|
|
Vyrovnávání se s morálním zlem v rodinném prostředí
BEČVÁŘOVÁ, Pavla
Bakalářská práce se zabývá procesem vyrovnávání se člena rodiny s morálním zlem jiného člena rodiny. Teoretická část vymezuje pojem rodina a rozvádí působení rodiny na dítě včetně sociálně patologických jevů v rodině. Dále pojetí morálního zla, dobra a morálky rozvádí morální filozofie. Jako morální kodex je použito desatero s příklady morálního zla, které se týkají i nevěřícího člověka. Závěr teoretické části zkoumá fenomén viny a možné reakce člověka na vinu druhého. Velká pozornost je věnována odpuštění. Výzkumné šetření s použitím kvalitativní metodologie tvoří praktickou část, která vychází ze tří hloubkových rozhovorů s osobami, které jsou nějakým způsobem ovlivněny morálním zlem člena rodiny. Je zkoumán především postoj člena rodiny k druhému, který se dopustil morálního zla a proces vyrovnávání se s vinou druhého. Analýza dat je provedena interpretativní fenomenologickou analýzou.
|
|
|
Základní lidské hodnoty v enviromentální výchově dětí v MŠ
MELOUNKOVÁ, Jana
Tématem této práce jsou základní lidské hodnoty, které můžou být dětem předškolního věku přiblíženy prostřednictvím enviromentální výchovy a vzdělávání. Po tělesné, psychické a sociální charakteristice předškolního věku následuje definování základních lidských hodnot a enviromentální edukace. Na základě objasnění obsahu klíčových pojmů je sestavena metodika pro předškolní vzdělávání, která základní lidské hodnoty dětem nastiňuje prostřednictvím enviromentální edukace. Cílem práce bylo ověření si možnosti, že ačkoli bude edukační plán sestaven na základě zaměření na základní lidské hodnoty v enviromentální výchově, bude splňovat požadavek o všestranném rozvoji předškolního dítěte. Práce se také zaměřila na otázku, je-li možno v této oblasti hodnot nalézt nový rozměr pro předškolní věk.
|
|
|
Přátelství jako základ manželství podle Aristotela
BALI, Kateřina
Práce se zabývá přátelstvím a posléze manželstvím tak, jak jej pojímal Aristotelés. První kapitola se zaměřuje na výklad přátelství spolu se všemi náležitostmi, které s ním souvisí, druhá kapitola je pak věnována manželství, jež se opírá o výklad nerovného přátelství a jež je ukotveno v politickém konceptu státu. V celé práci je interpretován Aristotelův pohled na tyto dva fenomény a to zejména prostřednictvím primární a sekundární literatury.
|
|
|
Jak je důležité míti filipa
Chvatík, Ivan
Přednáška chce předvést, že přestože je dialog Charmides formálně aporetický, daří se Platónovi hledanou rozumnost, fronésis, mezi řádky zachytit. Nejde to však pomocí definice, protože rozumnost není žádná věc, ani obsahové vědění. Zdá se, že je to sebevztah, který umí rozvrhovat jednání v nepředvídatelné situaci, umí posoudit, zda něco bylo uděláno dobře či špatně, umí posoudit, co člověk ví a neví, a je tedy lidskou schopností, která teprve jakékoli vědění umožňuje a bez které člověk nemůže dobře jednat a být šťasten. V tomto smyslu souvisí rozumnost, o kterou v dialogu jde, velmi těsně s platónsky pojatým dobrem a má co dělat s platónsky pojatou lidskou "nesmrtelností".
|
|
|
Proč jít k Euthydémovi do učení?
Chvatík, Ivan
Autor chce ukázat, že cílem Platónova dialogu Euthydémos není zesměšnit sofistický způsob disputace, nýbrž upozornit na problémy, na něž vážná filosofická dialektika naráží v samém jádru řeči, zvláště pokud jde o zasvěcování druhých do této nejvyšší z lidských aktivit. Zdá se, že dialog vylučuje možnost, že by bylo možno vyučovat filosofii jako nejvyšší lidskou dovednost a cestu k blaženosti, a osvětluje paradoxní charakter této dovednosti. Tato zvláštní dovednost, kterou je lidská rozumnost (fronésis), je ledem vrozená. Nelze se jí vnějškově naučit, lze ji jen kultivovat. V závěru textu se autor ptá, zda by nebylo možno identifikovat Platónův pojem fronésis s jeho ideou Dobra.
|
|
|
Polytropos Odysseus, polytropóteros Hippias, polytropótatos Sókratés
Chvatík, Ivan
Studie chce pochopit smysl dialogu výhradně z jeho textu samého, bez pomoci jiných dialogů či "nepsané nauky". Sokratés poráží Hippiu v diskusi nikoli svou převahou v pozitivním vědění, nýbrž svou rozumností. Implicitně čtenáři ukazuje, že je chybou se domnívat, že charakterová zdatnost by byla záležitostí pozitivního vědění. Lidská rozumnost je víc než vědění, teprve na jejím základě je vědění vůbec možné a jedině ona nám umožňuje užívat vědění k dobru či ke zlu. Co nás činí lidmi, není vědění, nýbrž rozumnost.
|
host ::
RSS.