|
|
Vliv abiotických faktorů na prachové roztoče Dermatophagoides farinae
Vacková, Tereza ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Zemek, Rostislav (oponent)
Prachoví roztoči patří k významným alergenním činitelům vyskytujícím se v domácnostech po celém světě. Život těchto roztočů je značně ovlivněn hygrotermálními faktory - zejména teplotou a vlhkostí. V této práci byl studován vliv teploty a vlhkosti na chování roztočů druhu Dermatophagoides farinae v rámci teplotního gradientu (simulujícího příčný řez matrací), na jejich metabolismus (reprezentovaný mírou respirace) a populační růst. V rámci teplotního gradientu v rozmezí 19 až 41 řC přijímali roztoči nejčastěji potravu v sektoru s rozpětím teploty 32-36 řC. Tento sektor u nich byl nejvíce preferován nejen v experimentu s 24 h zapnutým teplotním gradientem, ale i v případě pětidenního experimentu se střídajícím se teplotním gradientem (8 h/denně; představujícím období spánku) a pokojovou teplotu (16 h/denně). Největší množství potravu nepřijímajících roztočů bylo v obou variantách experimentu nacházeno v rámci teplotního gradientu v sektor s teplotním rozpětím 19-23 řC. Při měření respirace vykazovali roztoči tohoto druhu značnou produkci CO2, pokud byli inkubováni v teplotách 25-30 řC. Ze studovaných kombinací teplot a relativních vlhkostí (RH) u nich byla naměřena vůbec nejvyšší respirace při inkubaci ve 25 řC a 65% RH. V dalším experimentu byl ze 20 studovaných kombinací teplot a vlhkostí patrný...
|
|
|
Vliv konstantní teploty a vlhkosti na prachové roztoče Dermatophagoides pteronyssinus a Dermatophagoides farinae
Gajdová, Tereza ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Žůrek, Luděk (oponent)
Roztoči druhů Dermatophagoides pteronyssinus a Dermatophagoides farinae obývají prach domácností po celém světě. Živí se zde jako komenzálové a člověku škodí zejména coby producenti značného množství alergenů. Dle Klimovovy-OConnorovy hypotézy měli tito roztoči parazitického předka, který v průběhu evoluce přešel k volnému způsobu života. Tato práce se zaměřuje na další možný aspekt tohoto přechodu. Srovnává optimální hygrotermální podmínky pro vývoj, reprodukci a populační růst prachových roztočů rodu Dermatophagoides s těmi, které preferují jim příbuzné parazitické rody Sarcoptes a Psoroptes. Vzhledem k tomu, že jsou si tyto tři rody blízce příbuzné, bylo analyzováno, zda se jejich hygrotermální preference v nějakém ohledu podobají. Z výsledků této literární rešerše vyplývá, že prachoví roztoči - v porovnání se svými parazitickými příbuznými - upřednostňují spíše kombinace nižších teplot a vlhkostí. Obdobně jako zástupci konvergentní skupiny skladištních roztočů - například druhy Tyrophagus putrescentiae či Acarus siro. Mimo problematiky srovnávání preferovaných podmínek výše zmiňovaných rodů, představuje tato práce také souhrn vlivu různých kombinací teplot a vlhkostí na délku vývoje, plodnost a možnosti populačního růstu prachových roztočů. Klíčová slova: roztoči, teplota, vlhkost, vývoj,...
|
|
|
Paenibacillus larvae jako patogen ničící populace včely medonosné (Apis mellifera)
Haltufová, Kristýna ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Kamler, Martin (oponent)
Paenibacillus larvae je Gram-pozitivní, sporulující bakterie tyčinkovitého tvaru. Tento nebezpečný patogen ohrožuje jednoho z nejvýznamnějších světových opylovačů - včelu medonosnou (Apis mellifera). Způsobuje chorobu včel zvanou mor včelího plodu. Přestože dokáže napadnout pouze včelí larvy, nejlépe první den jejich života, je schopný velice oslabit až vyhubit celou včelí kolonii. Dospělé včely nejsou náchylné vůči nákaze, avšak kvůli obrovské odolnosti spor P. larvae, zprostředkovávají roli hlavního přenašeče a šiřitele choroby. K většímu rozšíření napomáhají mnohdy i nedbalí a nezkušení včelaři. Choroby včel jsou vyšetřovány státní veterinární správou, jelikož je včela zařazována mezi hospodářská zvířata. Pokud se nemoc rozvine až do klinické fáze, nakažené včely a úl se všemi pomůckami je nařízeno spálit. Mor včelího plodu je jedna z nejvážnějších včelích chorob. Tato bakalářská práce pojednává o problematice celé choroby a zaměřuje se na interakce mezi bakterií Paenibacillus larvae, blanokřídlým hmyzem včelou medonosnou a lidským faktorem v podobě včelařů, státní veterinární správy i konkrétních zákonů. Klíčová slova: Paenibacillus larvae, mor včelího plodu, entomopatogenní bakterie, Apis mellifera, včela medonosná
|
|
|
Can symbiotic bacteria of storage mite Acarus siro alter its response to biocides?
