|
|
Bezčasí
Svoboda, Jonáš ; Turek, Filip (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Film Bezvětří se pokouší být jakýmsi portrétem svobodného mladého života ve městě. Volnosti, upachtěnosti. Je to portrét všech poznámek z mobilu, limonáda s příchutí prázdnoty. Pokorně se rozplynout. Vášnivý amaterismus, neboť na záchodě nejsi sám, je tam s tebou Wittgenstein. O tom, že jsme viděli veverku, jak žere myš. O tom, že když jdeme městem, tak jsme strašně obrovští. O tom, že to všechno vlastně něco znamená. „Vynuděnej klidňák“ nenávidí emoce a Lord Jágr drží nad vodou Sazku. O tom, že jsem celou jednu noc inhaloval Pizzu Hawaii, ze které se stala Pizza Pearl Harbour, protože jsem usnul. O tom, že je dobré si pak se zbylým uhlem zatančit. O tom jak se u kávomatu potkal hejsek, sajrajt a umělá inteligence aby se domluvili, že láska a nenávist musí zvítězit nad pravdou a lží. Namísto toho po brku na dně kelímku nalezli DNA Boha. Pak přišel vrátný a řekl, že ve škole se nekouří. A pak je ta chvíle, kdy nám chybí láska, nemáme klid a už dlouho jsme nebyli na návštěvě. O tom, že jsme byli na odvykací kúře a od té doby všem tykáme. O tom, že si Tomáš přidělal na starou židli kolečka a napsal na ní „ZEUS“. Rozjímání nad hnusným tagem Elektro Planeo na zdi. Protože soutěž v zírání s kamerou je práce jako každá jiná. O tom, že mi zelenina říká, že jsem mimo, protože nesnáší každýho, kdo je zajímavej. O tagu se zajímavou otázkou – „není zelenina sračka?“ Humor v radosti ze smutku. Protože mám soucit s člověkem, který toto musí číst. Něco je prostě v básni uvězněné a nemůže ven. O metodě Hitler-Stalin-Picasso, bolesti a smradu, prázdnotě a tuposti, sabotáži a nervozitě, bezkontaktním člověku, pestré paletě zbytků, o superschopnosti v říkání „ano“ a superhrdinovi odolnému vůči alkoholu. Jaderná metafyzika ve světě, kde je pán daleko a Bůh vysoko. V roli sběratele lidové bizarnosti si člověk hraje na Pána desetikorun s úkolem dopravit poslední desetikorunu moci do kávomatu osudu. Stařec a víno, kterému dáte na cigáro a on vám řekne, že genius se skrývá na dně, bdělost a nepochopení, diletující paměť a čím dál tím smutnější úsměv. Hnusné počasí a pocit, že „za humny se mrdaj národy“ – (Pavel Ondračka – Slavnost hudby a poesie). Metoda volného proudu vědomí, tvářící se jako metoda ledovce. O tom, že posledně jsem přišel o laptop, když jsem zkoušel, jestli pod vodou funguje wifi. Demence a útěk od zla - co nejdál. Snaha se alespoň chvíli soustředit. Jelikož jsem pracoval v podstatě dokumentaristicky ( - film je zpracováním pořízeného archivu videí), byla volba média video-eseje, potažmo filmu zcela jasná. Na vyobrazené se snažím dívat ze svého osobního, zúčastněného pohledu, ale také s „nehodnotícím - dokumentaristickým odstupem“. Inspiraci jsem pro tvorbu Bezvětří hledal hlavně v díle Wernera Herzoga, Karla Vachka a jejich vztahu k relativitě pravdy a přírodě. Oproti svým dosavadním výsledkům, které byly spíše experimentální povahy hodnotím svou práci jako zacílenou a soustředěnou. Cílem práce je portrét místa, času a lidí. Nemá vůbec žádný praktický přínos, možná krom obohacení divákovy duše a jeho portrétních kvalit.
|
|
|
Poetika smrti a umírání v tradici a současnosti české kultury
SRPKOVÁ, Zdeňka
Smrt vnímáme jako konec životního cyklu každé živé bytosti, tedy i člověka. Smrt je stále tabuizovaným tématem a mluvit o ní ve společnosti je mnohdy nežádoucí. Chápání konečnosti života je v této souvislosti v různých obdobích vývoje společnosti, kulturách apod. různě vnímáno. Česká kultura jako součást středoevropského civilizačního areálu má v chápání smrti svá specifika, která se projevují v její poetizaci v umělecké tvorbě nejrůznějšího typu. Proto bylo cílem této práce zjistit u vybraného vzorku populace, jaký je jejich názor na problematiku smrti z etického hlediska, zda má na tento názor nějaký vliv zobrazení smrti v uměleckém díle. Dalším cílem této práce je také zjistit, jestli lidé o smrti přemýšlejí a tato myšlenka je deprimuje nebo zda považují smrt za něco přirozeného, co je nedílnou součástí života a týká se každého z nás. Práce se skládá z části teoretické a části praktické. V praktické části byl použit kvantitativní výzkum. V rámci kvantitativního výzkumu jsem využila metodu dotazování, techniku dotazníku. Informace získané z dotazníku byly vyhodnoceny a vyjádřeny pomocí grafů. Z výsledků získaných v tomto výzkumu nebyla potvrzena hypotéza č. 1: Na smrt nemyslím, až to přijde, tak to bude. Deprimovalo by mě pomyšlení na něco takového. Naopak potvrzena byla hypotéza č. 2: Smrt je logická záležitost, život doprovází, s touto skutečností se jak v případě mých blízkých, tak smrti vlastní pokouším vyrovnat. Po analýze získaných dat byla pouze zčásti potvrzena hypotéza č. 3: Se zobrazením smrti v uměleckém díle jsem se setkala a hluboce se mě to dotklo. Lidé uváděli, že se s uměleckým dílem setkali, ale nijak se jich to nedotklo a zobrazení smrti považují pouze za součást daného díla, což také potvrzuje další stanovenou hypotézu č. 4: Umělecké vyjádření smrti beru jako součást daného díla, autorova záměru apod., nijak mě to neoslovuje. Bakalářskou práci by bylo možné využít jako materiál k informování široké i odborné veřejnosti o vlivu umělecké tvorby na pohled určitého vzorku populace na záležitost umírání a smrti.
|
host ::
RSS.