|
|
JUDr. Jiří Branžovský. Politický portrét novodobého českého nacionalisty.
Beroun, Zdeněk ; Šebek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Čechurová, Jana (oponent) ; Rataj, Jan (oponent)
Disertační práce si klade za cíl vytvořit politický portrét JUDr. Jiřího Branžovského (1898-1955), významného představitele krajně pravicové scény z období tzv. první Československé republiky. Jeho veřejné aktivity lze vysledovat již na počátku 20. let, kdy se angažoval ve studentských akademických spolcích. Patřil k zakladatelům nacionalistického klubu Červenobílí. Do historického povědomí se zapsal zejména exponovaným členstvím v Národní obci fašistické. Stal se právním zástupcem a blízkým spolupracovníkem jejího předsedy Radoly Gajdy. Zasedal v nejvyšších orgánech, pracoval i v redakci ústředního fašistického tisku. V parlamentních volbách v květnu 1935 byl zvolen poslancem Národního shromáždění. Výkon jeho mandátu však provázely vleklé spory se stranickým vedením. Za nacistické okupace navázal kontakt s odbojovým hnutím. V dubnu 1943 byl zatčen gestapem a až do konce války vězněn; nejprve v Malé pevnosti Terezín, později v koncentračních táborech Buchenwald a Dachau. S osvobozením se vrátil k občanské profesi, záhy po únoru 1948 ale opět upadl v nemilost. Byl vyškrtnut ze seznamu advokátů a zbaven možnosti odborného působení. Dožil v ústraní. Disertační práce klade důraz na motivační prožitky a inspirační vlivy, které napomáhaly utvářet světonázor JUDr. Jiřího Branžovského a přivedly jej do...
|
|
|
České fašistické hnutí v období první Československé republiky s důrazem na vývoj v pardubickém regionu
Benda, Michal ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Šedivý, Ivan (oponent)
Předložená práce se zaměřuje na fenomén českého fašistického hnutí v období první Československé republiky s důrazem na vývoj v pardubickém regionu. Český fašismus a krajní nacionalismus, který byl reprezentován zejména Národní obcí fašistickou, tvořil v období meziválečného Československa svébytnou součást domácí politické scény, a proto si zaslouží podrobnější výzkum. Tato práce si neklade za cíl vytvořit syntetickou studii o prvorepublikovém českém fašismu, ani se nesnaží postihnout vývoj Národní obce fašistické a dalších fašistických a krajně nacionálních organizací na celém území Československa. Naopak hlavním cílem je vytvoření regionální sondy, která nalezne specifika zmíněného hnutí ve zvoleném regionu. Český fašismus na Pardubicku v mnohém kopíroval celostátní vývoj, přesto je možné vymezit specifika, která region odlišovala. Jednalo se především o netypické sociální složení meziválečných Pardubic způsobené prudkými demografickými změnami od druhé poloviny devatenáctého století, existencí velkého počtu válečných vysloužilců a legionářů nebo absencí výraznější národnostní menšiny. Podrobně jsou také vylíčeny osudy ústřední postavy místního fašistického hnutí, kterou byl Vojtěch Vážný. Na jeho politickém a osobním příběhu je patrné, jakými etapami fašistické hnutí na Pardubicku procházelo....
|
|
|
Konspirační teorie v období první republiky (1918-1938)
Tesárek, Vojtěch ; Cebe, Jan (vedoucí práce) ; Knapík, Jiří (oponent)
Diplomová práce s názvem Konspirační teorie v období první republiky (1918-1938) se zabývá konspiračními teoriemi, a to jak obecně, tak konkrétně těmi, které se šířily v období 1918-1938, známém jako první republika. Autor v první části práce nejprve charakterizuje konspirační teorie, dělí je a přibližuje čtenářům, jaké mají hlavní charakteristiky a z jaké příčiny se těší důvěře velkého množství lidí. Druhá část práce je věnována dobovému tisku, zmiňuje jeho hlavní znaky a stručně popisuje zkoumané deníky (konkrétně Lidové noviny, Národní listy a České slovo). Ty jsou následně pomocí historicko-srovnávací analýzy zkoumány a na třech konkrétních kauzách a případech (záhadná smrt Milana Rastislava Štefánika, Gajdova aféra a údajná nákaza Jiřího Stříbrného syfilisem) je ukazováno, jak se v období první republiky konspirační teorie mohly šířit, jaké bylo jejich vyústění, případně jaká byla motivace jejich šiřitelů a jakým způsobem proti nim vystupoval, nebo je naopak dále využíval státní aparát. Celá tato část je navíc pro lepší pochopení zasazena do historického kontextu tehdejších událostí. V závěrečné části autor zkoumá, zda zmíněné aféry a případy nesou znaky konspiračních teorií, či nikoliv.
