|
|
Přístupy k zajištění jaderné bezpečnosti u reaktorů 3. generace
Pavlíček, Michal ; Kolář, Jaroslav (oponent) ; Kolář, Jaroslav (oponent) ; Matal, Oldřich (vedoucí práce)
Hlavním úkolem této diplomové práce je posoudit jaderné reaktory generace III z hlediska jaderné bezpečnosti. Abychom mohli dobře porozumět bezpečnostním systémům jaderných reaktorů generace III, musíme se nejdříve seznámit s teorií jaderné bezpečnosti. Proto je práce rozdělena do dvou částí. V první části jsou zmíněny legislativní a technické přístupy k zajištění jaderné bezpečnosti. K legislativním přístupům patří dozorné orgány, které mají za úkol mimo jiné dohlížet na jadernou bezpečnost v jaderných elektrárnách. V technických přístupech k zajištění jaderné bezpečnosti jsou vymezeny pojmy jako např. ochrana do hloubky, redundance či diverzita. Jsou uvedeny metody posuzování jaderné bezpečnosti – deterministické metody a pravděpodobnostní metody. Podrobněji jsou rozebrány pravděpodobnostní metody, u nichž je uveden i jednoduchý příklad. Jsou uvedeny aktivní a pasivní bezpečnostní systémy a jejich význam pro jadernou bezpečnost a také inherentní bezpečnost. V závěru kapitoly je uveden příklad fungování aktivních a pasivních bezpečnostních systémů na jaderné elektrárně EDU. Druhá část teze se zabývá popsáním vybraných jaderných reaktorů generace III+ s uvažováním výstavby nových bloků v Temelíně. Při uvažované dostavbě ETE 3+4 se zaměříme na jaderné reaktory od firem, které se přihlásily do výběrového řízení vypsané firmou ČEZ, a.s. V úvahu tudíž připadají jaderný reaktor MIR-1200 od ruského ATOMSTROYEXPORT, jaderný reaktor AP1000 od americké firmy WESTINGHOUSE a z Francie firma AREVA a její jaderný reaktor EPR. Nedílnou součástí diplomové práce je i srovnání těchto jaderných reaktorů s jadernými reaktory 2. generace. Tyto jaderné reaktory generace III+ jsou srovnávány s jaderným reaktorem VVER 440 (EDU) a především s jaderným reaktorem VVER 1000, který je provozován v jaderné elektrárně Temelín. Závěr pak obsahuje stručné zhodnocení celé problematiky.
|
|
|
Proměny mezinárodních organizací: zkušenosti IAEA v Iráku a Íránu
Kosub, Tomáš ; Bříza, Vlastislav (vedoucí práce) ; Parízek, Michal (oponent)
Tato práce se zabývá Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) a její reflexí po zkušenostech z Iráku a Íránu. Práce postupně uvádí čtenáře do základního teoretického chápání mezinárodních organizací a procesu změn v nich a poté pomocí případových studií ukazuje, v jakých oblastech měla MAAE problém s verifikací a monitoringem, případně jakým výzvám musela tato mezinárodní organizace čelit. Práce posléze ukazuje, k jakým změnám došlo uvnitř MAAE, jak byly dané problémy reflektovány a k jakému pokroku došlo v oblasti jejich řešení. Významnou částí práce je také srovnání nového stavu s tím, jakými pravomocemi disponovala MAAE před těmito změnami, a jak tyto změny proměnily možnost MAAE vykonávat své poslání specifikované ve Statutu MAAE. Na závěr dochází k zařazení těchto změn do teoretického rámce a vysvětlení rozdílnosti řešení, a především změny v MAAE po zkušenosti z Iráku a Íránu. Stěžejní část tak tvoří deskripce vývoje jaderných programů v obou těchto státech a také ukázka toho, jak Mezinárodní agentura pro atomovou energii postupovala, jaké nástroje využila a o co se při výkonu svého mandátu musela opírat.
