|
| |
|
|
Cross-gender casting of tragedies by William Shakespeare
Mašková, Barbora ; Nováková, Soňa (vedoucí práce) ; Hančil, Jan (oponent)
Cross-genderové obsazení her Williama Shakespeare (tedy obsazení ženského interpreta do mužské role a naopak) není řídkým fenoménem a v posledních letech jeho popularita stoupá. I přes časté tvrzení divadelníků a kritiků že se jedná o obsazení, které nezohledňuje tender (gender-blind casting) se tato práce snaží dokázat, že tomu tak není. Jako příklady jsou použity tři nejčastěji inscenované, tedy a často cross-genderově obsazené hry Hamlet, Král Lear a Romeo a Julie. Na půdorysu těchto her se práce snaží ukázat variabilitu přístupů ke cross-genderovému obsazení v jeho rozličných podobách. V první kapitole je definována klíčová terminologie, aby bylo zabráněno záměně pojmů. Jedná se o pojmy cross-dressing, travesty a cross-genderové obsazení. Následuje několik podkapitol zabývajících se myšlenkovým rámcem, který staví zejména na Judith Butler a její dekonstrukci genderu a konceptu performativity genderu. Poslední podkapitola této sekce se pak zabývá historií cross-genderového obsazení, které zahrnuje i pouze mužské Alžbětinské herecké soubory. Následující kapitoly jsou věnovány jednotlivým hrám, analýze možných interpretačních klíčů a motivací pro cross-genderové zpracování a cross-genderové inscenační tradic jak na anglofonních, tak na českých jevištích. To je doplněno o jednu hlubší analýzu vybraného...
|
|
|
The theme of Hamlet in Joyce's Ulysses: The reflections of Stephen Dedalus's aesthetic theory in his later theory of Hamlet and the specific implications that arise from it
Brymová, Petra ; Pilný, Ondřej (vedoucí práce) ; Armand, Louis (oponent)
Práce pojednává o teorii Hamleta vytvořené Štěpánem Dedalem, ústřední postavou Odyssea, a o jejím protikladu v podobě Joycovy teorie, kterou si lze představit jako přetvořenou Štěpánovu teorii promítnutou do vyprávění Odyssea. První kapitola se zabývá původem teorie Hamleta; zaměřuje se na Štěpánovy estetické názory s důrazem na termíny, které Štěpán používá a poukazuje na to, jak se Štěpán odchyluje od modelů, ze kterých vychází. Základní myšlenkou Štěpánovy estetické teorie se ukáže být nezbytnost přítomnosti "reálného života" pro uměleckou tvorbu. Většina termínů, které Štěpán používá, se této problematiky týká; výjimkou je jeho vize "odosobnělého umělce", která je pravým opakem kontaktu s realitou. Ve skutečnosti je ale tento paradox vodítkem ke smíření dvou protichůdných tendencí, což se zdá být podstatou umělecké tvorby. Kapitola rovněž upomíná na to, jak Joyce ironicky nahlíží na Štěpánovy názory. Štěpán se distancuje od křesťanství, ale pracuje s náboženskými paralelami a paradoxně mu tak vzdává hold. Ironie vychází najevo také ohledně vztahu umělce k jeho dílu; Joycova "nová" teorie Hamleta má blíže k Tomáši Akvinskému než původní Štěpánova. Obdobně se Joyce staví ke Štěpánovi a jeho analogii mezi literárním dílem a skutečným světem: vyprávění Odyssea předvídá samo sebe, přesně podle...
|
|
|
Hamlet on Screen: William Shakespeare's play in film adaptation
Kurtiak, Tetiana ; Nováková, Soňa (vedoucí práce) ; Beran, Zdeněk (oponent)
Cílem mé práce je zkoumání procesu filmové adaptace divadelní hry Williama Shakespearea Tragédie o Hamletovi. Zabývá se otázkami týkajícími se filmovou adaptací, složitostí přenosu divadelní hry na plátno, a tedy potažmo také analýzou jednotlivých filmových čtení Shakespearovské hřy. Čtyři filmové adaptace probírané v této práci jsou: černo-bílá verze Hamleta Laurencea Olivier (1948), zpopularizovaný Hamlet Franca Zeffirelliho (1990), čtyřhodinový film Hamlet Kennetha Branaghy (1996), a moderní verze natočená Michaelem Almereydem v roce 2000. Tato prace se zaměřuje na srovnání dvou forem umění, divadla a kina. Zkoumá dané úpravy nejen jako nástroje přechodu a lepšího audio-vizuálního prožitku, ale také jako samostatného uměleckého díla. Konkrétní provedení mění a nově definuje svůj příběh v závislosti na časovém období, kulturních faktorech a zlepšené technologii.
|
|
|
Hamlet on Film: The Screen History of the Man Who Could Not Make Up His Mind
Krejčířová, Kateřina ; Nováková, Soňa (vedoucí práce) ; Beran, Zdeněk (oponent)
Tato práce se zabývá filmovými adaptacemi hry Williama Shakespeara Hamlet. Jde o hru mnohovrstevnou a často dvojznačnou. Tato dvojznačnost tlačí režiséry k tomu, aby zaujímali zásadně odlišné postoje. Práce se dívá na různé režisérské přístupy a poměřuje je z hlediska efektivity. Zamýšlí se také nad tím, které aspekty původní hry se režiséři rozhodli zdůraznit a jak to ovlivnilo výsledný dojem z filmu. Metodou pozorného sledování vybraných adaptací se práce snaží zachytit různé aspekty filmů jako jsou herecké styly, obsazení, lokace příběhu a hudební doprovod. Zkoumána je také role prvků, které výhradně náležejí k filmovému jazyku. Mezi ty patří detail obličeje, vzdálenost a úhel snímání kamerou, dynamika střihu, juxtapozice záběrů a použití zpětných záběrů. Práce se zabývá obecnými problémy spojenými s adaptací her do filmového média. Zaměřuje se na konkrétní případy v rámci jednotlivých filmů, kdy posun při adaptaci ukazuje dva odlišné způsoby zprostředkování příběhu. Práce se omezí na adaptace v anglickém jazyce s jedinou výjimkou, kterou tvoří film Grigorije Kozinceva z roku 1964 vycházejícího z Pasternakova překladu hry do ruštiny. Práce věnuje zvýšenou pozornost způsobu, jakým Kozincev využívá film, aby zachytil dynamika totalitního státu a jeho dopad na společnost. Kozincev zdůrazňuje...
