Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Role speciálního pedagoga v procesu vyrovnávání se rodiny s narozením dítěte s těžkým zdravotním postižením.
KOBERNOVÁ, Nicola
Bakalářská práce se zabývá procesem vyrovnávání se rodiny s narozením dítěte s těžkým zdravotním postižením. Konkrétněji tím, jakou roli má v tomto procesu speciální pedagog. Teoretická část práce je zaměřena na rodinu a sourozence dítěte s postižením a strategie zvládání náročné životní situace, tzv. coping. Objasňuje problematiku těžkého zdravotního postižení. Věnuje se systému speciálně pedagogických center a jejich četnost přibližuje ukázka center v Jihočeském kraji. Konkrétněji se zaměřuje na speciálního pedagoga, jeho profil a systém vzdělání. Cílem výzkumné části bakalářské práce je zjistit, jaká je role speciálního pedagoga v procesu vyrovnávání se rodiny s narozením dítěte s těžkým zdravotním postižením. K naplnění cíle byly realizovány rozhovory s matkami dětí s těžkým zdravotním postižením, u kterých byl kladen důraz na zjištění, v čem konkrétně spatřují význam profese speciálního pedagoga a jakým způsobem byla realizována setkání s ním. Výzkumná část obsahuje podrobné popsání výzkumného cíle a výzkumné otázky. V této části je využit kvalitativní výzkum, za pomocí kterého je zjišťován výzkumný cíl u pěti respondentů. Jako metoda získávání dat bylo použito dotazování, konkrétně technika nestandardizovaného hloubkového rozhovoru. Výsledky výzkumu poukazují na to, že jednotlivá setkání jsou velmi individuální. To je možné ověřit porovnáním získaných dat, které prezentují to, že jednotlivá sezení jsou odlišná např. v délce trvání, frekvenci, ale i v náplni. Rodiny se shodují, že důležitost speciálního pedagoga vidí v tom, že ho mohou považovat za oporu v procesu vyrovnávání se s danou situací. Jeho pomoc považují za nenahraditelnou. Účelem bakalářské práce je poukázat na významnost služeb poskytovaných speciálním pedagogem. Na základě získaných informací lze usoudit, že je nutné vylepšit systém informovanosti o následné pomoci. Možným nástrojem by mohla být např. osvěta služeb speciálního pedagoga, vhodná mezioborová provázanost na lepší úrovni a navýšení kompetencí speciálního pedagoga.
Matky dětí se zdravotním postižením a jejich názor na svépomocné skupiny
MOKRÁŇOVÁ, Věra
Téma mé bakalářské práce je Matky dětí se zdravotním postižením a jejich názor na svépomocné skupiny. Práce se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část je zaměřena na podstatu a znaky svépomocných skupin, jejich typologii a důraz je kladen i na důvod vzniku těchto seskupení. Okrajově je zde nastíněna též historie a problémy svépomocných skupin. Dále se práce zabývá rodinou dítěte se zdravotním postižením, zejména matkou dítěte s postižením, s jejím vyrovnáváním se s postižením potomka a vlivem této situace na fungování partnerství. Stěžejním cílem této bakalářské práce bylo zjistit, zda mají matky dětí se ZP zkušenost či alespoň povědomí o možnosti využití svépomocných skupin pro rodiče dětí s postižením. Dílčím cílem byl průzkum motivace matek k účasti ve svépomocné skupině. Pro naplnění cílů byl nejprve využit předvýzkum kvalitativní povahy. Ten se uskutečnil na základě polostrukturovaných interview, z kterých vyplynuly výzkumné předpoklady. Prvním je předpoklad, že matky dětí s postižením nemají přibližnou představu o funkci svépomocných skupin. Druhý výzkumný předpoklad tvrdí, že účast ve svépomocné skupině matky nezkusily, přičemž uváděný důvod je nedostatek času. Výzkumný soubor pro tyto účely tvořily čtyři ženy, matky, které během interview odkryly svůj životní příběh, zážitky a názory na život s dítětem se zdravotním postižením. Pro účely kvalitativního výzkumu s metodou dotazování byla využita technika nestandardizovaného dotazníku vlastní konstrukce. Byly osloveny respondentky, matky dětí se zdravotním postižením. Z výzkumu vyplynulo zjištění, že respondentky ve valné míře ještě možnosti svépomocné skupiny nevyužily a také často nemají povědomí o tom, zda je v jejich okolí nějaká taková skupina realizovaná. Výzkumné otázky pro účely této práce byly zvoleny dvě. První se zabývala tím, zda mají svépomocné skupiny vliv na styl života matek dětí se ZP. Druhá zjišťovala, zda by matky dětí se ZP stály o založení svépomocné skupiny Výsledky výzkumu poukazují na fakt, že matky většinou nemají pocit, že by je okolí vnímalo stejně jako matky dětí bez zdravotního postižení a že by se někdy chtěly svěřit někomu, kdo by jejich situaci rozuměl. Rády by znaly názor druhých. Určitou představu, co svépomocná skupina znamená, matky dětí s postižením mají a právě tímto zjištěním je vyvrácen předpoklad, že přibližnou představu o funkci svépomocných skupin respondentky postrádají. Účasti ve svépomocné skupině matky dětí s postižením ve valné míře nevyužily, čímž je potvrzen druhý výzkumný předpoklad. Respondentky, které ale tuto zkušenost mají, ji popisují jako skvělý zážitek. Zmiňují zejména pocit úlevy od náročné situace či možnost získání potřebných informací. Vliv těchto skupin na život matek dětí s postižením je tedy patrný, ovšem jen těžko se dá určit, jak moc ovlivňuje přímo styl jejich života. Možnost vzniku, kde by byly matky v kontaktu s ženami v podobné situaci, by uvítaly. Stejně tak by stály o realizaci skupiny zaměřené na děti se zdravotním postižením pro jejich potomka. Ovšem záporně se k této otázce vyjadřují některé z respondentek, které se již v oblasti lidí se zdravotním postižením aktivně angažují, např. založením či vedením neziskových organizací. Matky by nebyly ochotné samy založit svépomocnou skupinu, přičemž uváděnými důvody jsou nedostatek času a odvahy. Tímto zjištěním je podložen výzkumný předpoklad, že právě nedostatek času bude uváděným důvodem. Výsledky výzkumu by jiným matkám dětí se zdravotním postižením mohly posloužit jako motivace pro založení či účast ve svépomocné skupině

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.