|
|
Příprava transgenní kultury testikulárních kmenových buněk Xenopus tropicalis.
Vegrichtová, Markéta ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Drobná Krejčí, Eliška (oponent)
Testikulární kmenové buňky (TSCs) představují relativně dostupný zdroj potencionálně pluripotentních buněk, které jsou významné zejména pro své uplatnění v regenerativní medicíně. Pro studium migračního a diferenciačního potenciálu kmenových buněk je vhodným modelovým organismem Xenopus tropicalis. Tento obojživelník se vyznačuje vnějším oplozením a embryonálním vývojem značného množství zárodků v rámci jedné snůšky. Oocyty a embrya jsou dostatečně velká (kolem 1 mm) a tím i vhodná pro mikromanipulační zásahy. Laboratoř vývojové biologie PřF UK uspěla v založení smíšené buněčné kultury TSCs rostoucích na podkladové vrstvě pre-Sertoliho buněk. Tato kultura byla odvozena z varlat juvenilního samce X. tropicalis. V rámci studia jejich diferenciačního potenciálu bylo zjištěno, že rozhodujícím faktorem umožňujícím rychlou proliferaci kmenových buněk a jejich formování do charakteristických kolonií je leukemický inhibiční faktor (LIF). Tento protein je produkován oběma typy buněk přítomných v kultuře. Stejný pozitivní vliv na proliferační potenciál kmenových buněk má i myší LIF, což ukazuje na evoluční konzervovanost metabolických drah souvisejících s udržením kmenového charakteru. RT-PCR analýza dále odhalila téměř identický expresní profil u TSCs a podkladových pre-Sertoliho buněk. Na základě těchto...
|
|
|
In vitro diferenciace testikulárních somatických buněk Xenopus tropicalis a Mus musculus.
Hlaviznová, Michaela ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Hovořáková, Mária (oponent)
Sertoliho buňky (SCs) jsou somatické buňky testikulární tkáně, které se podílí na spermatogenezi a zrání pohlavních buněk. V současnosti jsou intenzivně zkoumány pro své imunomodulační schopnosti a nedávné studie ukazují, že sdílí řadu vlastností s mezenchymálními stromálními buňkami (MSCs). Podrobná charakterizace SCs a objasnění jejich role v testikulární tkáni je klíčové pro využití SCs jako terapeutického nástroje regenerativní medicíny. V Laboratořích vývojové biologie a imunoregulací PřF UK byla založena buněčná kultura nematurovaných Sertoliho buněk Xenopus tropicalis (XtiSCs) a Sertoliho buněk Mus musculus (mSCs). Předchozí výzkum charakterizoval XtiSCs a prokázal jejich multipotentní charakter in vitro diferenciací po mezodermální linii. V návaznosti na tento výzkum byla jedním z cílů diplomového projektu indukce in vitro diferenciace XtiSC do dalších buněčných typů, která by ověřila diferenciační potenciál XtiSCs. Expresní profil mSCs potvrdil somatický původ této kultury a také transkripci genů specifických pro Sertoliho buňky. In vitro byla úspěšně indukována diferenciace mSCs po mezodermální linii do osteoblastů, chondrocytů a adipocytů. Z výsledků této diplomové práce vyplývá, že mSCs sdílí některé charakteristiky myších MSCs a disponují multipotentním diferenciačním potenciálem in...
|
|
|
Diferenciace progenitorů Sertoliho buněk a příprava testikulárních 3D kultur Xenopus tropicalis.
