|
|
Válka, zbraně a zbroj v reprezentačních strategiích české a moravské aristokracie v letech 1550 - 1750
Prchal, Vítězslav ; Vorel, Petr (vedoucí práce) ; Knoz, Tomáš (oponent) ; Fidler, Petr (oponent)
Vítězslav Prchal Válka, zbraně a zbroj v reprezentačních strategiích české a moravské aristokracie v letech 1550 - 1750 dizertační práce, 2012 Zájem o dějiny aristokracie v raném novověku prošel od 90. let 20. století v české historiografii prudkým rozvojem, charakterizovaným aplikací kulturněhistorických, sociálně historických a historickoantropologických východisek ve snaze proniknout k podstatě myšlenkového světa urozenců jakožto svébytné společenské skupiny. Postupně se vyčlenilo několik základních směrů bádání: zájem o politickou kulturu a dějiny moci, o aristokratické dvory a rezidence a o životní cykly šlechtické rodiny. Výzkum, původně pevně zakotvený v 16. století, se v poslední době úspěšně rozšiřuje také do druhé poloviny 17. a do 18. století. Rovněž výzkum aristokratických sídel má v domácím prostředí bohatou tradici, v posledních letech rozvíjenou také pod dojmem sociálně pojatých dějin umění. Naopak dějiny vojenství nejsou mezi historiky raného novověku příliš pěstovanou disciplínou, což platí i o vztahu aristokracie a vojenské problematiky 16. - 18. století. Chybí například základní analytické studie o kariérách urozenců v řadách habsburské armády tohoto období. Předkládaná práce se hlásí ke kulturně a sociálně pojatým dějinám vojenství, tak jak byly postulovány od pozdních 70. let v...
|
|
| |
|
|
Kronika komendy Řádu křižovníků s červenou hvězdou v Chebu z let 1829-1836 a její výpovědní hodnota o dějinách komendy od poloviny 16. století do roku 1631
Knetlová, Hana ; Zilynská, Blanka (oponent) ; Vorel, Petr (vedoucí práce)
Ve velmi nedávné době byl ve Státním okresním archivu v Chebu konečně pořízen inventář zde uložené části archivu zdejší křižovnické komendy. Součástí tohoto archivu je také kronika komendy, kterou začal psát tehdejší chebský komtur Leopold StOhr v letech 1829-1836. Podstatná část knihy je věnována historii chebské komendy od samotného založení špitálu. Podrobněji mohl díky zachovaným dokumentům kronikář popsat historii komendy počínaje polovinou 16. století, protože právě dokumenty týkající se reformace a událostí za třicetileté války mu byly k dispozici v archivu komendy, který se tehdy nacházel v sídle chebského komendátora u sv. Bartoloměje. A navíc, což ještě v té době nebylo zcela běžné, kronikář důsledně odkazuje na zdroj, ze kterého poznatky pro svou kroniku vyčetl. Lze tedy přímo jeho práci porovnat s některými dochovanými prameny z 16. a 17. století, na které se autor kroniky odvolává. Není však úplně jednoduché dokumenty dohledat, protože archiv byl rozdělen a jeho část převezena do Prahy, kde byl roztříděn do kartonů. Přesto jsem se alespoň částečně pokusila porovnat kronikářovo pojetí s autentickými prameny a na některých místech ho snad trochu doplnit. Na počátku bych se alespoň krátce zmínila o původu a charakteru Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Podnět k jeho vzniku dala samotná Svatá...
|
|
|
Nesplněný sen. Předpoklady, průběh a příčiny neúspěšného zřízení univerzity ve Vratislavi roku 1505. Příspěvek k dějinám vzdělanosti ve vedlejších zemích Koruny české
Wojtucka, Jana ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Beneš, Zdeněk (oponent) ; Vorel, Petr (oponent)
Odra, na níž ležíJ, a jejíž rozbouřený proud řeky Jtěpíš na mnohá ramena, ta řeka, jež protéká všemi severními krajinami, nikde - od pramene po ústi - nevidi nic, co hy se ti mohlo vyrovnat, Vratislav i!" Těmito slovy velebil Bartoloměj Stein, známý slezský humanista, na začátku 16. století ve svém díle Popis celého Slezska a královského města Vratislavi, n~jvýznamnější z tehdejších slezských mčst a druhé největší město České koruny. Jeho výjimečnosti si přitom byli vědomi rovněž další Steinovi současníci, kteří do města přijížděli, a o jejichž příznivých dojmech svědčí mnohé pochvalné verše, jež Vratislavi věnovali. Vratislav sice nikdy nedosáhla velkolepostí, slávy a tradic rezidenčního královského města, tak jak tomu bylo například v případě Prahy, avšak její velikost, dominantní postavení v církevním, správním i kulturním životě a postavení v mezinárodním obchodu, z ní činily na přelomu 15. a 16. století jedno z nejvlivnějších měst vedlejších zemí České koruny. Nástup humanismu a nových intelektuálních podnětů přitom přinesl do kulturně společenského dění města mnoho změn. Jedním z projevů těchto tendencí byl i rostoucí zájem o vzdělání, jenž se projevoval v církevním i městském prostředí. V zdě lání se stávalo podmínkou pro získání některých církevních obročí, ve školách se objevily nové metody a...
