|
|
Stanovení sekvenčních variací mtDNA v české populaci pro využití ve forenzní genetice.
Řadová, Marie ; Coufalová, Pavla (vedoucí práce) ; Vaněk, Daniel (oponent)
Ve forenzním výzkumu i praxi se běžně setkáváme s analýzou jaderné DNA. V některých případech je ovšem dostupná pouze DNA mitochondriální. MtDNA se nachází v buňkách člověka, na rozdíl od jaderné DNA, v průměru v 500 kopiích. Je dědičná pouze po maternální linii, takže se zachovává po generace nezměněná, až na specifické nekódující úseky, kde se často vyskytují mutace. Určení specifického haplotypu pomáhá kriminalistům k identifikaci neznámého vzorku, kde maternální příbuzní mohou poskytnout referenční vzorky pro porovnání. MtDNA je také oproti jaderné DNA velmi odolná vůči vnějším vlivům, čehož se ve forenzní genetice velmi často využívá v případech, kdy je zkoumaného materiálu velmi málo či je degradovaný. Abychom mohli s určitou pravděpodobností vyloučit nebo potvrdit shodu dvou vzorků nebo zařadit podezřelého či pohřešovaného do specifické populace, z které hledaná osoba pochází, potřebujeme dostatečně velké srovnání. Tím jsou pro nás právě populační databáze mitochondriální DNA, na kterých studujeme frekvence výskytu různých haplotypů v jednotlivých populacích. V této práci se zabývám historií DNA sekvenování v oblasti forenzního zkoumání, mitochondriální DNA analýzou a také srovnáním dat dostupných v populačních databázích ve světě i v České republice. Práci jsem dále doplnila analýzou dvou...
|
|
|
Sledování buněčných populací z regresivních zubních primordií během ontogeneze
Řadová, Marie ; Hovořáková, Mária (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
(v českém jazyce) Vývoj zubního primordia u myší je důležitý model pro studium odontogeneze. U myší se během embryogeneze vyvíjí několik zubních rudimentů. Jsou to struktury, které se u jejich fylogeneticky starších příbuzných vyvíjí ve funkční zuby. Stejně tak můžeme vznik zubů z těchto zárodků iniciovat u některých myších mutantů. V mé diplomové práci jsme se zaměřili na význam rudimentárních struktur s odontogením potenciálem u postnatálních jedinců. Jako model vývoje jsme vybrali buněčnou populaci pocházející z rudimentálního primordia MS (mesial segment), které se vyvíjí v diastemě dolní čelisti během 12,5 embryonálního dne. Pomocí inducibilní Cre-lox technologie jsme označili buňky, které jsou v tomto čase součástí signální domény tohoto primordia. Jako marker těchto buněk byl použit gen Shh. Zjistili jsme, že tyto buňky dále přetrvávají jak prenatálně, tak také u postnatálních jedinců. Tuto buněčnou oblast jsme dále izolovali a testovali pomocí různých metod. Přišli jsme na to, že v buňkách postnatálního jedince se exprimují markery kmenových buněk (Sox2, Bmi1, Gli1) a také geny pro významné strukturní proteiny matrix skloviny: ameloblastin a amelogenin. Markery kmenových buněk se exprimují také v kultuře in vitro izolovaných buněk. Tato buněčná populace má tak zřejmě během dalšího života...
|
|
|
Stanovení sekvenčních variací mtDNA v české populaci pro využití ve forenzní genetice.
Řadová, Marie ; Coufalová, Pavla (vedoucí práce) ; Vaněk, Daniel (oponent)
Ve forenzním výzkumu i praxi se běžně setkáváme s analýzou jaderné DNA. V některých případech je ovšem dostupná pouze DNA mitochondriální. MtDNA se nachází v buňkách člověka, na rozdíl od jaderné DNA, v průměru v 500 kopiích. Je dědičná pouze po maternální linii, takže se zachovává po generace nezměněná, až na specifické nekódující úseky, kde se často vyskytují mutace. Určení specifického haplotypu pomáhá kriminalistům k identifikaci neznámého vzorku, kde maternální příbuzní mohou poskytnout referenční vzorky pro porovnání. MtDNA je také oproti jaderné DNA velmi odolná vůči vnějším vlivům, čehož se ve forenzní genetice velmi často využívá v případech, kdy je zkoumaného materiálu velmi málo či je degradovaný. Abychom mohli s určitou pravděpodobností vyloučit nebo potvrdit shodu dvou vzorků nebo zařadit podezřelého či pohřešovaného do specifické populace, z které hledaná osoba pochází, potřebujeme dostatečně velké srovnání. Tím jsou pro nás právě populační databáze mitochondriální DNA, na kterých studujeme frekvence výskytu různých haplotypů v jednotlivých populacích. V této práci se zabývám historií DNA sekvenování v oblasti forenzního zkoumání, mitochondriální DNA analýzou a také srovnáním dat dostupných v populačních databázích ve světě i v České republice. Práci jsem dále doplnila analýzou dvou...
|
|
|
Odstup od postavy a splynutí s postavou
Radová, Marie ; ŠIKTANCOVÁ, Jaroslava (vedoucí práce) ; MRKVIČKA, Ladislav (oponent)
Předmětem této práce je zkoumání způsobu tvorby divadelních postav studentky činoherního herectví Divadelní akademie skrze hlavní divadelní myšlenky a teorie Denise Diderota, Konstantina Sergejeviče Stanislavského a Bertolta Brechta. Téma odstup od postavy a splynutí s postavou zde chápu jako otázku rozumu a citu na divadle, konkrétně jako otázku vědomého herectví v protikladu k herectví, jež získává svou podobu působením podvědomí. Neustálé zkoušení nových postav a hledání hereckého já mě přivedly ke třem protichůdným divadelním teoriím a potřebě se s nimi konfrontovat. Herecký paradox Denise Diderota, Stanislavského Metodu a Brechtův přístup k divadlu porovnávám navzájem, a zároveň se ke všem vyjadřuji i srze optiku své vlastní herecké zkušenosti. Své divadelní zkušenosti dále rozvádím v kapitole Letovisko, druhé absolventské inscenaci v divadle Disk. Zde si také na otázky o mém hereckém projevu nejvíce odpovídám. Dalším popisovaným divadelním zážitkem je práce na inscenacích Bubnů v noci Bertolta Brechta. Zde porovnávám dvě podoby hry, kterou jsme s ročníkem činoherního herectví nazkoušeli v druhém semestru studia a o čtyři roky později se k ní vrátili a dali jí nový tvar.
|
host ::
RSS.