|
|
|
Cross-gender casting of tragedies by William Shakespeare
Mašková, Barbora ; Nováková, Soňa (vedoucí práce) ; Hančil, Jan (oponent)
Cross-genderové obsazení her Williama Shakespeare (tedy obsazení ženského interpreta do mužské role a naopak) není řídkým fenoménem a v posledních letech jeho popularita stoupá. I přes časté tvrzení divadelníků a kritiků že se jedná o obsazení, které nezohledňuje tender (gender-blind casting) se tato práce snaží dokázat, že tomu tak není. Jako příklady jsou použity tři nejčastěji inscenované, tedy a často cross-genderově obsazené hry Hamlet, Král Lear a Romeo a Julie. Na půdorysu těchto her se práce snaží ukázat variabilitu přístupů ke cross-genderovému obsazení v jeho rozličných podobách. V první kapitole je definována klíčová terminologie, aby bylo zabráněno záměně pojmů. Jedná se o pojmy cross-dressing, travesty a cross-genderové obsazení. Následuje několik podkapitol zabývajících se myšlenkovým rámcem, který staví zejména na Judith Butler a její dekonstrukci genderu a konceptu performativity genderu. Poslední podkapitola této sekce se pak zabývá historií cross-genderového obsazení, které zahrnuje i pouze mužské Alžbětinské herecké soubory. Následující kapitoly jsou věnovány jednotlivým hrám, analýze možných interpretačních klíčů a motivací pro cross-genderové zpracování a cross-genderové inscenační tradic jak na anglofonních, tak na českých jevištích. To je doplněno o jednu hlubší analýzu vybraného...
|
|
| |
|
|
Comparison of Various Film Adaptations of William Shakespeare's Hamlet
Varga, Jan ; Higgins, Bernadette (vedoucí práce) ; Ženíšek, Jakub (oponent)
Cílem této práce je porovnat různé filmové adaptace Hamleta od Williama Shakespeara a srovnat jejich odlišné přístupy k adaptaci původní hry. Po krátkém popisu tohoto Shakespearova mistrovského díla, jemu odpovídajících filmů a jejich stylů zpracování, následovaném charakterizací vybraných postav v závislosti na tom, jak je jednotlivé snímky zobrazují, dojde i na srovnání všech filmů v rámci konkrétních motivů. Celkem budou porovnávány čtyři snímky: černobílá verze Laurence Oliviera (1948), Hamlet Franca Zeffirelliho s Melem Gibsonem v hlavní roli (1990), čtyřhodinová adaptace Kennetha Branagha (1996) a moderní verze režírovaná Michaelem Almereydou.
|
|
|
The theme of Hamlet in Joyce's Ulysses: The reflections of Stephen Dedalus's aesthetic theory in his later theory of Hamlet and the specific implications that arise from it
Brymová, Petra ; Pilný, Ondřej (vedoucí práce) ; Armand, Louis (oponent)
Práce pojednává o teorii Hamleta vytvořené Štěpánem Dedalem, ústřední postavou Odyssea, a o jejím protikladu v podobě Joycovy teorie, kterou si lze představit jako přetvořenou Štěpánovu teorii promítnutou do vyprávění Odyssea. První kapitola se zabývá původem teorie Hamleta; zaměřuje se na Štěpánovy estetické názory s důrazem na termíny, které Štěpán používá a poukazuje na to, jak se Štěpán odchyluje od modelů, ze kterých vychází. Základní myšlenkou Štěpánovy estetické teorie se ukáže být nezbytnost přítomnosti "reálného života" pro uměleckou tvorbu. Většina termínů, které Štěpán používá, se této problematiky týká; výjimkou je jeho vize "odosobnělého umělce", která je pravým opakem kontaktu s realitou. Ve skutečnosti je ale tento paradox vodítkem ke smíření dvou protichůdných tendencí, což se zdá být podstatou umělecké tvorby. Kapitola rovněž upomíná na to, jak Joyce ironicky nahlíží na Štěpánovy názory. Štěpán se distancuje od křesťanství, ale pracuje s náboženskými paralelami a paradoxně mu tak vzdává hold. Ironie vychází najevo také ohledně vztahu umělce k jeho dílu; Joycova "nová" teorie Hamleta má blíže k Tomáši Akvinskému než původní Štěpánova. Obdobně se Joyce staví ke Štěpánovi a jeho analogii mezi literárním dílem a skutečným světem: vyprávění Odyssea předvídá samo sebe, přesně podle...
|
|
|
Hamlet na českobudějovickém jevišti
TESAŘOVÁ, Martina
Ve své diplomové práci se budu zabývat inscenacemi "Hamleta, kralevice dánského", které byly odehrané na jevišti českobudějovického divadla. Neopomenu také různé úpravy tohoto klasického díla. Zaměřím se na různé přístupy ke hře samotné z pohledu režisérů i herců, využité překlady, scénickou stránku her či také na diváckou odezvu představení.
|
host ::
RSS.