|
|
Jan Nepomuk Harrach a čeští umělci
Štěpánová, Šárka ; Pokorná, Magdaléna (vedoucí práce) ; Parkan, František (oponent)
Jan Nepomuk hrabě Harrach (1828-1909) byl český šlechtic, který se zasloužil o rozvoj kultury, průmyslu a zapojoval se do politiky. Cílem práce je přiblížit vztah Jana hraběte Harracha k českým umělcům. Hrabě byl velkým mecenášem a umělce velmi podporoval. Práce sleduje jeho písemnou komunikaci s vybranými českými umělci, a to na základě dochované korespondence a dalších dokumentů. Práce se zabývá korespondencí Jana Nepomuka hraběte Harracha s českým architektem a mecenášem Josefem Hlávkou, a dále s básníkem a vychovatelem hraběcího syna Juliem Zeyerem. K bližšímu porozumění vzájemných vztahů a porovnání způsobu komunikace hraběte Harracha je v práci uvedena i korespondence Otty hraběte Harracha, syna Jana Nepomuka hraběte Harracha s Juliem Zeyerem. Základem práce je korespondence uložená v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Předmětem výzkumu jsou i komunikační strategie hraběte Harracha, z níž je znát rozdíl mezi komunikací s mecenášem a s básníkem. KLÍČOVÁ SLOVA Jan Nepomuk Harrach (1828-1909), Harrachové, korespondence, čeští umělci, Josef Hlávka (1831-1908), Julius Zeyer (1841-1901), Otto Harrach (1863-1935)
|
|
|
Pojetí biblické narace v českém umění 20. století od konce 40. let do počátku normalizace
Filipcová, Marie ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Jindra, Petr (oponent)
Tato práce se zabývá především specifiky českého umění v období komunistické totality. Hlavním cílem bylo, zaměřit se na umělce, kteří se vlivem okolností ocitli na okraji kulturní společnosti. S touto situací se ale smířili, protože se nechtěli zpronevěřit přesvědčení a hodnotám, jež vyznávali. Zásadním společným bodem takto svobodné tvorby je výběr námětů. V našem případě se jedná o biblickou tématiku, která nejprve v 50. letech souvisela s vyrovnáním se s existencialistickými pocity. A později s hledáním výtvarného výrazu, který by obsahoval duchovní přesah. V první části se věnujeme ikonografickým paralelám. Ve druhé jednotlivým autorům a souvislostem, které určovaly jejich tvorbu. Skupinu autorů, zde tvoří ti, kteří se tématikou zabývali soustavněji. Patří mezi ně: Alén Diviš, Bohuslav Reynek, Ivan Sobotka, Věra Nováková, Mikuláš Medek, Jan Koblasa a Robert Piesen. Závěrem je připojeno pojednání týkající se soudobých filozofických tendencí, které jsou s tvorbou našich autorů spjaty.
|
host ::
RSS.