|
|
Chloe Gong's These Violent Delights Duology as a Retelling of William Shakespeare`s Romeo and Juliet
Rolencová, Vanessa ; Topolovská, Tereza (vedoucí práce) ; Ženíšek, Jakub (oponent)
Cílem této bakalářské práce je prodiskutovat a zanalyzovat analogie mezi hrou Williama Shakespeara Romeo a Julie (1597) a jejím převyprávěním Naše zakázané vášně (2020) a Naše násilné konce (2021) od Chloe Gong. Dále si klade za cíl zmíněná literární díla rozebrat v kontextu identity a z pohledu aspektů, které ji tvoří. Práce se také soustředí na záměry autorky a význam jejího zaměření v rozebírané duologii. Teoretická část poskytuje nezbytnou terminologii a představení děl obou autorů. Obsahuje také nezbytné uvedení historického kontextu Šanghaje ke konci 20. letech 20. století, které poslouží k analýze jejího vyobrazení v díle Chloe Gong. Praktická část práce je rozdělena na vybrané vlivy na identitu a jakým způsobem formuje postavy v dílech. Prozkoumání se soustředí na ovlivnění rodiny a rodinného zázemí, romantických vztahů a prostředí a místo, ve kterém člověk vyrostl. KLÍČOVÁ SLOVA William Shakespeare, Chloe Gong, převyprávění, identita, Šanghaj
|
|
|
Tradice sonetu a jeho české překlady
ŠMERDOVÁ, Eliška
Bakalářská práce s názvem Tradice sonetu a jeho české překlady se v první části věnuje historickému vývoji italského sonetu, rozšíření a adaptaci sonetu v Anglii až po sonet Williama Shakespeara. Druhá část se zaměřuje na sonet shakespearovský, konktrétně na jeho překlady do českého jazyka. Je zde provedena analýza a komparace vybraných českých překladů sonetů ze Shakespearovy sbírky Sonety. K rozboru byly vybrány sonety 12, 20, 35, 66, 94 a 135 dohromady deseti českých překladatelů, a to konkrétně Jana Vladislava, Jaroslava Vrchlického, Antonína Klášterského, Břetislava Hodka, Erika A. Saudka, Zdeňka Hrona, Miroslava Macka, Martina Hilského, Miloslava Uličného a Jiřího Joska. V poslední části je naznačen přístup vybraných překladatelů k překladu Sonetů do češtiny. Cílem této práce je přiblížit problematiku překládání anglického sonetu do českého jazyka.
|
|
|
HISTORICKÉ HRY VÍTĚZSLAVA HÁLKA A SHAKESPEARE
HOFMANNOVÁ, Barbora
Bakalářská práce "Historické hry Vítězslava Hálka a Shakespeare" se zabývá dramaty Vítězslava Hálka a jejich vztahu k dílům Williama Shakespeara. Úvodní heuristická část se zaměřuje na primární a sekundární recepci Hálkovy divadelní tvorby. Následuje část mapující dosavadní literárněvědné poznatky o daném tématu a básníkův vztah k anglickému dramatikovi. Práce je zakončena analýzou vybraných děl, jejímž cílem je poukázat na analogické prvky v dílech obou autorů.
|
|
|
Early Modern Players of Folly
Pranič, Martina ; Procházka, Martin (vedoucí práce) ; Pfister, Manfred (oponent) ; Nováková, Soňa (oponent)
Hráči bláznovství Abstrakt disertační práce Tato disertace zkoumá funkce bláznovství a pojetí bláznů v raně novověké literatuře. Klade si otázku, jak se tento nestálý jev šířil a přetrvával v raně moderní evropské kultuře. Chápání bláznovství jako diskurzívní praxe problematizující znalost zdánlivě rozumného světa dokumentuje výzkum čtyř případů "hráčů bláznovství", z nichž každému je věnována jedna kapitola. Prvním je velký německý šprýmař Till Enšpígl, následují Pomet Trpeza, intrikán z komedie dubrovnického autora Marina Držiće Dundo Maroje, Bratr Jan Paleček, český představitel novozákonního "bláznovství" víry, a rytíř John Falstaff ztělesňující bláznovství v první a druhé části Jindřicha IV. I když tyto postavy vycházejí z různých kulturních, jazykových a žánrových tradic, jejich společným rysem je objevovat možnosti, jak lze pomocí bláznovství nově chápat okolní svět a kritizovat tradiční jistoty. Raný novověk, v němž vznikla zkoumaná díla, je spojován se změnami a nestabilitou. V této éře objevů se lidstvo snaží nově pochopit neznámou skutečnost. Nicméně bláznovství rádo kráčí ve stopách snah o nastolení nadvlády člověka a lidského rozumu. Každý ze čtyř zkoumaných hráčů bláznovství je proto interpretován jako komentátor určitého diskurzu, který v raném novověku utvářel důležitý myšlenkový proud. V...
