|
|
Hodnocení kultury bezpečí ve vybraných nemocnicích Ústeckého a Libereckého kraje
VOLENÍKOVÁ, Kateřina
Současný stav: Problematika zdravotnických pochybení získala v poslední době značnou pozornost organizací světové i národní úrovně. Institut of Medicine ve své zprávě doporučil rozvíjet kulturu bezpečí, kde zaměstnanci chtějí poskytovat, co nejbezpečnější zdravotní péči. Posuzováním stávající kultury bezpečí je první etapou v rozvoji bezpečí pacientů. Předmět: Hlavní záměr výzkumu bylo "vyhodnotit kulturu bezpečí ve vybraných nemocnicích". Metodika: Pro výzkumné šetření byla zvolena standardizovaná metoda The AHRQ Hospital Survey on Patient Safety Culture. Kvantitativní metoda byla realizována pomocí dotazování. Získaná data byla testována v programu SPSS verze 16,0. Pro statistické testování byl zvolen Personův chí-kvadrát a znaménkové schéma. Výzkumný soubor: V rámci výzkumného šetření bylo osloveno 301 nelékařských pracovníků Krajské zdravotní a.s. Masarykova nemocnice, o. z. v Ústí nad Labem a Krajské nemocnici Liberec, a.s. Výsledky: Výsledky šetření prokázaly, že oslovení zdravotničtí pracovníci hodnotí organizační kulturu jako přátelskou. Respondenti uvedli, že jsou chváleni vedoucím pracovníkem za bezpečně provedenou práci a mohou navrhovat změny v postupech péče. Výsledky šetření ukázaly, že oslovení zdravotničtí pracovníci se vzájemně podporují (58,1 %) a spolupracují (72,4 %). Dle názoru respondentů s lepší týmovou spoluprací roste i bezpečnost pacientů. Analýza výsledků ukázala, že zdravotníci mají aktivní přístup v otázkách bezpečnosti péče (82,7 %) a dle jejich názoru chyby a omyly vedou ke zlepšení bezpečnosti pacientů (40,9 %). Zdravotníci potvrdili, že se jim dostává zpětné vazby o hlášených událostech (37,9 %). Na základě týmové diskuze o pochybení, se statisticky významně zlepšuje hodnocení bezpečí pacientů respondenty. Rozbor odpovědí respondentů odhalil nedostatečné hlášení nežádoucích událostí. Většina respondentů považuje počet personálu na pracovišti za nedostatečný (42,5 %). Závěr: Vedení nemocnice se musí podílet na změně vnímání chyb od individuálního k systémovému. V rámci zlepšení bezpečnostní kultury je třeba provádět pravidelnou supervizi nebo teambuildingové aktivity, které podpoří rozvoj týmových schopností. Dále musí docházet k podávání zpětné vazby o výsledcích hlášení pochybení vhodným způsobem, aby motivovalo personál k dalšímu hlášení. Výsledky o počtu hlášení vyžadují změnu pohledu zdravotníků na hlášení pochybení a větší důslednost vedoucích pracovníků při kontrole hlášení. Stížnosti zdravotníků na přetížení je nutno brát vážně. Zlepšení může přinést úprava organizace práce či využití dočasně pracujícího personálu.
|
|
|
Management rizik ošetřovatelské péče
HANZLOVÁ, Eliška
Cílem naší práce bylo zmapovat proces identifikace, hodnocení a provádění činností k prevenci nebo k řízení ošetřovatelských bezpečnostních rizik v organizacích poskytujících akutní lůžkovou péči na území České republiky z pohledu vrcholného managementu ošetřovatelství. Naše práce se ubírala směrem kvantitativního výzkumu. Pro sběr dat jsme využily nestandardizovaný dotazník, vytvořený pouze pro účely této práce. Dotazník byl distribuován vrcholným představitelům ošetřovatelského managementu (hlavní sestry/náměstek pro ošetřovatelskou péči) výše specifikovaných zdravotnických zařízení. Výzkum jsme realizovaly v období od února do dubna 2008 a pro vyhodnocení výsledků jsme využily 110 dotazníků. Pro účely naší práce jsme si stanovily šest hypotéz. Hypotéza číslo 1, že nemocnice vytvářejí podmínky pro rozvoj bezpečné organizační kultury, se nám potvrdila. Jako velmi důležité v budoucnu více hovořit o tomto tématu, odnaučit se strachu z trestu za přiznání chyby a přijmout fakt, že chyby děláme všichni, proto musíme minimalizovat jejich výskyt i následky a hlavně se z nich učit. Hypotéza číslo 2 uvádějící, že nemocnice sledují rizikové faktory pro vznik mimořádných událostí, se nám také potvrdila. Negativním zjištěním bylo potvrzení třetí hypotézy říkající, že nemocnice odhalují konkrétní rizika ošetřovatelské péče až v návaznosti na realizaci následků rizika. Odhalení malého využívání proaktivní strategie nás vedlo k podrobnějšímu popisu metody FMEA. Hypotéza číslo 4, že nemocnice mají vytvořený postup pro případ vzniku mimořádné událostí, a hypotéza číslo 5, že ošetřovatelský personál povinně sleduje a hlásí minimálně 3 druhy mimořádných událostí, vyskytujících se v souvislosti s poskytováním ošetřovatelské péče, se nám také potvrdily. Hypotéza, číslo 6, která prezentovala, že nemocnice nezapojují pacienty/klienty do prevence pochybení zdravotnických pracovníků, byla výsledky také potvrzena, ale milým zjištěním bylo, že 47,3 % respondentů uvádělo, že se u nich tato možnost využívá. Naším návrhem je zapojit prevenci pochybení do ošetřovatelského procesu, ať již prostřednictvím konkrétních ošetřovatelských diagnóz, nebo plošnou edukací pacientů/klientů. Jako návrh možného obsahu edukace jsme přeložily a upravily dokument SPEAK UP do české verze s názvem 7P.
|
host ::
RSS.