|
|
|
Proměny mezinárodních organizací: zkušenosti IAEA v Iráku a Íránu
Kosub, Tomáš ; Bříza, Vlastislav (vedoucí práce) ; Parízek, Michal (oponent)
Tato práce se zabývá Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) a její reflexí po zkušenostech z Iráku a Íránu. Práce postupně uvádí čtenáře do základního teoretického chápání mezinárodních organizací a procesu změn v nich a poté pomocí případových studií ukazuje, v jakých oblastech měla MAAE problém s verifikací a monitoringem, případně jakým výzvám musela tato mezinárodní organizace čelit. Práce posléze ukazuje, k jakým změnám došlo uvnitř MAAE, jak byly dané problémy reflektovány a k jakému pokroku došlo v oblasti jejich řešení. Významnou částí práce je také srovnání nového stavu s tím, jakými pravomocemi disponovala MAAE před těmito změnami, a jak tyto změny proměnily možnost MAAE vykonávat své poslání specifikované ve Statutu MAAE. Na závěr dochází k zařazení těchto změn do teoretického rámce a vysvětlení rozdílnosti řešení, a především změny v MAAE po zkušenosti z Iráku a Íránu. Stěžejní část tak tvoří deskripce vývoje jaderných programů v obou těchto státech a také ukázka toho, jak Mezinárodní agentura pro atomovou energii postupovala, jaké nástroje využila a o co se při výkonu svého mandátu musela opírat.
|
|
|
Přístupy k zajištění jaderné bezpečnosti u reaktorů 3. generace
Pavlíček, Michal ; Kolář, Jaroslav (oponent) ; Kolář, Jaroslav (oponent) ; Matal, Oldřich (vedoucí práce)
Hlavním úkolem této diplomové práce je posoudit jaderné reaktory generace III z hlediska jaderné bezpečnosti. Abychom mohli dobře porozumět bezpečnostním systémům jaderných reaktorů generace III, musíme se nejdříve seznámit s teorií jaderné bezpečnosti. Proto je práce rozdělena do dvou částí. V první části jsou zmíněny legislativní a technické přístupy k zajištění jaderné bezpečnosti. K legislativním přístupům patří dozorné orgány, které mají za úkol mimo jiné dohlížet na jadernou bezpečnost v jaderných elektrárnách. V technických přístupech k zajištění jaderné bezpečnosti jsou vymezeny pojmy jako např. ochrana do hloubky, redundance či diverzita. Jsou uvedeny metody posuzování jaderné bezpečnosti – deterministické metody a pravděpodobnostní metody. Podrobněji jsou rozebrány pravděpodobnostní metody, u nichž je uveden i jednoduchý příklad. Jsou uvedeny aktivní a pasivní bezpečnostní systémy a jejich význam pro jadernou bezpečnost a také inherentní bezpečnost. V závěru kapitoly je uveden příklad fungování aktivních a pasivních bezpečnostních systémů na jaderné elektrárně EDU. Druhá část teze se zabývá popsáním vybraných jaderných reaktorů generace III+ s uvažováním výstavby nových bloků v Temelíně. Při uvažované dostavbě ETE 3+4 se zaměříme na jaderné reaktory od firem, které se přihlásily do výběrového řízení vypsané firmou ČEZ, a.s. V úvahu tudíž připadají jaderný reaktor MIR-1200 od ruského ATOMSTROYEXPORT, jaderný reaktor AP1000 od americké firmy WESTINGHOUSE a z Francie firma AREVA a její jaderný reaktor EPR. Nedílnou součástí diplomové práce je i srovnání těchto jaderných reaktorů s jadernými reaktory 2. generace. Tyto jaderné reaktory generace III+ jsou srovnávány s jaderným reaktorem VVER 440 (EDU) a především s jaderným reaktorem VVER 1000, který je provozován v jaderné elektrárně Temelín. Závěr pak obsahuje stručné zhodnocení celé problematiky.
|
host ::
RSS.