|
|
One Health approach to understand emerging zoonotic pathogens in the Trichophyton benhamiae complex
Čmoková, Adéla ; Hubka, Vít (vedoucí práce) ; Buchta, Vladimír (oponent) ; Gené, Josepa (oponent)
Komplex druhů Trichophyton benhamiae zahrnuje několik zoonotických patogenů, které vědeckou komunitu stále více znepokojují kvůli svému epidemickému šíření mezi domácími zvířaty a jejich majiteli. Zvláštní obavy vzbuzuje náhlé objevení a rychlé šíření kmenů se žlutým fenotypem druhu T. benhamiae v Evropě. U patogenů z tohoto komplexu byla zjištěna značná genetická a fenotypová variabilita, avšak druhové hranice a hostitelské spektrum nebyly dosud jasně objasněny. Abychom prozkoumali rozmanitost, epidemiologii a taxonomii komplexu T. benhamiae, vytvořili jsme s kolegy mezinárodní mezioborový tým a uplatnili holistický "One Health" přístup. Shromáždili jsme rozsáhlý set kmenů z několika kontinentů spolu se souvisejícími údaji o hostitelích, klinickém obrazu a lokalitě. Vzhledem k vysoké míře klonality u běžně používaných DNA markerů jsem vyvinula nové typizační schéma založené na deseti mikrosatelitních a čtyřech sekvenčních markerech. Pro zjištění druhových hranic v komplexu T. benhamiae jsme využili polyfázický přístup, ve kterém jsme zohlednili data z fylogenetických, a populačně-genetických, fenotypových a fyziologických analýz spolu s charakterizací příslušnosti k jedné ze dvou křížících idiomorf a s ekologickými údaji. Díky našemu přístupu se nám podařilo uvnitř komplexu popsat čtyři nové...
|
|
|
Mechanismy antifungální rezistence u dermatofytů
Kolarczyková, Daniela ; Hubka, Vít (vedoucí práce) ; Kuklová, Ivana (oponent)
Pro léčbu povrchových mykotických infekcí (dermatofytóz) je k dispozici relativně široké spektrum antimykotik z různých chemických tříd. Tyto látky cílí především na různé kroky syntézy ergosterolu, čímž narušují buněčnou membránu (allylaminová, azolová a morfolinová antimykotika) nebo na funkci mikrotubulů (benzofuranová antimykotika). Navzdory tomu, že léčba dermatofytóz je často spojena s dlouhodobou expozicí houby antimykotikům (týdny až měsíce), antifungální rezistence u dermatofytů byla donedávna považována za vzácnou. Současné studie však ukázaly rostoucí výskyt chronických infekcí, reinfekcí a případů selhání léčby v důsledku objevující se rezistence k některým běžně užívaným antimykotikům. Nejzávažnějším problémem současnosti je šíření rezistence vůči terbinafinu, jejíž molekulární podstata spočívá v mutacích v genu pro enzym skvalen epoxidázu (SQLE). Nárůst výskytu této a dalších rezistencí je v současnosti alarmující zejména v Indii, zatímco situace Evropě či Americe je z pohledu citlivosti dermatofytů stále relativně příznivá. Cílem této bakalářské práce je shrnout dosavadních poznatky o antifungálních rezistencích u dermatofytů a jejich molekulárním podkladu. Práce dále shrnuje epidemiologickou situaci z hlediska výskytu a šíření těchto rezistencí ve světě. Klíčová slova: antifungální...