Slováková, Lucie ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Hovořáková, Mária (oponent)
Sertoliho buňky jsou jediné somatické buňky nacházející se v přímém kontaktu se zárodečnými buňkami. Tyto buňky jsou významnými mediátory procesů vedoucích k vývoji testikulárního niche během embryonálního vývoje. Jejich role v postnatálních varlatech spočívá v regulaci a výživě zárodečných buněk i v tvorbě imunoprotektivní hematotestikulární bariéry. V laboratoři školitelky byla úspěšně založená kultura představující nezralé Sertoliho buňky odvozené z varlat samce X. tropicalis (XtiSCs). V této práci jsem se zabývala indukcí diferenciace XtiSCs v dospělé Sertoliho buňky. In vitro pokusy nepotvrdily diferenciaci buněk v dospělé Sertoliho buňky po stimulaci různými faktory ani po použití primární kultury z 4- letého samce X. tropicalis. Částečný diferenciační proces byl navozen při použití pre-pubertální myší buněčné linie TM4. Výsledky práce naznačují možný potenciál XtiSCs diferencovat v dospělé SCs. Dále byla v práci testována schopnost testikulárních buněk juvenilních samců X. tropicalis formovat de novo organoidy. In vitro pokusy prokázaly schopnost buněk formovat testikulární organoidy v třívrstevném matrigelu.
|
|
|
Maternální a fetální mikrochimérismus.
Hynková, Marie ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Pačes, Jan (oponent)
Mikrochimérismus je definován jako přítomnost malého množství geneticky odlišných buněk v těle člověka. Nejčastěji vzniká během těhotenství a kojení, dále také krevní transfuzí a transplantací. Během těhotenství dochází k obousměrné transplacentární migraci buněk mezi matkou a dítětem. Buňky přenesené v průběhu těhotenství a kojení, mohou přetrvávat v organismu dítěte až do dospělosti. Prostřednictvím mateřského mléka je během kojení do těla dítěte přenášeno velké množství imunitních buněk, které dítě chrání před patogeny a podílí se na modulaci jeho imunitního systému. Fetální buňky přetrvávají v organismu matky až několik desítek let a mohou mít dlouhodobý vliv na její zdravotní stav. Mohou se účastnit obnovy poškozených tkání matky, ale také přispět ke vzniku závažných autoimunitních onemocnění.
|
|
| |
|
|
Folát a jeho role v časném embryonálním vývoji vyšších obratlovců.
Zahradníková, Hana ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Procházková, Michaela (oponent)
Folát neboli vitamín B9 je ve vodě rozpustná esenciální živina uplatňující se v důležitých buněčných procesech, mezi něž patří metabolismus aminokyselin, methylace a syntéza nukleotidů. Poslední dva z těchto procesů hrají klíčovou roli v časném embryonálním vývoji. Před téměř 30 lety bylo potvrzeno, že suplementace kyselinou listovou pomáhá předcházet defektům nervové trubice embrya a od té doby je ženám v reprodukčním věku obecně doporučováno přijímat 400 µg folátu denně. Navzdory tomu je ale deficit folátu poměrně častým jevem a v těhotenství může vést ke vzniku vrozených vývojových vad a těhotenských komplikací. Tato práce shrnuje nejnovější poznatky o asociaci defektů nervové trubice a potratů s bodovými polymorfismy v genech kódujících enzymy metabolismu folátu u člověka, přičemž je zaměřena především na gen pro enzym 5,10-methylentetrahydrofolát reduktázu (MTHFR). Dále se tato práce věnuje i potenciálním mechanismům protektivního účinku folátu, jež by se mohly uplatňovat v prevenci defektů nervové trubice a jsou studovány převážně na modelových organismech. Klíčová slova: folát, embryo, defekty nervové trubice, MTHFR, homocystein, potrat, bodové polymorfismy
|
|
|
Senescence buněk se zaměřením na telomerázovou teorii
Laštůvková, Viktorie ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Hanus, Robert (oponent)
Buněčná senescence je ireversibilní stav, při kterém dochází k ukončení buněčného cyklu. Buňka zůstává metabolicky aktivní, ale její fyziologické funkce jsou omezeny. Zastavení buněčného cyklu je odpovědí na činnost řady faktorů, z nichž většina různým způsobem zasahuje sekundární strukturu DNA a způsobuje její poškození. Dalšími iniciátory vstupu buňky do senescentního stavu bývají onkogeny a chemoterapeutika. Jedním z nejlépe prostudovaných faktorů, který je zároveň svým způsobem "nejspravedlivější", je zkracování telomer. Telomery jsou nekódující oblasti DNA na chromozomových koncích, které se s každým dělením buňky o kousek zkrátí. Pokud buňka nemá mechanismy vyrovnávající tuto ztrátu, dojde po určité době k dosažení Hayflickova limitu. Obecně se dá senescence považovat za ochranný mechanismus zabraňující vzniku patologií na základě poškození DNA Přítomnost senescentních buněk v tkáních je však často ambivalentní, s věkem se hromadí a mohou být příčinou mnoha degenerativních onemocnění. Senescentní fenotyp zahrnuje široké spektrum projevů jako například změny velikosti a tvaru buňky, zvýšenou granularitu či pozměněnou škálu exprimovaných genů. Výrazným jevem senescentních buněk je sekrece biologicky aktivních faktorů přispívajících k fyziologickým či patologickým změnám v organismu. Klíčová...
