|
|
Vliv americké zahraniční politiky na palestinsko-izraelský konflikt v letech 1989 až 1997
Bokša, Michal ; Raška, Francis (vedoucí práce) ; Bečka, Jan (oponent)
Cílem práce je komparovat G. H. W. Bushovu a W. J. Clintonovu zahraniční politiku v rámci izraelsko-palestinského mírového procesu mezi lety 1989 až 1997. Práce se tak věnuje především období Madridské mírové konference a uzavření dohod z Osla. První dvě kapitoly se zaměřují na základní a klíčové aspekty jak Bushovy, tak Clintonovy blízkovýchodní politiky. Třetí kapitola je poté komparací jejich zahraničních politik ve třech základních oblastech. Jedná se o komparaci jejich aktivního a pasivního přístupu uplatňovaného jak při zajišťování mírových rozhovorů, tak při jejich průběhu; komparaci jejich přístupu k izraelské politice budování osad, která představovala hlavní překážku mírových rozhovorů a komparaci vztahu Bushovy i Clintonovy administrativy k rezolucím č. 242 a 338, které tvoří základ pro řešení palestinsko-izraelského konfliktu. Závěr práce se věnuje výsledkům komparace, ze kterých vyplývá, že se Bushova zahraniční politika ukázala být ve sledovaném období úspěšnější.
|
|
|
Vliv americké zahraniční politiky na palestinsko-izraelský konflikt v letech 1989 až 1997
Bokša, Michal ; Raška, Francis (vedoucí práce) ; Bečka, Jan (oponent)
Cílem práce je komparovat G. H. W. Bushovu a W. J. Clintonovu zahraniční politiku v rámci izraelsko-palestinského mírového procesu mezi lety 1989 až 1997. Práce se tak věnuje především období Madridské mírové konference a uzavření dohod z Osla. První dvě kapitoly se zaměřují na základní a klíčové aspekty jak Bushovy, tak Clintonovy blízkovýchodní politiky. Třetí kapitola je poté komparací jejich zahraničních politik ve třech základních oblastech. Jedná se o komparaci jejich aktivního a pasivního přístupu uplatňovaného jak při zajišťování mírových rozhovorů, tak při jejich průběhu; komparaci jejich přístupu k izraelské politice budování osad, která představovala hlavní překážku mírových rozhovorů a komparaci vztahu Bushovy i Clintonovy administrativy k rezolucím č. 242 a 338, které tvoří základ pro řešení palestinsko-izraelského konfliktu. Závěr práce se věnuje výsledkům komparace, ze kterých vyplývá, že se Bushova zahraniční politika ukázala být ve sledovaném období úspěšnější.
|
|
|
Mediace jako metoda řešení mezinárodních sporů
Hána, Lukáš ; Peterková, Jana (vedoucí práce) ; Havlová, Radka (oponent)
Mediace je v současné době nejfrekventovaněji užívanou metodou řešení ozbrojených konfliktů v mezinárodních vztazích. Participace třetí neutrální strany jako mediátora umožňuje vést mírová jednání i v situacích, kdy by přímé rozhovory mezi stranami normálně nepřipadaly v úvahu. Práce shrnuje základní teoretické poznatky ze studia mediace, popisuje roli mediátora, různé formy a styly mediace a další faktory, které mají na její průběh vliv. Tato teorie je aplikována na dvou případových studiích. Summity v Camp David v letech 1978 a 2000 jsou popsány z hlediska podmínek, průběhu, účastníků a jejich stylu jednání a v neposlední řadě i úspěšnosti. Srovnáním těchto dvou summitů autor formuluje závěry, které reflektují mediační úsilí Spojených států amerických v jejich snaze řešit palestinsko-izraelský konflikt a poukazují na největší úskalí jednání.
|
host ::
RSS.