|
|
Téma lásky v Molièrových stěžejních dílech
Řádková, Tereza ; Jamek, Václav (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Předmětem této bakalářské práce je analýza pojetí lásky ve vybraných Molièrových dílech. V autorově díle je láska přítomna jako činitel, na němž se projevují nejrůznější charaktery; nejčastěji jde o lásky mladých lidí, jimž rodiče přichystali protivenství svým jednáním, ale někde hraje i úlohu podstatnější (Misantrop), v Donu Juanovi se ocitá přímo v centru pozornosti, jistým způsobem i v Amfitryonovi; specifický případ tvoří také Škola žen a texty s ní spjaté (Kritika Školy žen, Versailleská improvizace), kde ovšem nejde jen o lásku, ale vůbec o problematiku ženského údělu. Cílem práce je synteticky ukázat v jakých polohách téma lásky u Molièra najdeme a jakou váhu a závažnost v jeho hrách mělo.
|
|
|
Konceptualizace mores v dramatickém básnictví. Studie o poetice francouzské tragédie v 17. století
Šuman, Záviš ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent) ; Kyloušek, Petr (oponent)
212 Résumé Povahokresba a vymezení jednotlivých jejích podmínek patří k jedné z nejsložitějších otázek raně novověkého francouzského myšlení o divadle. Všichni teoretici i autoři, jejichž úvahami jsme se zaobírali, se shodují na tom, že Aristotelem stanovená kritéria jsou oprávněná. Odlišují se však v náhledu na hierarchii mezi jednotlivými požadavky i v samotné definici toho, jak konkrétně náplň toho či onoho článku Aristotelovy pojmoslovné soustavy vymezit. Tragédii definuje Aristotelés pomocí různých kritérií, mezi nejdůležitější však nesporně patří předmět a způsob nápodoby. Předmětem básnické mimésis je lidské jednání. Nositely tohoto jednání jsou tudíž nutně lidé, které básník obdařuje povahovými rysy (povahami). Základní funkcí povahokresby je, aby podle pevně stanovených kritérií zakládala děj. Úkol básníka pak spočívá v tom, vybavit jednající postavu takovými povahovými rysy, aby posílil vnitřní soudržnost dramatického díla. Jinými slovy, povahokresba a rovněž myšlenková stránka jsou vůči ději podřízené a jejich konkrétní podoba na ději jako složce, která stojí v Aristotelově hierarchii nejvýše a které v Poetice věnuje také nepoměrně více prostoru, závisí. Maximální úspornost Aristotelova vymezení jednotlivých podmínek povahokresby a jeho nejednoznačnost vedla francouzské teoretiky i dramatiky v...
|
host ::
RSS.