|
|
| |
|
|
Shakespearovo dílo ve verzi Reduced Shakespeare Company (RSC)
KŘEPELOVÁ, Magdaléna
Tato bakalářská práce ze zabývá zkrácenou verzí 37 divadelních her Williama Shakespeara, kterou jako divadelní inscenaci pod názvem The Complete Works of William Shakespeare (abridged) uvádí Reduced Shakespeare Company. Práce nejprve definuje pojmy kultura, popkultura a jejich přesahy. Ve druhé kapitole se blíže věnuje vzniku a působení RSC, třetí kapitola shrnuje historii krácení Shakespearových her. Čtvrtá kapitola se nejprve zabývá aktuálností Shakespearových her, dále alžbětinskou inscenační praxí a končí analýzou práce RSC s jednotlivými Shakespearovými texty. V páté kapitole se bakalářská práce věnuje problémům překladu inscenace do češtiny a její domestikaci v českém prostředí. Poslední kapitola dokumentuje další přesahy Shakespearových her do českého prostředí.
|
|
|
Láska jako ochota k dialogu v tragédiích Williama Shakespeara
FALTOVÁ, Martina
Diplomová práce Láska jako ochota k dialogu v tragédiích Williama Shakespeara se zabývá analýzou dialogů vybraných postav v šesti tragédiích Williama Shakespeara. Hlavním cílem práce je prokázat daný předpoklad, že ke konečné tragédii v každé hře dojde na základě nedostatku komunikace mezi vzájemně citově spřízněnými postavami. Práce je formálně rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část vychází ze stěžejních definic pojmů dialog a láska, které jsou podepřeny teoretickými východisky z oblasti lingvistiky, psychologie, psychologie komunikace a filozofie. Praktická část dále navazuje podrobnou analýzou vybraných dialogů. Samotný závěr práce obsahuje stručné shrnutí nalezených souvislostí a podává komentář k možnému přínosu práce.
|
|
| |
|
|
Pojetí humorální teorie jako prostředku umělecké tvorby Williama Shakespeara
Hrabaňová, Olga ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Dadejík, Ondřej (oponent)
(česky) Cílem této práce je představit humorální teorii jakožto prostředek umělecké tvorby Williama Shakespeara a ukázat, že na základě její znalosti utvářel své divadelní postavy. Humorální teorie je zde nejprve představena v kontextu antické filosofie jako koncept, který má stěžejní vliv na lidský temperament, a následně je její pojetí zkoumáno na základě dobových pramenů v rámci renesanční estetiky, filosofie a medicíny. Stěžejními texty jsou v tomto případě spis De triplici vita Marsilia Ficina a Anatomie melancholie Roberta Burtona. Práce sleduje, jakou cestou se teorie šířila z Itálie do Anglie, zkoumá její vliv na alžbětinské poetiky a možný způsob, jakým se s ní mohl Shakespeare seznámit. V druhé části práce je na základě analýzy čtyř vybraných postav ze Shakespearových her ukázáno, jak temperament těchto postav odpovídá dobovému pojetí humorální teorie. Ve svém základu psychologické dobové pojetí humorální teorie je tak v Shakespearově zdůraznění typologického kontrastu při utváření postav v jeho dramatické tvorbě přeneseno do oblasti estetické jako výrazný koncept dobové divadelní teorie.
|
|
|
Opera Perdita Josefa Nešvery v kontextu své literární předlohy
Hanušová, Kateřina ; Gabrielová, Jarmila (vedoucí práce) ; Myslivcová, Eva (oponent)
Opera Perdita je dílem libretisty Jaroslava Kvapila a skladatele Josefa Nešvery. Její námět pochází z dramatu Williama Shakespeara Zimní pohádka, v tehdejším překladu Josefa Čejky Pohádka zimního večera. Operu uvádělo v roce 1897 Národní divadlo, od té doby se však už na jevišti neobjevuje . Tato práce se v první části zabývá činoherní předlohou Perdity, jejím autorem Williamem Shakespearem a specifiky žánru romance, kam se Zimní pohádka tradičně řadí. Dále se práce zabývá dílem Josefa Nešvery a Jaroslava Kvapila, a především jejich operní tvorbou, která ani pro jednoho z autorů nebyla stěžejní. Vymezuje Perditu v kontextu ostatních operních děl autorů a také jejich celkové tvorbě. Druhá část práce pak srovnává libreto opery s činoherní předlohou, a to z hlediska celkové struktury, práce s námětem a charakterizace postav. Práce také přináší reflexi provozování opery a dobových ohlasů na její uvedení.
|
host ::
RSS.