|
|
|
Faktory virulence dermatofyt
Machová, Lenka ; Čmoková, Adéla (vedoucí práce) ; Dobiáš, Radim (oponent)
Dermatofyta jsou skupinou fylogeneticky příbuzných mikroskopických hub z řádu Onygenales, čeledi Arthrodermataceae, schopných využívat keratin jako zdroj výživy. Některé druhy jsou významnými patogeny obratlovců, včetně člověka. Cílem mé bakalářské práce bylo shrnutí dosavadních poznatků týkajících se faktorů virulence dermatofyt, s přihlédnutím k jejich možné roli v hostitelské specificitě. V hlavní části jsem popsala faktory virulence, tedy molekuly zprostředkující patogenezi, a to především v kontextu jednotlivých fází infekce, jako jsou např. adherence, rozklad keratinu, či potlačování imunitní odpovědi. Studium těchto faktorů si obecně zasluhuje zvýšenou pozornost, neboť jejich poznání může vést k vývoji cílené léčby. Některé aspekty patogeneze, např. keratinolýza a boj s imunitním systémem jsou poměrně dobře prostudované. O ostatních faktorech, především o těch zprostředkujících vnímání hostitele a adherenci však nevíme téměř nic, právě ony by mohly poskytnout důležité informace o určování hostitelské specifity dermatofyt. Závěrečnou kapitolu jsem věnovala diskuzi o potenciální schopnosti těchto faktorů ovlivňovat výběr hostitele. Má práce přináší ucelený přehled patogeneze dermatofyt a upozorňuje na další možné směry výzkumu vedoucí k lepšímu porozumění průběhu dermatofytóz. Klíčová slova:...
|
|
|
Epidemiologie vybraných zoofilních dermatofytů
Žárová, Štěpánka ; Čmoková, Adéla (vedoucí práce) ; Švarcová, Michaela (oponent)
Bakalářská práce se věnuje epidemiologii kožních onemocnění způsobených tzv. zoofilními dermatofyty, tedy fylogeneticky příbuznými druhy patogenních hub z řádu Onygenales (Ascomycota, Pezizomycotina), které mají rezervoár mezi zvířaty a jsou často přenášené na člověka. První část práce se zabývá vývojem a současným stavem taxonomie dermatofytů s důrazem na zoofilní druhy. Hlavní část je zaměřená na pět vybraných druhů, popis jejich hostitelského spektra, populační struktury, klinických projevů infekce a vývoj jejich rozšíření mezi lidskými pacienty v Evropě. V tomto regionu se od 50. let 20. století spektrum zoofilních dermatofytů zřetelně proměnilo. Výrazný je pokles incidence druhu Trichophyton verrucosum po zavedení vakcinace skotu. Nárůst incidence druhů T. erinacei a T. benhamiae pravděpodobně souvisí s rostoucí oblibou chovu ježků a morčat či s introdukcí nového kmene. Zajímavá je vysoká incidence druhu Microsporum canis ve Středomoří a Rusku. Díky komplexnímu přístupu zahrnujícímu velké množství epidemiologických studií a aktuální pohled na taxonomii může být tato práce cenným podkladem pro epidemiology. Klíčová slova: dermatofytické houby, Trichophyton, Microsporum, kožní patogeny, infekce, spektrum hostitelů, vakcinace, epidemie, zoofilní druhy, taxonomie
|
|
|
Molekulární metody v taxonomii a epidemiologii dermatofyt
Čmoková, Adéla ; Hubka, Vít (vedoucí práce) ; Hamal, Petr (oponent)
V bakalářské práci jsem se zabývala úlohou a aplikací molekulárních metod v taxonomii a epidemiologii dermatofyt a otázkou jejich druhového konceptu. V první části jsem se věnovala zhodnocení výhod a nevýhod současných druhových konceptů a jejich problematickou aplikací u skupiny dermatofyt. V druhé části jsem se zaměřila na molekulární metody používající genetické markery ke studiu fylogenetických vztahů a diskriminaci dermatofyt, např. metodu PCR-RFLP, PCR-fingerprintové metody a sekvenaci, kde jsem se věnovala především cílovým genům a jejich rozlišovací schopnosti. V poslední části práce jsem zmapovala molekulární metody užívané k typizaci izolátů na nižší než druhové úrovni, mezi které patří např. analýza mikrosatelitů, PCR-fingerprintové metody, multilokusová sekvenční typizace a jejich konkrétní případy využití v epidemiologii.
|
host ::
RSS.