|
|
Etický aspekt sociální práce s osobami s duševním onemocněním
VILINGEROVÁ, Isabela
Diplomová práce se zabývá sociální prací s osobami s duševním onemocněním s důrazem na etickou složku. Cílem bylo zjistit, jak sociální pracovníci pracují s danou cílovou skupinou a jak jsou při tom ovlivněni etikou. Meritorní část se s pomocí odborných zdrojů teoreticky zabývá problematikou duševních onemocnění s ohledem na systém psychiatrické péče v České republice, předkládá principy sociální práce s danou cílovou skupinou a představuje etickou stránku včetně nejvlivnějších etických směrů. Věnuje se také důležité změně - reformě psychiatrické péče, která aktuálně probíhá. Jejím úkolem je zmodernizovat psychiatrickou péči a zkvalitnit život lidem s duševním onemocněním. Diskuzní část konfrontuje teorii s praxí na základě rozhovorů provedených se sociálními pracovnicemi. Závěr potvrzuje shodu, která z diskuze vyšla. Výpovědi sociálních pracovnic odpovídají obtížím, které jsou popsány v odborných publikacích. Z práce vyplývá, že život s duševní nemocí není snadný. Lidé, kteří jí trpí, však mají svou důstojnost a měli by být součástí společnosti. Neměli by být diskriminováni ani vnímáni jen jako diagnóza.
|
|
|
Sociální práce s osobami bez přístřeší s příznaky duševního onemocnění
CARBOVÁ, Terezie
Lidé s duševním onemocněním se vyskytují mezi osobami bez přístřeší ve velké míře. Jednou z mnoha příčin bezdomovectví je duševní onemocnění, proto se v této skupině vyskytuje v mnohem vyšší koncentraci než u běžné populace. V současné době je v České republice propracovaná sociální práce s osobami bez přístřeší a s osobami s duševním onemocněním. Tato diplomová práce si pokládá otázku, jak vypadá sociální práce s klientem, u kterého se sejde tento velký zdravotní a sociální problém. V teoretické části práce postupně vymezujeme osoby bez přístřeší, osoby s duševním onemocněním, sociální práci a jak na ni nahlíží současná odborná literatura. Zaměřujeme se na současný stav sociální práce s osobami bez přístřeší s příznaky duševního onemocnění. Cílem práce je zjistit, o jaké záchytné body se opírají sociální pracovníci pracující s osobami bez přístřeší s duševním onemocněním. Ke zpracování výzkumné části diplomové práce byla použita kvalitativní strategie výzkumu, která byla realizována pomocí metody dotazování prostřednictvím techniky polostrukturovaného rozhovoru. Analýza dat byla vyhodnocena metodou s prvky zakotvené teorie. Výzkumný soubor představovalo šest komunikačních partnerek, které vykonávají sociální práci v následujících službách: azylový dům, noclehárna, denní centrum a terénní sociální služba. Z výzkumu vyplynulo, že sociální pracovnice si na základě vlastních zkušeností vytvářejí vizi sociální práce. Překážkou v naplnění těchto vizí jsou masivní bariéry mající převážně systémový charakter. Platí zde zásada nepřímé úměry-čím vyšší úroveň systému, tím méně ovlivnitelná bariera, zároveň však má drtivější dopad na osud klienta. Výrazně méně bariér přichází od lidí. Tyto bariery sociální pracovnice může do jisté míry ovlivnit. Nepoměr mezi bariérami a oporami v profesní práci sociálních pracovnic ve směru fungující vize, je sice ohrožující, ale sociální pracovnice mobilizují v oblasti ovlivnitelných bariér své síly na obranu a "marnou" cestu k vizi. Výsledky diplomové práce mohou posloužit jako reflexe vlastní práce komunikačních partnerek. Dále může být práce podnětná pro odbornou i laickou veřejnost, neboť poukazuje na deficit zdravotně-sociální péče o lidi bez přístřeší s příznaky duševního onemocnění spočívající ve velké legislativní protichůdnosti, a to vzhledem k ochraně svobody klienta a jeho nejlepším zájmům.
|
host ::
RSS.