|
|
Oralita jako zdroj inspirace pro frankofonní literaturu černé Afriky a Antil
Komers, Petr ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Kyloušek, Petr (oponent) ; Zima, Petr (oponent)
Tato práce se snaží poukázat na to, jak orální kultura (a oralita jako dosud převažující či vlivný komunikační systém v tradičnějších společnostech) může inspirovat psanou literaturu, jak ji mohou obohatit formálně i obsahově, a přitom podnítit autorskou fantasii. K demonstraci tohoto fenoménu je využito téměř výhradně francouzsky psané prózy dvou frankofonních oblastí: karibských ostrovů a černé, zejména Západní Afriky. Některá výjimečná díla z těchto regionů, napsaná ve francouzštině, prozrazují silný vliv této inspirace, a vynikají právě tím, jak jej jejich autoři dokázali přetvořit do unikátních literárních textů. Takových autorů je v obou zmíněných oblastech celá řada (B. Dadié, M. M. Diabaté, B. Diop, E. Glissant, R. Confiant…), a každý čerpá z orality své země svým osobitým způsobem. Tento inspirační zdroj je otevřený a potenciálně velmi bohatý. I když tato disertace obsahuje četné citace z knih zmíněných i dalších spisovatelů, nejlépe by tuto skutečnost měly dokázat zevrubnější analysy dvou slavných románů, jimiž se tato práce uzavírá a svým způsobem jimi vrcholí. Jde o román Les Soleils des indépendences (Slunce nezávislostí) od Ahmadoua Kouroumy z Pobřeží slonoviny a o román Solibo magnifique (Solibo ohromný) od Patricka Chamoiseaua z Martiniku. Protože tato studie se zabývá literaturami, jež...
|
|
|
Vývoj obrazu hrdinky ve francouzských románech XII. a XIII. století
Plotzová, Kateřina ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Jamek, Václav (oponent) ; Kyloušek, Petr (oponent)
Hlavním tématem středověkých románů, jakými jsou Tristan, Cligs, Yvain, Lancelot, Jaufre a Flamenca, je fine amor, "čistá láska", která představuje středověký ideál milostného vztahu mezi dámou a rytířem, mužem a ženou urozeného původu. Hrdinky Izolda, Fénice, Laudine, Ginevra, Brunissen a Flamenca zpodobňují ženy, pro které je láska prvotní hodnotou, i když ji každá prožívá po svém. Postava Dámy byla ovlivněna keltskou mytologií, ale také kultem Panny Marie, který se vyvíjel v průběhu 12. století současně s kurtoazní láskou. Fin amor přesto nelze zaměňovat za lásku mystickou, vyvíjela se nezávisle na církvi ve světském prostředí šlechtických dvorů. Dáma a kurtoazní láska jsou ideálem rytířské společnosti. Izolda je rozpolcena mezi svým manželem a milencem, mezi povinností královny a touhou svého srdce. Žije v rozporu se společností i s vlastním svědomím. Izoldino provinění částečně omlouvá skutečnost, že její láska k Tristanovi se zrodila po požití kouzelného nápoje, který spolu na moři vypili, aniž by znali jeho čarovnou moc. Vinu to však s ní nesnímá. Izolda se řadí po bok Evy, ženy hříšnice, čímž je blízká reálné ženě 12. století. Spolu s komornou Brangien vytvářejí obraz ženy jako bytosti chybující, zrádné, lstivé, veskrze špatné stejně jako její tělo, které u mužů vzbuzuje touhu a je příčinou všeho...
|
host ::
RSS.