|
|
|
Aritmetická třída - základní pilíř piaristického školství v českých zemích
Bartůšek, Václav ; Rýdl, Karel (vedoucí práce) ; Čornejová, Ivana (oponent) ; Vorel, Petr (oponent)
Aritmetickou třídu piaristických škol, rozšířenou po všech řádových provinciích, které postupně během vývoje piaristického řádu do osvícenských školních reforem a úprav vznikaly, se dosud žádná podrobnější studie nezabývala. Působnost této třídy bývala v dějinách piaristického různě vykládána a interpretována. Také se zařazením do tehdejšího školního sytému činilo mnohým autorům určité potíže. Většina ji pokládala za doplněk základní školy, za jakousi nouzovou třídu, jenž umožňovala těm žákům, kteří z nejrůznějších důvodů nemohli studovat u piaristů dále na gymnáziu snadnější vstup do praxe, nebo za ústupek šlechtickým, později pak mnohem více také měšťanským, zakladatelům řádových kolejí, v t om smyslu, že se vyhoví jejich požadavkům vyučit jejich synky v kupeckých počtech. Pokud si autoři všimli, že výuka v aritmetických třídách převyšovala svým zaměřením a požadavky kladené na běžnou třídu základní školy, často j im dělalo potíže zařazení této třídy zaměřené na reálnou výuku do tehdejšího školního systému. Váhalo se v otázce, zda aritmetická třída, zejména její vyšší oddělení, byla reálnou třídou, která mohla připravovat absolventy pro další studium a specializovaná zaměstnání technického zaměření, nebo odkladištěm pro nenadané studenty, které bylo třeba, obzvláště v době nátlaku v tomto směru před...
|
|
|
Zápas o Svídnicko-Javorsko za vlády Lucemburků
Zelenka, Jaroslav ; Vorel, Petr (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Svídnicko - Javorsko patřilo ve 14. století do komplexu knížectví, jejichž piastovští vládci se titulovali jako duces Silesiae nebo duces Opolliensis. Dnes se toto území souhrnně nazývá Slezsko (Slqsk, SChlesien).l Do komplexu těchto; zemí patEJ-lo rovněž Svídnicko Javorsko, jež vzniklo pod vládou Boleslava I. Svídnického. Tento kníže založil rodovou linii, která bude v textu označována jako svídnická. Po Boleslavově smrti si knížectví rozdělili jeho tři synové. Bernardovi připadlo Svídnicko, Jindřichovi Javorsko, a nejmladší Boleslav získal Minstrbersko. K obnovení Svídnicko Javorska došlo roku 1346 za vlády Boleslavova vnuka Bolka II. Svídnického. Nejednalo se však o zcela totožný územní celek. Bolek I I. ovládnul po smrti svého strýce Jindřicha Javorsko, avšak větší část Minstrberského knížectví zůstala v moci potomků Boleslava Minstrberského. Osud jednotlivých knížectví, které vznikly rozpadem země Boleslava I. Svídnického bude sledován pouze do té doby, dokud si jeho potomci zachovávali alespoň fakticky nezávislé postavení vůči českému králi. Knížectví svídnických Piastovců představovalo území, kde se po celý středověk setkával německý, polský a český živel. Dalo by se proto očekávat, že se dějiny této země budou těšit zájmu badatelů zmíněných národů. Skutečnos t je ovšem jiná. Svídnicko - Javorsko...
|
|
|
Apelační soud v letech 1548-1620. Vznik, pravomoc a činnost
Pleskot, Jaroslav ; Vorel, Petr (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Tématem diplomové práce Jsem si zvolil vznik, pravomoc a působení apelačního soudu, který zřídil Ferdinand 1. jako odvolací instanci převážně od městských soudů. K hlubšímu zájmu o tuto problematiku mě přivedlo studium právních dějin na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jedním z důvodů výběru tématu bylo, že se jím přes jeho zajímavost nezabývá komplexně žádná novodobá monografie, ačkoliv k němu existuje bohatý pramenný materiál. Dále jsem si uvědomil, že budu moci využít znalosti právních institutů a vztahů, které jsem nabyl právnickým studiem. Domnívám se totiž, že zpracování této látky vyžaduje kromě nezbytných znalostí a dovedností historika také přístup právníka. Svoji víceoborovost jsem proto vnímal jako výzvu pro volbu takového tématu. Téma jsem časově omezil na dobu předbělohorskou, tj. údobí od vzniku nové soudní stolice v roce 1548 do dvacátých let 17. století. Toto vymezení není nahodilé. Doba před Bílou horou totiž představuje ucelenou etapu z hlediska vývoje apelačního soudu. Nebylo by praktické se zabývat delším obdobím, protože instrukce Ferdinanda 1. z roku 1548, která soud zřizovala a upravovala řadu otázek (obsahovala mj. i soudní řád), platila jen do roku 1628, kdy ji nahradil reskript Ferdinanda II. Od roku 1628 měl apelační soud jinou podobu, získal nové složení, definitivně...
|
host ::
RSS.