|
|
Vlkodlaci v evropském kulturním kontextu
Koubová, Michaela ; Opletalová, Lenka (oponent) ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce)
S motivem vlkodlaka se setkáváme v průběhu celých evropských kulturních dějin. Již antičtí autoři - básníci, dějepisci i lékaři, se tomuto fenoménu věnovali a zejména oblast Arkádie a její bájný král Lykáón byli vlkodlačími mýty opředeni nejvíce. Germánští ulfhednarové i množství slovanských pověr dokazují, že víra ve vlkodlaky byla rozšířena i u dalších evropských národů. Ani ve středověku vlkodlaci neupadli v zapomnění a pojednává o nich nejen literatura církevní, ale i krásná, z níž nejproslulejší je asi lejch Bisclaveret od Marie de France. Skutečné rozšíření a zesílení víry ve vlkodlaky nastalo na počátku novověku, za což mnoho lidí zaplatilo životem. Vlkodlactví bylo zejména ve Francii rozšířeným zločinem a se spisy církevních i jiných autorů o tom, zda a jak je možná metamorfóza člověka ve zvíře, se můžeme setkat až do pozdního novověku. Odlišný však zůstal názor lékařů, kteří již od antiky tvrdili, že lykantropie je druhem melancholie, a tedy duševní onemocnění. Z četných pověr a mýtů převzala téma v 19. a zejména ve 20. století literatura a později film. Záplava hororů a fantasy, se kterou se dnes můžeme setkat, se však zřídka či pouze útržkovitě drží po století tradovaných představ, ale naopak odráží problémy a pocity dnešních lidí. Člověk postavený proti přírodě nebo touha po splynutí s ní,...
|
host ::
RSS.