Navrátilová, Blanka ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Mourek, Jan (oponent)
Skladištní roztoč Acarus siro (sladokaz moučný) je jeden z nejrozšířenějších skladištních roztočů na světě. Napadá širokou škálu produktů (obiloviny, sušené ovoce, masové výrobky, zvířecí krmiva atd.) a způsobuje alergické reakce u lidí. Z těchto důvodů je nezbytné najít efektivní strategii, která ho dokáže potlačit a ideálně roztoče zcela z nežádoucího prostředí odstranit. V historii u něj byla pozorována rezistence vůči několika pesticidním látkám. V této práci byly čtyři populace Acarus siro vystaveny pesticidům v různých koncentracích - nejprve ve formě roztoků a následně jako aditivum v dietě. Populace vykazovaly odlišnou citlivost na čtyři zvolené pesticidy (pirimifos-metyl, chlorpyrifos-metyl, deltamethrin a deltamethrin v kombinaci s piperonylbutoxidem). Největší rozdíly byly zaznamenány v reakci na roztoky pirimifos-methylu. Ten byl následně přidán v pěti koncentracích do standardní diety, na které roztoči rostli po dobu 3 týdnů. Analýza mikrobiomů z kontrolní diety a z diety ovlivněné pesticidem ukázala, že koncentrace 0,0125 µg×g-1 způsobuje u laboratorního kmene 6L a kmene 6Tu hormoligózu. Stejná koncentrace pak způsobila změnu ve složení mikrobiomu kmene 6Z. Vystavení koncentraci 1,25 µg×g-1 pak způsobilo změnu složení u kmene 6Z a 6Tk. U kmene 6Tk došlo ke snížení zastoupení...
|
|
|
Dospělci včely medonosné (Apis mellifera) jako přenašeči a reservoár moru včelího plodu (Paenibacillus larvae)
Haltufová, Kristýna ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Kamler, Martin (oponent)
Paenibacillus larvae je grampozitivní sporulující bakterie, která napadá a zabíjí larvy včely medonosné (Apis mellifera) a způsobuje onemocnění mor včelího plodu. Dospělci se nakazit nemohou, ale přenáší odolné spory v rámci úlu i mezi včelstvy a při péči o larvy je mohou nakazit. Mor včelího plodu je v ČR ze zákona zakázáno léčit, ale doporučovanou preventivní metodou pro snížení počtu spor, které se ve včelstvu nachází, je přemetení na mezistěny (včely se přesunou do nového čistého úlu a starý úl je zlikvidován spolu s plodem a zásobami). Cílem této práce bylo detekovat a kvantifikovat bakterii P. larvae ve včelích dělnicích pomocí metody kvantitativní polymerázové řetězové reakce v reálném čase (qPCR). Byly zpracovány vzorky včel před provedením metody přemetení na mezistěny a po něm, kdy se však očekávaný pokles spor ve vzorcích odebraných po přemetení nepotvrdil, a naopak došlo navíc k amplifikaci nespecifických produktů. Dále byla porovnávána přítomnost spor P. larvae ve vzorcích ze silně nakažených včelstev (s klinickými příznaky moru včelího plodu) a ze včelstev s téměř nulovými nálezy spor P. larvae pocházejících ze stejného stanoviště. Zde byly rozdíly jasně viditelné. Pro plánované nalezení limitů či hranic detekce P. larvae pomocí qPCR nebyl dostatek vhodných dat. Detekce a kvantifikace...
|
|
|
Vliv konstantní teploty a vlhkosti na prachové roztoče Dermatophagoides pteronyssinus a Dermatophagoides farinae
Gajdová, Tereza ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Žůrek, Luděk (oponent)
Roztoči druhů Dermatophagoides pteronyssinus a Dermatophagoides farinae obývají prach domácností po celém světě. Živí se zde jako komenzálové a člověku škodí zejména coby producenti značného množství alergenů. Dle Klimovovy-OConnorovy hypotézy měli tito roztoči parazitického předka, který v průběhu evoluce přešel k volnému způsobu života. Tato práce se zaměřuje na další možný aspekt tohoto přechodu. Srovnává optimální hygrotermální podmínky pro vývoj, reprodukci a populační růst prachových roztočů rodu Dermatophagoides s těmi, které preferují jim příbuzné parazitické rody Sarcoptes a Psoroptes. Vzhledem k tomu, že jsou si tyto tři rody blízce příbuzné, bylo analyzováno, zda se jejich hygrotermální preference v nějakém ohledu podobají. Z výsledků této literární rešerše vyplývá, že prachoví roztoči - v porovnání se svými parazitickými příbuznými - upřednostňují spíše kombinace nižších teplot a vlhkostí. Obdobně jako zástupci konvergentní skupiny skladištních roztočů - například druhy Tyrophagus putrescentiae či Acarus siro. Mimo problematiky srovnávání preferovaných podmínek výše zmiňovaných rodů, představuje tato práce také souhrn vlivu různých kombinací teplot a vlhkostí na délku vývoje, plodnost a možnosti populačního růstu prachových roztočů. Klíčová slova: roztoči, teplota, vlhkost, vývoj,...