|
|
|
Vliv věku ženy na míru DNA poškození v oocytech
Koubovská, Markéta ; Šolc, Petr (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
Ženskými pohlavními buňkami jsou oocyty, jejichž množství je určující pro délku reprodukčního období. Důležitým faktorem, kromě množství, je také kvalita oocytů. Ta není po celý život stejná, s přibývajícím věkem dochází k jejímu snižování. Úbytek kvality je způsoben především hromaděním DNA poškození. Za nejzávažnější poškození jsou považovány dvouřetězcové zlomy (DSBs) kvůli přerušení obou řetězců DNA a následným možným translokacím či delecím. Dále však také mohou v buňce vznikat produkty působením volných kyslíkových radikálů, UV nebo γ zářením, modifikované úseky DNA nebo chybně párující sekvence. Všechna tato poškození jsou reparačními mechanismy oocytu opravována. Čím je ale žena starší, dochází k poklesu exprese genů, které se těchto reparačních mechanismů účastní. Proto nejsou opravy dostatečně efektivní a všechna poškození nejsou odstraněna. S vyšším věkem ženy jsou rovněž spojeny neúspěšné pokusy o otěhotnění, vyšší rizika samovolného potratu nebo mimoděložní těhotenství. Aby se těmto rizikům, jež bezpochyby těhotenství ve vysokém věku představuje, předešlo a žena nebyla na životě ohrožena, došlo v evoluci k ztrátě reprodukční schopnosti. U člověka je ukončena kolem 50. roku života tzv. menopauzou.
|
|
|
Role integrinů během přípravy gamet k oplození a jejich vzájemné interakce
Foldynová, Veronika ; Komrsková, Kateřina (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
Integriny jsou heterodimerní transmembránové glykoproteiny, které představují velkou sku- pinu receptorů buněčné adheze podílející se na interakcích buněk, buňky a extracelulární matrix a interakcích buňky s patogenem. V současné době je u savců známo 24 různých inte- grinových heterodimerů. Podílejí se na široké škále procesů jako je imunitní odpověď, řízená migrace lymfocytů, agregace krevních destiček, také při hojení ran, buněčné diferenciaci, migraci, proliferaci a samotném přežití buněk. Integriny byly detekovány i na germinálních buňkách a dnes je známé, že hrají důležitou roli i v reprodukčních procesech jako je oplození, implantace embrya a embryonální vývoj. Hlavní náplní této bakalářské práce je seznámení s integriny z pohledu reprodukce, fyziologie integrinů, výskytu a lokalizace jednotlivých pod- jednotek u samčích a samičích gamet savců. Významná část práce je věnována diskuzi role integrinů u gamet, a to jak během maturačních procesů (dozrávání vajíčka ve vaječníku, kapacitaci a akrozomální reakce spermie), tak i při migraci spermie, tvorbě oviduktálního rezervoáru i jejich přímé a nepřímé zapojení do vazby a fúze gamet při oplození. Klíčová slova: integriny, spermie, vajíčko, fúze, oplození
|
|
| |
host ::
RSS.