|
|
Interakce virů s buněčnými mechanismy oprav poškozené DNA
Lemberková, Eva ; Šroller, Vojtěch (vedoucí práce) ; Kadlečková, Dominika (oponent)
Pro každou buňku je zásadní zachovávat si integritu své genomové DNA. Integrita genomu je narušována vnějšími a vnitřními vlivy, které působí na buňku a poškozují její genetickou informaci. Porušení struktury nebo sekvence DNA pak zásadně ovlivňují vznikající proteiny nebo správnou segregaci chromozomů do dceřiných buněk, proto je pro buňku důležité je co nejefektivněji opravovat. Existuje mnoho mechanismů oprav DNA pro různé typy poškození. Tato práce se zaměřuje na eukaryotický MRN komplex, který je významný pro detekci a opravu dvouvláknových zlomů DNA. Mnoho čeledí virů se snaží o blokování těchto opravných mechanismů, protože jsou často v buňce aktivovány bezprostředně po infekci virem. Důvodem může být například dvouvláknový DNA genom některých virů připomínající hostitelskou DNA obsahující dvouvláknové zlomy. Buňka tedy zahájením opravných mechanismů virové DNA mnohdy inhibuje životní cyklus viru. Některé viry ale naopak využívají interakcí s jednotlivými komponentami opravných systémů ve vlastní replikaci, a přítomnost těchto proteinů je proto nezbytná k jejich rozmnožení. Klíčová slova: odpověď na poškození DNA, homologní rekombinace, nehomologní spojování konců, MRN komplex, Adenoviridae, Papillomaviridae, Herpesviridae
|
|
|
Účast eukaryotických DNA opravných mechanismů ve virové replikaci
Hron, Tomáš ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Harant, Karel (oponent)
Odpověď na poškození DNA eukaryot je důležitý mechanismus, který zajišťuje stabilitu genomu. Jeho složky jsou mimo jiné mobilizovány i v průběhu virové infekce jako reakce na cizorodou nukleovou kyselinu. Ukazuje se, že některé viry také aktivují DNA opravné mechanismy záměrně a využívají je pro zajištění svého replikačního cyklu. Tato aktivace je z velké části zprostředkována virovými proteiny, které přímo interagují s buněčnými faktory. Klíčové proteiny DNA opravných mechanismů jsou často asociovány s centry virové replikace a pravděpodobně se podílejí na jejím průběhu. Dále jsou také využívány pro navození vhodného prostředí k virové reprodukci v buňce. Konkrétní mechanismy, kterými se faktory DNA opravných drah podílejí na virové infekci, jsou však z velké části nejasné. V této práci jsou shrnuty principy interakce virů s eukaryotickou odpovědí na poškození DNA a popsány hlavní virové čeledě, které ji aktivují a využívají pro replikaci svého genomu.
|
|
|
Účast eukaryotických DNA opravných mechanismů ve virové replikaci
Hron, Tomáš ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Harant, Karel (oponent)
Odpověď na poškození DNA eukaryot je důležitý mechanismus, který zajišťuje stabilitu genomu. Jeho složky jsou mimo jiné mobilizovány i v průběhu virové infekce jako reakce na cizorodou nukleovou kyselinu. Ukazuje se, že některé viry také aktivují DNA opravné mechanismy záměrně a využívají je pro zajištění svého replikačního cyklu. Tato aktivace je z velké části zprostředkována virovými proteiny, které přímo interagují s buněčnými faktory. Klíčové proteiny DNA opravných mechanismů jsou často asociovány s centry virové replikace a pravděpodobně se podílejí na jejím průběhu. Dále jsou také využívány pro navození vhodného prostředí k virové reprodukci v buňce. Konkrétní mechanismy, kterými se faktory DNA opravných drah podílejí na virové infekci, jsou však z velké části nejasné. V této práci jsou shrnuty principy interakce virů s eukaryotickou odpovědí na poškození DNA a popsány hlavní virové čeledě, které ji aktivují a využívají pro replikaci svého genomu.
|
|
|
Herpesvirové infekce u šelem
Zabranská, Dominika ; Karlasová, Barbora (vedoucí práce) ; Rozinek, Jiří (oponent)
Viry představují velmi různorodou skupinu mikroorganismů, která se v mnoha vlastnostech liší od bakterií. Již v roce 1957 André M. Lwoff formuloval obecnou definici virů. Za nejdůležitější součást viru je z biologického hlediska považován genom viru. Podle charakteru genomu lze viry dělit na dvě skupiny - DNA viry a RNA viry. Obecná strategie replikace virů je velmi podobná a skládá se z několika fází, které se mohou lišit pořadím a délkou trvání. V roce 1973 byl ustanoven Mezinárodní výbor pro taxonomii virů, který funguje dodnes jako hlavní zdroj informací týkajících se nejnovější taxonomie virů. Označení herpesvirus pochází od slova plíživý (herpes). Jedná se o velké obalené DNA viry s dvěmi komplementárními vlákny. Replikace viru probíhá vždy v buněčném jádře. Charakteristickým znakem herpesvirových onemocnění je celoživotní latentní fáze infekce. Vážná stádia infekcí jsou zaznamenávána převážně u mláďat, fétů, jedinců s oslabenou imunitou, či jako přidružené onemocnění v průběhu jiných infekcí. Canid herpesvirus 1 i Felid herpesvirus 1 jsou zařazeni v rodě Varicellovirus, v podčeledi Alphaherpesviridae, v čeledi Herpesviridae.
Canid herpesvirus 1 (CaHV1) je virus napadající především genitální a respiratorní aparát, v menší míře způsobuje i onemocnění očí. U novorozených štěňat často způsobuje úmrtí. CaHV1 je velmi náročný na podmínky teploty a lze jej usmrtit i běžnými dezinfekčními prostředky. Může být přenášen několika způsoby, mezi něž patří i transplacentární přenos z matky na plod. Virus je všudypřítomný a má celosvětové rozšíření. Od roku 2003 je dostupné očkování pro březí feny. Hostitelský rozsah je obecně omezen jen na čeleď Canidae.
Felid herpesvirus 1 (FHV1) infikuje jak domácí, tak i divoké kočkovité šelmy z čeledi Felidae. Ve vnějším prostředí je poměrně nestabilní, velmi citlivý vůči běžným dezinfekčním prostředkům a vysokým teplotám. Transplacentární přenos z matky na plod není potvrzen. FHV1 je nejčastěji vylučován v očních, nosních nebo ústních sekretech. Virus napadá především dýchací ústrojí, sliznici spojivek a epitel rohovky. FHV1 je jedním z nejčastějších a nejvýznamnějších virových patogenů domácích koček po celém světě. Závažnější průběh onemocnění můžeme sledovat u koťat nebo oslabených jedinců. Na trhu je dostupných několik typů komerčních vakcín proti Felid herpesviru 1.
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.