práci se pokouším charakterizovat některé z možných způsobů prolínání realistických a antiiluzivních prostředků v současném divadle, konkrétně na příkladech inscenací Mýcení Krystiana Lupy a Regulace intimity Jiřího Havelky. Obsáhlejší část práce sestává z analýzy románu Mýcení Thomase Bernharda a Lupovy jevištní adaptace. V obou případech se zaměřuji na celkovou kompozici děl, práci s časoprostorovými rovinami a princip zpřítomňování času. Cílem komparace je popsat základní shodné a rozdílné rysy románu a inscenační koncepce, jež je založena na performativním modelu.
Druhou část práce tvoří analýza inscenace Regulace intimity, kde se primárně soustředím na koncept veřejné zpovědi. Zde si kladu za cíl poukázat na vědomou hru s dvěma protichůdnými principy, zachováním autentičnosti sdělení a divadelní konvencí, a na estetický prožitek, který diváku vědomí hry skýtá.
V závěru se pokouším shrnout vybrané inscenační principy, jež poukazují na možnosti mísení realistických a antiiluzivních prvků, které se nemusejí striktně vylučovat, ale mohou se posilovat, koexistovat a organicky přecházet jedno do druhého.
|
|
|
"Generace ukradeného příběhu" (Hodrová, Kratochvil, Jamek, Richterová)
Rudolfová, Michaela ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
Cílem práce je charakterizovat poetiku "generace ukradeného příběhu", tj. českých autorů narozených ve čtyřicátých letech 20. století. Nejvýraznější rysy této poetiky, např. antiiluzivnost, pojetí příběhu a vypravěče, autobiografičnost a další, jsou demonstrovány na textech. Základními zkoumanými texty jsou prózy Jiřího Kratochvila, Daniely Hodrové a Sylvie Richterové, přihlíženo je však i k textům dalších autorů. Práce se zaměřuje především na díla vzniklá v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století.
|
|
|
Proměny vypravěče v próze Jaromíra Johna
Kleňha, Petr ; Mravcová, Marie (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Proměny vypravěče v próze Jaromíra Johna Tato diplomová práce se zaměřuje na funkci vypravěče a jeho různé podoby v Johnově beletristickém díle. Věnuje se problematice konstruování fikčního světa vypravěčem a tomu, jak právě vypravěč ovlivňuje čtenářovo chápání zobrazených událostí. Nejdříve se snažíme porovnat hlavní soudobé koncepty vypravěče jako naratologické kategorie - především pojetí Shlomith Rimmon- Kenanové, Franze Stanzela a Lubomíra Doležela, z nichž práce terminologicky vychází. Teoretické uchopení vypravěče je východiskem pro naratologickou analýzu Johnova prozaického díla z hlediska uplatněných vypravěčských typů na vzorku vybraných autorových děl: výbor povídek s válečnou tematikou Večery na slamníku, romány Moudrý Engelbert, Výbušný zlotvor, Pampovánek, Honda Cibulků; okrajově Estét a další díla. Současně se práce zaměřuje na popsání stavebních postupů, které jsou pro Johnův autorský styl typické - je to zejména využití ironie, principu koláže a dokumentárních prvků. Ukazuje se, že autorova tvorba náležela ve své době k experimentálnímu proudu české prózy. Rovněž si všímáme vztahu autorovy prozaické tvorby a jeho estetického konceptu. Doufáme, že se alespoň částečně podařilo doplnit literaturu o Jaromíru Johnovi, jehož význam a přínos nebyl prozatím úplně doceněn. klíčová slova:...
|
host ::
RSS.