|
|
Lucerna bohů: sluneční božstvo v ugaritské literatuře (s překladem vybraných textů)
Rýdlová, Kateřina ; Vymětalová Hrabáková, Eva (vedoucí práce) ; Roubalová, Marie (oponent)
Hlavním cílem předkládané práce je sestavení, pokud možno uceleného, jasného obrazu role slunečního božstva ve starověkém Ugaritu, a to na základě podrobného studia ugaritských textů, které sluneční božstvo zmiňují, a jednotlivých obrazů a vyjádření, které jsou ve spojení s ním užity. Za tímto účelem je zvoleno několik textů, které se o slunečním božstvu zřejmě vyjadřují, těmi jsou úryvky z mýtu O Baalovi, nejrozsáhlejšího dochovaného ugaritského díla, a tří dalších tabulek označovaných KTU 1.100, 1.107 a 1.161, které jsou s bohyní Šapaš nejčastěji spojovány. Neoddělitelnou součástí této práce byl překlad vybraných textů s komentářem a podrobným gramatickým rozborem uvedeným v příloze. Z podrobného studia vybraných textů vyplývá obraz ugaritského slunečního božstva jako božstva částečně chtonického, propojujícího svět bohů, lidí i svět zemřelých. Ugaritská sluneční bohyně Šapaš, každodenně putující nebem i podsvětím, vystupuje ve jménu nejvyššího boha pantheonu a otce všech bohů Ela, jako vševidoucí dohlížitelka řádu, symbol spravedlnosti a královské moci. "Mimo- baalovské" texty zdůrazňují některé další aspekty sluneční bohyně, které nejsou z Baalova cyklu čitelné, a to zejména spojení slunečního božstva s koňmi (1.100) a její léčitelské schopnosti spojené s hadím uštknutím (1.107).
|
|
|
Mezi Šeólem a Hádem: Proměny konceptu podsvětí mezi Hebrejskou biblí a Septuagintou
Zeman, Ondřej ; Sláma, Petr (vedoucí práce) ; Čapek, Filip (oponent)
Předmětem této práce je vývoj konceptu podsvětí a jeho funkce v židovském pojetí, a to především jeden podstatný vývojový článek - přeznačení jeho pojmenování z "Šeól" na "Hádés" v helénistickém židovství. Jedním z cílů je zjistit, do jaké míry je Hádés vhodným termínem pro překlad Šeólu. Nejprve jsou vysvětleny oba termíny v původním kontextu, Šeól jako říše, v níž přebývají stíny mrtvých ve starozákonní kosmologii a Hádés jako podsvětí a bůh čistě v řeckém prostředí. Kromě pojmů samotných jsou vysvětleny také termíny související s oběma koncepty, přededevším jsou charakterizováni obyvatelé obou říší, jejich osud po smrti a náplň jejich posmrtného přebývání. Jelikož je nejvýznamnější památkou helénistického židovství Septuaginta, hlavní část práce se věnuje rozboru jejích překladů Šeólu a termínů s ním souvisejících do řečtiny. Zvýšená pozornost je upřena na konzistenci překladů a na řecké vlivy, které se v nich projevují. V závěrečné kapitole jsou srovnány Šeól a Hádés, jejich společné a rozdílné prvky, a jsou zde analyzovány výsledky rozboru překladů LXX.
|
host ::
RSS.