|
|
"Faces of the Victorian Double: Development of the Doppelganger in the British Literature of the Nineteenth Century"
Macura, Michal ; Beran, Zdeněk (vedoucí práce) ; Wallace, Clare (oponent)
Odpověď na otázku, proč se doppelgänger, čili fenomén dvojnictví, těšil na sklonku devatenáctého století takové popularitě, je třeba hledat jednak v sociálním klimatu doby a jednak ve zrodu psychologie. První psychologové, a jejich předchůdci, vyznavači biomagnetismu, významně přispěli k formulaci teorií o potlačované složce osobnosti, podvědomí, a jejím komplikovaném vztahu k vědomí. Doppelgänger je téměř vždy spojený s potlačením některé složky osobnosti, obvykle v důsledku požadavků a očekávání ze strany společnosti. Doppelgänger je proto pevně svázán s prostředím, které mu dává vzniknout, odráží je a toto prostředí odráží jeho samotného. Doppelgänger není ani tolik literární postavou, jako spíše intenzivním dialektickým vztahem mezi dvěma složkami osobnosti. Doppelgänger může figurovat coby prostředek útěku před svědomím, které je samo o sobě společenským konstruktem. Jak Jekyll, tak Dorian jsou si plně vědomi příležitostí, které jim alter ego skýtá, a jsou díky němu s to ignorovat diktát veřejného mínění a dalších institucí (například právního systému), jejichž cílem je udržovat ve společnosti určitý stupeň konformity. Doppelgänger jim umožňuje realizovat podvědomé ambice. Doppelgänger je většinou, i když ne vždy, výtvorem, a proto je užitečné jej posuzovat i v kontextu díla a umělce. Práce zmiňuje...
|
host ::
RSS.