|
|
Volně žijící herbivoři jako vektor šíření druhů v opuštěné krajině
Lepková, Barbora ; Vojta, Jaroslav (vedoucí práce) ; Karlík, Petr (oponent)
Endozoochorie je velmi důležitá součást vztahu mezi rostlinami a živočichy. V rámci modelového území Doupovských hor fungují jako účinné dispersní vektory velcí herbivorní savci, konkrétně jelen evropský, jelen sika a prase divoké. Z 282 vzorků trusu vyklíčilo 29 719 semenáčků patřící do 91 druhů. Nejčastějším druhem byla Urtica dioica (80 % všech vyklíčených rostlin). Množství semen v trusu a druhové složení byly závislé na dispersním vektoru, vykazovaly silnou sezonalitu a lišily se v rámci dvou studovaných lokalit. Frekvence druhů v trusu neodpovídala jejich zastoupení v krajině, což naznačuje silnou preferenci druhů ze strany jejich spásačů. Je však potřeba další výzkum na otestování této hypotézy. Vzhledem k velké časové náročnosti zpracování trusových vzorků před vysetím byl testován vliv koncentrace trusu promytím na klíčivost a druhové složení. Podle předběžných výsledků klíčí z koncentrovaných vzorků více jedinců i druhů, avšak promytí nemá vliv na klíčení největší dominanty U. dioica. Koncentrace promytím je doporučena pro urychlení klíčení ve skleníkových podmínkách. Z předběžných výsledků dále vyplývá, že není vhodné aproximovat množství semen/druhů na určitou hmotnost. Jako lepší varianta se jeví pracovat s jednotkami trusových hromádek. Klíčová slova: endozoochorie, šíření semen,...
|
|
|
Proměnlivost druhu Urtica dioica na území střední Evropy
Rejlová, Ludmila ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Mandák, Bohumil (oponent)
Přestože Evropská květena patří k jedné z nejlépe prozkoumaných flór v globálním měřítku, stále se ještě najdou skupiny rostlin, které jsou opomíjeny, a přesto se vyznačují značnou variabilitou. Jednou z takových skupin je i námi studovaná skupina Urtica dioica s. l., obsahující několik nejasně vymezených taxonů (mikrospécií / subspécií) s nevyjasněným rozšířením. Jedním z nejvýznamnějších zdrojů variability u druhu U. dioica s. l. je pravděpodobně polyploidie (2x, 4x; x = 13). Skupinu tvoří především všudypřítomný tetraploidní cytotyp (U. dioica s. str.) a několik nejasně definovaných reliktních 2x taxonů. Cytogeografické mapování napříč celou Evropou (770 populací / přes 3 200 jedinců) ukázalo výrazně strukturované distribuční "pattern" cytotypů v rámci U. dioica s. l. Celkem jsme identifikovali 106 diploidních populací (14%), 633 (82%) tetraploidních populací a vůbec poprvé jsme zachytili i triploidní a pentaploidní cytotypy (většinou ze smíšených populací). Nejčastější tetraploidní cytotyp U. dioica s. str. je převážně synantropní, kdežto diploidní taxony jsou striktně vázány na primární reliktní stanoviště (především lužní lesy, tundru, mediteránní pohoří). Analýza absolutní velikosti genomu ukázala odlišné hodnoty u druhů patřících do U. dioica "cladu", a to u U. kioviensis (o 19% větší než...
|
|
|
Sekundární metabolity a jejich využití v Urtica dioica agg.
