|
|
Makrofágy selektivně rozpoznávají mechanicky způsobenou smrt melanomových buněk a spouštějí produkci CXCL10
Otruba, Matúš ; Labzin, Larisa (vedoucí práce) ; Filipp, Dominik (oponent)
Melanom představuje významnou a často smrtelnou formu rakoviny, přičemž metastáze jsou primární příčinou úmrtí souvisejících s rakovinou. Během metastáz nádorové buňky migrují skrze omezené prostory. Imunoterapie má za cíl stimulovat imunitní systém k eliminaci nádorů, ale i za souběžnéh použití společně s tradiční chemoterapií, má stále jen <50% úspěšnost. Chemoterapeutické léky indukují smrt nádorových buněk, primárně prostřednictvím apoptózy, která je "imunologicky tichá" a nevyvolává zánět ani infiltraci imunitních buněk do nádoru. Proteiny CLASP chrání organely a celistvost buněk během metastáz nádorových buněk; když jsou tyto proteiny CLASP odstraněny, migrující nádorové buňky umírají mechanickou smrtí. Imunologický dopad odstranění proteinů CLASP, které následně indukuje smrt buněk, zůstává neznámý. Tato studie si klade za cíl prozkoumat, zda makrofágy, vrozené imunitní buňky, které signalizují umírající sousední buňky, specificky vyvolávají zánětlivé cytokinové odpovědi na mechanickou, na rozdíl od chemoterapeutické, smrti melanomových buněk. Aby se modelovala mechanická smrt buněk během metastatické migrace, byl odstraněn CLASP1, stabilizující proteiny mikrotubulů, a buňky byly fyzicky stlačeny, aby simulovaly síly, kterým buňky odolávají během metastáz. Chemoterapie byla simulována...
|
|
|
Určení dárcovsky specifické T buněčné aloreaktivity u pacientů po transplantaci ledviny s diagnózou hraničních změn
Šilhová, Markéta ; Hrubá, Petra (vedoucí práce) ; Holáň, Vladimír (oponent)
Po transplantaci ledviny imunitní systém příjemce reaguje na antigeny dárce a dochází k odhojování štěpu (rejekci). Častým bioptickým nálezem po transplantaci ledviny jsou hraniční změny, považované za předstupeň rejekce. U části pacientů s hraničními změnami dojde k progresi do rejekce. Identifikace těchto rizikových pacientů pomocí biomarkerů by umožnila úpravu léčby a pomohla zabránit rozvoji rejekce. Cílem mé práce bylo ověřit biomarkery rozvoje rejekce u pacientů s diagnózou hraničních změn. ELISOU jsme stanovili chemokiny CXCL9, CXCL10 a CCL17 v moči/séru u pacientů s diagnózou subklinických hraničních změn ve 3. měsíci (n=40) a u pacientů s časnými hraničními změnami (n=25). Ve 3. měsíci, vyšší hladina CXCL10 predikovala rejekci s AUC=0,749, p=0,024. Vysoká hladina CXCL10 byla zjištěna také u pacientů s BKV infekcí. U CXCL9 a CCL17 jsme vztah k rejekci nepotvrdili. U časných hraničních změn byla hladina CXCL10 i CXCL9 zvýšena u pacientů, kteří rozvinuli rejekci, i u pacientů bez rejekce, proto je nelze použít k predikci rejekce. Alloreaktivita u pacientů byla stanovena testem IFN-γ ELISPOT (n=38). Nepodařilo se nám prokázat souvislost mezi frekvencí buněk produkujících IFN-γ po stimulaci buňkami dárce či CMV peptidy na rozvoj rejekce. CXCL10 v moči je nadějným biomarkerem rizika rozvoje...
|
host ::
RSS.