|
|
Přizpůsobení pro přežití nízkých teplot a taxonomická diverzita bezobratlých ve sněžném prostředí.
Babůrek, Jan ; Říhová, Dagmar (vedoucí práce) ; Pavlíková, Anežka (oponent)
Název: Přizpůsobení pro přežití nízkých teplot a taxonomická diverzita bezobratlých ve sněžném prostředí. Abstrakt: Tato bakalářská práce je literární rešerší, zabývající se chladovou odolností bezobratlých živočichů a jejich aktivitou ve sněžném prostředí. Úvodní část je věnována působení chladu na organismus a strategiím sloužícím k přežití v chladném prostředí. Dále je uveden přehled látek (nukleátory, kryoprotektanty, protimrazové proteiny, voda) podílejících se na úrovni chladové odolnosti. Zmíněna je také diapauza, která může mít na chladovou odolnost vliv. Přizpůsobení chladnému prostředí jsou rozebrána rovněž z vývojového hlediska, s důrazem na specifičnost strategií přežití v závislosti na klimatu. Závěrečná kapitola je věnována skupinám živočichů, kteří udržují aktivitu ve sněžném prostředí. Zahrnuty jsou organismy aktivní v zimním prostředí mírného klimatu i nivální fauna oblastí věčného sněhu. Pozornost je věnována především zástupcům, kteří se pohybují na sněhové pokrývce, a to z hlediska zoologického, ekologického a fenologického. Klíčová slova: chladová odolnost, přizpůsobení chladu, sněžná fauna, přežití v zimě, bezobratlí živočichové
|
|
|
Přizpůsobení pro přežití nízkých teplot a taxonomická diverzita bezobratlých ve sněžném prostředí.
Babůrek, Jan ; Říhová, Dagmar (vedoucí práce) ; Pavlíková, Anežka (oponent)
Název: Přizpůsobení pro přežití nízkých teplot a taxonomická diverzita bezobratlých ve sněžném prostředí. Abstrakt: Tato bakalářská práce je literární rešerší, zabývající se chladovou odolností bezobratlých živočichů a jejich aktivitou ve sněžném prostředí. Úvodní část je věnována působení chladu na organismus a strategiím sloužícím k přežití v chladném prostředí. Dále je uveden přehled látek (nukleátory, kryoprotektanty, protimrazové proteiny, voda) podílejících se na úrovni chladové odolnosti. Zmíněna je také diapauza, která může mít na chladovou odolnost vliv. Přizpůsobení chladnému prostředí jsou rozebrána rovněž z vývojového hlediska, s důrazem na specifičnost strategií přežití v závislosti na klimatu. Závěrečná kapitola je věnována skupinám živočichů, kteří udržují aktivitu ve sněžném prostředí. Zahrnuty jsou organismy aktivní v zimním prostředí mírného klimatu i nivální fauna oblastí věčného sněhu. Pozornost je věnována především zástupcům, kteří se pohybují na sněhové pokrývce, a to z hlediska zoologického, ekologického a fenologického. Klíčová slova: chladová odolnost, přizpůsobení chladu, sněžná fauna, přežití v zimě, bezobratlí živočichové
|
|
| |
|
|
Funkční klasifikace habitatů velkých makrolepidopter střední Evropy
PAVLÍKOVÁ, Anežka
S přibýváním autekologických poznatků se ukazuje, že povrchní vazba živočichů na (jakkoli definované) vegetační formace nedokáže predikovat jejich výskyt, hojnost a vzácnost, ani ohroženost. O výskytu druhů rozhoduje nabídka zdrojů, přičemž (i) a priori často nevíme, které zdroje jsou limitující a (ii) zdroje pro mobilní živočichy se nemusejí vyskytovat syntopicky, nemusí se krýt s vegetačními {\clqq}společenstvy`` (Dennis et al. 2003, Oikos 102, 417-426). Jednou z možností, jak odhalit pravidelnosti ve využívání habitatů, je pro každý druh definovat N-rozměrný prostor vymezený jejich nároky, tedy vlastně jeho {\clqq}niku``, a přitom neuvažovat samotný habitat. Když Shreeve et al. (2001, J. Insect Conserv. 5, 145-16) použili tento přístup při analýze habitatů britských denních motýlů, zjistili, že architektura prostředí {--} patrovitost, horizontální struktura {--} predikovaly rozšíření a statut jednotlivých druhů mnohem lépe, než habitaty definované druhovým složením rostlin. Přístup lze použít i prediktivně pro skupiny, kde neznáme status a rozšíření jednotlivých druhů. Jejich postup jsme použili pro malé čeledi tzv. Macrolepidopter (bez Geometridae a Noctuidae). Ve střední Evropě obsahují zvládnutelný počet druhů, bionomie je známá dobře, rozšíření a status špatně. Zpracovali jsme matici 27 binomických (0-1) znaků pro celkem 164 druhů. PCA-analýza zjednodušila ordinační prostor na tři gradienty a pět shluků: (i) druhy závislé na stinné stromové vegetaci; (ii) druhy spjaté s bylinami až holou půdou; (iii) mobilní druhy ranně sukcesních stanovišť; (iv) druhy polootevřených stanovišť typu řídkých lesů; a (v) druhy vyvíjející se na lišejnících. První ordinační osa vedla od (i) do (iii), druhá od (iii) do (iv), třetí rozlišila (v) od ostatních skupin. Pouze skupiny (iii) a (v) byly definovatelné taxonomicky. Ukazuje se, že nejvíce ohrožených druhů je ve skupinách (ii) a (iv); druhy vázané na uzavřené lesy ohrožené nejsou. Velká diverzita řídkých lesů podporuje tezi, že středoevropské listnaté lesy by v přirozeném stavu byly relativně řídké a světlé.
|
host ::
RSS.