Pekařová, Michaela ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Hojka, Jakub (oponent)
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) je obecně známým zástupcem rodu Urtica, i přesto není její vnitrodruhová taxonomie uspokojivě vyřešena. Důvodem k neustálenému taxonomickému pojetí celého agregátu je značná morfologická variabilita. Zásadní podíl na této variabilitě má jednoznačně polyploidizace. Polyploidie pravděpodobně stojí i za úspěšností tetraploidního cytotypu při osidlování široké škály synantropních stanovišť. Pletiva kopřivy dvoudomé jsou bohatá na sekundární metabolity, z nich největší zastoupení mají mastné kyseliny, fenolové kyseliny a flavonoidy. Sekundární metabolity se získávají k různým účelům. Značné užití mají zejména ve farmacii, kde slouží k léčbě různých onemocněních. Přesto však dosud nebyl studován vztah mezi složením sekundárních metabolitů a ploidními úrovněmi.
|
|
|
Proměnlivost druhu Urtica dioica na území střední Evropy
Rejlová, Ludmila ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Mandák, Bohumil (oponent)
Přestože Evropská květena patří k jedné z nejlépe prozkoumaných flór v globálním měřítku, stále se ještě najdou skupiny rostlin, které jsou opomíjeny, a přesto se vyznačují značnou variabilitou. Jednou z takových skupin je i námi studovaná skupina Urtica dioica s. l., obsahující několik nejasně vymezených taxonů (mikrospécií / subspécií) s nevyjasněným rozšířením. Jedním z nejvýznamnějších zdrojů variability u druhu U. dioica s. l. je pravděpodobně polyploidie (2x, 4x; x = 13). Skupinu tvoří především všudypřítomný tetraploidní cytotyp (U. dioica s. str.) a několik nejasně definovaných reliktních 2x taxonů. Cytogeografické mapování napříč celou Evropou (770 populací / přes 3 200 jedinců) ukázalo výrazně strukturované distribuční "pattern" cytotypů v rámci U. dioica s. l. Celkem jsme identifikovali 106 diploidních populací (14%), 633 (82%) tetraploidních populací a vůbec poprvé jsme zachytili i triploidní a pentaploidní cytotypy (většinou ze smíšených populací). Nejčastější tetraploidní cytotyp U. dioica s. str. je převážně synantropní, kdežto diploidní taxony jsou striktně vázány na primární reliktní stanoviště (především lužní lesy, tundru, mediteránní pohoří). Analýza absolutní velikosti genomu ukázala odlišné hodnoty u druhů patřících do U. dioica "cladu", a to u U. kioviensis (o 19% větší než...
|
|
|
Volně žijící herbivoři jako vektor šíření druhů v opuštěné krajině
Lepková, Barbora ; Vojta, Jaroslav (vedoucí práce) ; Karlík, Petr (oponent)
Endozoochorie je velmi důležitá součást vztahu mezi rostlinami a živočichy. V rámci modelového území Doupovských hor fungují jako účinné dispersní vektory velcí herbivorní savci, konkrétně jelen evropský, jelen sika a prase divoké. Z 282 vzorků trusu vyklíčilo 29 719 semenáčků patřící do 91 druhů. Nejčastějším druhem byla Urtica dioica (80 % všech vyklíčených rostlin). Množství semen v trusu a druhové složení byly závislé na dispersním vektoru, vykazovaly silnou sezonalitu a lišily se v rámci dvou studovaných lokalit. Frekvence druhů v trusu neodpovídala jejich zastoupení v krajině, což naznačuje silnou preferenci druhů ze strany jejich spásačů. Je však potřeba další výzkum na otestování této hypotézy. Vzhledem k velké časové náročnosti zpracování trusových vzorků před vysetím byl testován vliv koncentrace trusu promytím na klíčivost a druhové složení. Podle předběžných výsledků klíčí z koncentrovaných vzorků více jedinců i druhů, avšak promytí nemá vliv na klíčení největší dominanty U. dioica. Koncentrace promytím je doporučena pro urychlení klíčení ve skleníkových podmínkách. Z předběžných výsledků dále vyplývá, že není vhodné aproximovat množství semen/druhů na určitou hmotnost. Jako lepší varianta se jeví pracovat s jednotkami trusových hromádek. Klíčová slova: endozoochorie, šíření semen,...
|
host ::
RSS.