|
|
Patofyziologická charakterizace autoimunitních puchýřnatých kožních chorob
Krabcová, Jana ; Arenbergerová, Monika (vedoucí práce) ; Kuklová, Ivana (oponent) ; Salavec, Miloslav (oponent)
SOUHRN DISERTAČNÍ PRÁCE V ČESKÉM JAZYCE Autoimunitní puchýřnaté choroby jsou závažná a chronicky probíhající onemocnění sliznic a kůže s neznámou etiologií. Jsou charakterizovány tvorbou specifických protilátek proti adhezivním molekulám v epidermis nebo v oblasti tzv. dermoepidermální junkce. Vazba protilátek na cílové struktury vede v dané oblasti k poruše adheze, a tak vzniku puchýře - intraepidermálně při onemocněních skupiny pemphigu či subepidermálně v oblasti dermoepidermální junkce při onemocněních skupiny pemphigoidu. Detekce autoprotilátek vázaných v tkáni či cirkulujících v séru je esenciální v diagnostice autoimunitních puchýřnatých chorob. U bulózního pemphigoidu jsou typické specifické protilátky produkované proti hemidesmosomálním antigenům BP180 a BP230, které spojují bazální keratinocyty a bazální membránu. Diagnóza je založená na pozitivitě minimálně dvou specifických markerů - histologický průkaz, detekce tkáňově vázané protilátky frakce imunoglobulinu G a C3 složky komplementu v oblasti bazální membrány epidermis metodou přímé imunofluorescence, detekce cirkulujících protilátek frakce imunoglobulinu G pomocí nepřímé imunofluorescence na opičím či králičím jícnu nebo na tkáňovém substrátu štěpeném 1mol/l NaCl, detekce antigenů BP180/ BP230 pomocí ELISA. Klinický obraz může pomoci při...
|
|
|
Mechanismy antifungální rezistence u dermatofytů
Kolarczyková, Daniela ; Hubka, Vít (vedoucí práce) ; Kuklová, Ivana (oponent)
Pro léčbu povrchových mykotických infekcí (dermatofytóz) je k dispozici relativně široké spektrum antimykotik z různých chemických tříd. Tyto látky cílí především na různé kroky syntézy ergosterolu, čímž narušují buněčnou membránu (allylaminová, azolová a morfolinová antimykotika) nebo na funkci mikrotubulů (benzofuranová antimykotika). Navzdory tomu, že léčba dermatofytóz je často spojena s dlouhodobou expozicí houby antimykotikům (týdny až měsíce), antifungální rezistence u dermatofytů byla donedávna považována za vzácnou. Současné studie však ukázaly rostoucí výskyt chronických infekcí, reinfekcí a případů selhání léčby v důsledku objevující se rezistence k některým běžně užívaným antimykotikům. Nejzávažnějším problémem současnosti je šíření rezistence vůči terbinafinu, jejíž molekulární podstata spočívá v mutacích v genu pro enzym skvalen epoxidázu (SQLE). Nárůst výskytu této a dalších rezistencí je v současnosti alarmující zejména v Indii, zatímco situace Evropě či Americe je z pohledu citlivosti dermatofytů stále relativně příznivá. Cílem této bakalářské práce je shrnout dosavadních poznatky o antifungálních rezistencích u dermatofytů a jejich molekulárním podkladu. Práce dále shrnuje epidemiologickou situaci z hlediska výskytu a šíření těchto rezistencí ve světě. Klíčová slova: antifungální...
|
|
|
Patofyziologická charakterizace autoimunitních puchýřnatých kožních chorob
Krabcová, Jana ; Arenbergerová, Monika (vedoucí práce) ; Kuklová, Ivana (oponent) ; Salavec, Miloslav (oponent)
SOUHRN DISERTAČNÍ PRÁCE V ČESKÉM JAZYCE Autoimunitní puchýřnaté choroby jsou závažná a chronicky probíhající onemocnění sliznic a kůže s neznámou etiologií. Jsou charakterizovány tvorbou specifických protilátek proti adhezivním molekulám v epidermis nebo v oblasti tzv. dermoepidermální junkce. Vazba protilátek na cílové struktury vede v dané oblasti k poruše adheze, a tak vzniku puchýře - intraepidermálně při onemocněních skupiny pemphigu či subepidermálně v oblasti dermoepidermální junkce při onemocněních skupiny pemphigoidu. Detekce autoprotilátek vázaných v tkáni či cirkulujících v séru je esenciální v diagnostice autoimunitních puchýřnatých chorob. U bulózního pemphigoidu jsou typické specifické protilátky produkované proti hemidesmosomálním antigenům BP180 a BP230, které spojují bazální keratinocyty a bazální membránu. Diagnóza je založená na pozitivitě minimálně dvou specifických markerů - histologický průkaz, detekce tkáňově vázané protilátky frakce imunoglobulinu G a C3 složky komplementu v oblasti bazální membrány epidermis metodou přímé imunofluorescence, detekce cirkulujících protilátek frakce imunoglobulinu G pomocí nepřímé imunofluorescence na opičím či králičím jícnu nebo na tkáňovém substrátu štěpeném 1mol/l NaCl, detekce antigenů BP180/ BP230 pomocí ELISA. Klinický obraz může pomoci při...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.