|
|
|
Obraz generála Radoly Gajda v československé komunistické historiografii
Kulas, Jan ; Beneš, Zdeněk (vedoucí práce) ; Sládek, Miloš (oponent)
Obraz generála Radoly Gajdy v československé komunistické historiografii: Abstrakt: Radola Gajda, generál československých legií v Rusku a jeden z velitelů armády "vrchního vládce Ruska", sibiřského diktátora Alexandra Vasiljeviče Kolčaka, poté generál československé armády, který v ní na krátkou dobu dosáhl až na nejvyšší místo, po svém sesazení fašistický politik a vůdce hlavní československé fašistické strany Národní obce fašistické a účastník mnoha skandálů, je jednou z nejvíce rozporuplných postav českých a československých dějin. Na jedné straně brilantní vojevůdce, rozený vojenský velitel, na druhé straně člověk se sympatií k autoritativním režimům a fašistickým stranám, kterého prezident Tomáš G. Masaryk svého času považoval za jednu z největších hrozeb pro československou demokracii. Rozporuplnost osoby generála Gajdy vedla k často velmi výrazným rozdílům v historickém vnímání této významné postavy našich dějin v průběhu různých politických režimů, které se vystřídaly na území českých zemí. Jako jeden z nejdůležitějších velitelů československých legií v Rusku byl Gajda hlavním iniciátorem jejich vystoupení proti bolševikům a v zásadním odporu vůči komunismu setrval i po celý zbytek svého života. Stejně zásadní byl odpor komunistických novinářů proti Gajdovi. Cílem této práce je zjistit, do jaké...
|
|
|
České fašistické hnutí v období první Československé republiky s důrazem na vývoj v pardubickém regionu
Benda, Michal ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Šedivý, Ivan (oponent)
Předložená práce se zaměřuje na fenomén českého fašistického hnutí v období první Československé republiky s důrazem na vývoj v pardubickém regionu. Český fašismus a krajní nacionalismus, který byl reprezentován zejména Národní obcí fašistickou, tvořil v období meziválečného Československa svébytnou součást domácí politické scény, a proto si zaslouží podrobnější výzkum. Tato práce si neklade za cíl vytvořit syntetickou studii o prvorepublikovém českém fašismu, ani se nesnaží postihnout vývoj Národní obce fašistické a dalších fašistických a krajně nacionálních organizací na celém území Československa. Naopak hlavním cílem je vytvoření regionální sondy, která nalezne specifika zmíněného hnutí ve zvoleném regionu. Český fašismus na Pardubicku v mnohém kopíroval celostátní vývoj, přesto je možné vymezit specifika, která region odlišovala. Jednalo se především o netypické sociální složení meziválečných Pardubic způsobené prudkými demografickými změnami od druhé poloviny devatenáctého století, existencí velkého počtu válečných vysloužilců a legionářů nebo absencí výraznější národnostní menšiny. Podrobně jsou také vylíčeny osudy ústřední postavy místního fašistického hnutí, kterou byl Vojtěch Vážný. Na jeho politickém a osobním příběhu je patrné, jakými etapami fašistické hnutí na Pardubicku procházelo....
|
|
|
Vztah mezi československými fašistickými a fašizujícími stranami v období první republiky
Maňkoš, Petr ; Charvát, Jan (vedoucí práce) ; Kučera, Rudolf (oponent)
Diplomová práce s názvem Vztah mezi československými fašistickými a fašizujícími stranami v období první republiky spadá do období tzv. první republiky, kterou je všeobecně označována Československá republika od 28. října 1918 do 29. září 1938. Diplomová práce má ambici přiblížit čtenáři vztah Národní obce fašistické a dalších fašizujících stran. V práci bude na jedné straně představena Národní obec fašistická, jako hlavní reprezentantka českého fašismu. Na druhé straně bude věnována pozornost Národní lize Jiřího Stříbrného, a dále radikální části Československé strany národně demokratické. Především z tohoto trojúhelníku vznikaly vzájemné vztahy v českém fašismu. Do tohoto vztahu dále promlouvají další politické strany - Národní sjednocení a Národní fronta. V práci budou rovněž zohledněny osobní vztahy mezi Radolou Gajdou a Jiřím Stříbrným. Tyto osobní vztahy velmi ovlivnily fašismus v období první republiky. Důležité také bude si představit jak se tyto dvě osobnosti dostali k českému fašismu. Radola Gajda byl významným československým generálem na Sibiři v první světové válce. Jiří Stříbrný patřil mezi tzv. "muže 28. října" při vyhlášení samostatnosti Československa. Klíčová slova Fašismus, Československo, Národní obec fašistická, Národní liga, Československá strana národně demokratická, Radola...
|
host ::
RSS.