|
|
V co smíme doufat? Filosofie náboženství Immanuela Kanta
Dudek, Petr ; Kranát, Jan (vedoucí práce) ; Navrátilová, Olga (oponent)
(abstrakt) Diplomová práce nesoucí název V co smíme doufat? Filosofie náboženství Immanuela Kanta má za cíl prozkoumat Kantovu filosofii náboženství a odpovědět tak na otázku: V co smí rozumná bytost dle Immanuela Kanta doufat? Abychom dospěli k shora vytyčenému cíli, budeme se v první kapitole zaobírat Kantovou etikou povinnosti, abychom se tak alespoň pokusili nalézt odpověď na otázku: Jak má rozumná bytost žít, aby vůbec směla doufat? Jistý způsob života je totiž pro Kanta nezbytným předpokladem možnosti doufat. V kapitole druhé se zaměřujeme na Kantovu kritiku důkazů boží existence, která předchází Kantově zásadní nauce o postulátech čistého praktického rozumu. Počínaje kapitolou třetí začínáme chronologicky mapovat Kantovu filosofii náboženství. Vstupujeme tedy do Kantova předkritického období a pokoušíme se interpretovat Kantův dopis, v němž nacházíme první důležitá stanoviska našeho myslitele vůči křesťanství. Do Kantova kritického období vkračujeme společně s kapitolou čtvrtou, v níž rozpracováváme již zmíněnou nauku o postulátech čistého praktického rozumu. Poslední dvě kapitoly čerpají z Kantova pokritického spisu. V kapitole O lidské přirozenosti se blíže seznamujeme s Kantovým pojetím lidské přirozenosti, dále také srovnáváme, v čem se toto pojetí shoduje či snad různí s předcházejícími...
|
|
|
V co smíme doufat? Filosofie náboženství Immanuela Kanta
Dudek, Petr ; Kranát, Jan (vedoucí práce) ; Navrátilová, Olga (oponent)
(abstrakt) Diplomová práce nesoucí název V co smíme doufat? Filosofie náboženství Immanuela Kanta má za cíl prozkoumat Kantovu filosofii náboženství a odpovědět tak na otázku: V co smí rozumná bytost dle Immanuela Kanta doufat? Abychom dospěli k shora vytyčenému cíli, budeme se v první kapitole zaobírat Kantovou etikou povinnosti, abychom se tak alespoň pokusili nalézt odpověď na otázku: Jak má rozumná bytost žít, aby vůbec směla doufat? Jistý způsob života je totiž pro Kanta nezbytným předpokladem možnosti doufat. V kapitole druhé se zaměřujeme na Kantovu kritiku důkazů boží existence, která předchází Kantově zásadní nauce o postulátech čistého praktického rozumu. Počínaje kapitolou třetí začínáme chronologicky mapovat Kantovu filosofii náboženství. Vstupujeme tedy do Kantova předkritického období a pokoušíme se interpretovat Kantův dopis, v němž nacházíme první důležitá stanoviska našeho myslitele vůči křesťanství. Do Kantova kritického období vkračujeme společně s kapitolou čtvrtou, v níž rozpracováváme již zmíněnou nauku o postulátech čistého praktického rozumu. Poslední dvě kapitoly čerpají z Kantova pokritického spisu. V kapitole O lidské přirozenosti se blíže seznamujeme s Kantovým pojetím lidské přirozenosti, dále také srovnáváme, v čem se toto pojetí shoduje či snad různí s předcházejícími...
|
|
|
Náboženství a morálka: Pojem Boha v Kantově praktické filosofii
Bizubová, Barbora ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Ve zde probíraných Kantových dílech sleduji obecně dvě hlavní linie: Za prvé způsob, jakým Kant pracuje s pojmem Boha a jak jej lze chápat v kontextu jeho filosofie jako celku, za druhé pak zkoumám, jaký je v důsledku toho vztah mezi lidskou morálkou (potažmo kategorickým imperativem) a vírou (náboženstvím). Postulát existence Boží, který Kant předkládá v Kritice praktického rozumu, vyvolává otázku: Jak je idea Boha slučitelná s autonomní morálkou, jež je hlavním pilířem Kantovy etiky (formulované v Základech metafyziky mravů)? Náboženství v mezích pouhého rozumu dává odpovědi na některé zásadní otázky týkající se pojmu Boha a náboženské víry, s jejichž pomocí lze ukázat, jak je autonomie vůle slučitelná s náboženstvím. Klíčová slova Lidská morálka, filosofie náboženství, Bůh, kategorický imperativ, nejvyšší dobro
|
|
|
Mezi monologem a dialogem: Rozbor Buberova spisu Já a Ty
Rosolová, Daniela ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Tato práce je věnována kritickému výkladu spisu Já a Ty ve snaze definovat hlavní body dialogické filosofie Martina Bubera. Po zařazení díla do kontextu dobového (období po první světové válce), kulturního (vliv chasidismu) a filosofického (opozice vůči imanentismu, monismu, idealismu, transcendentální filosofii aj.), je hlavním cílem práce pochopit lidskou osobu v její celkové situaci, v možnosti jejích vztahů, i v poměru k předmětnému světu. Jsoucí je představeno jako nutně podvojná struktura, popsatelná pomocí dvou základních dvojic slov Já-Ty a Já-Ono. Dialog, který je lokalizován do oblasti "mezi" Já a Ty, je oproti běžnému použití tohoto pojmu pochopen jako specifická interakce člověka a jeho okolí vyjádřitelná metaforickou strukturou oslovování-odpovídání, ve které je vyjádřena základní osobní povaha dialogu, stejně jako jeho vzájemnost a přímá návaznost. Dialog je dále definován jako zásadní postoj ke světu, který odhaluje člověku pravé, bezprostřední, transcendentní poznání a zároveň sám zakládá skutečnost. V závěru je dialogické chápání světa porovnáno s alternativním monologickým životem člověka, který zakotvuje ve světě slova Ono. Klíčová slova: personalismus, dialogická filosofie, chasidismus, filosofie náboženství, poměr, podvojnost; Já-Ty, vztah, setkání, dialog, rozhovor,...
|
host ::
RSS.