|
|
|
Mikroorganismy asociované s prachovými roztoči
Molva, Vít ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Žůrek, Luděk (oponent)
Prachoví roztoči ( adaptováni na získávání potravy ze zbytků kůže, vlasů a nehtů z těla člověka zvířat kožních derivátů však rovněž ré hrají zásadní roli v výživě potravní biologii těchto prachových roztočů. této práci byly prováděny experimenty e zbytkovým růstovým médiem (SPGM), což je směs zbytků experimentální diety, svleček, mrtvých těl a exkrementů roztočů po laboratorní kultivaci roztočů. Byl připraven extrakt z SPGM a testován jako zdroj mikroorganismů pro rekolonizaci prostředí roztočů. Modelové druhy byly chovány na kontrolní dietě a dietě obohacené extraktem z tři měsíce starých kultur roztočů Houbový i bakteriální mikrobiom se mezi druhy roztočů lišil, ale přidání SPGM do diety roztočů signifikantně ovlivnilo zastoupení bakterií v profilu . Změny v spočívaly ve snížení zastoupení bakterie zatímco u bakterií rodů došlo k nárůstu jejich zastoupení u jedinců na SPGM obohacené dietě. Přidání SPGM do diety roztočů mělo za následek pokles respirace výjimkou mikrokosmu s po přidání měsíc starého SPGM. Populační růst nebyl přidáním SPGM ovlivněn, zatímco u závislý na stáří SPGM. Tato práce ukazuje, že rekolonizace prostředí roztočů mikroorganismy z SPGM ovlivňuje mikrobiom a potravní biologii prachových roztoče pouze okrajově.
|
|
|
Melissococcus plutonius jako původce hniloby včelího plodu
Navrátilová, Blanka ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Titěra, Dalibor (oponent)
Hniloba včelího plodu je celosvětově rozšířená bakteriální choroba napadající larvy včely medonosné (Apis mellifera). Původcem tohoto onemocnění je nesporulující, Gram pozitivní, anaerobní bakterie Melissococcus plutonius. Dospělé včely nákazou netrpí, nicméně bakterii přenášejí na svých tělech a ve střevech do značné vzdálenosti při vylétávání z úlu, případně mohou nakazit jiné včelstvo, dojde-li k interakci především v době strádání kolonií. Jakmile je bakterie do kolonie zanesena, může zde přežívat i po dobu několika let, aniž by byla její přítomnost jakkoliv pozorována, nebo se začne masivně množit, přičemž je schopna zničit celá včelstva. Navzdory tomu, že byl M. plutonius objeven již před mnoha lety, většina jeho vlastností je stále neznámá, a proto zatím neexistuje léčba, jež by udržovala jak bakterii, tak i její šíření pod kontrolou. Je tedy klíčové rozeznat její přítomnost ve včelstvu včas, než vypukne akutní nákaza. Tato práce přináší poznatky, které dosud o této bakterii máme a shrnuje informace o přístupu k onemocnění z různých částí světa.
|
|
|
Synantropní členovci jako producenti alergenů v domácnostech
Smetanová, Ivana ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Frouz, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá lenovci produkující alergeny v domácnostech. Shrnuje sou asné poznatky nejen o jejich samotném alergenním p sobení v životním prost edí lov ka a možných onemocn ních, ale i o chování, výskytu a životním cyklu jednotlivých druh a možnostech odstran ní jich samotných i jejich alergen z domácností lov ka. Alergiemi v dnešní dob trpí zna ná ást lidské populace, alergeny se vyskytují všude v našem okolí. A v dnešním moderním sv t , kdy lidé tráví v tšinu asu ve vnit ním prost edí, ve kterém se nachází samotné alergeny i jejich zdroje, nabírají na d ležitosti i alergenní onemocn ní zp sobené lenovci, kte í s námi sdílejí domácnosti. V tém každé místnosti v domácnosti se vyskytují zástupci lenovc , kte í produkují alergeny a ty mohou ovlivnit život citlivých osob. Alergeny jsou p ítomné nejen v jejich t lech, ale i t lních sekretech. Nejv tší množství alergen z lenovc v domácnostech se nachází v prachu a v potravinách, p i emž alergická reakce se asto rozvine po požití, vdechnutí nebo kontaktu s daným alergenem. Prozatím je nejú inn jší a nejlevn jší lé bou alergenních onemocn ní vyhýbání se alergen m, proto je t eba regulovat po et lenovc , kte í jsou v jejich prost edí, jelikož jejich úplné odstran ní není prakticky možné. Klí ová slova: Alergeny, synantropní lenovci, domácnost
|
|
|
Mikroanatomické a mikrobiologické aspekty konzumace mikromycet druhem Tyrophagus putrescentiae (Acari: Acaridida)
Soukalová, Hana ; Smrž, Jaroslav (vedoucí práce) ; Hubert, Jan (oponent)
Mycophagy should not be considered as a single and homogeneous category of nutritional biology due to the specific symbiotic chitinolytic bacteria associated with mites and fungi. To test interaction amongmites, fungi, and chitinolytic bacteria, experiments were conducted on the model species Tyrophagus putrescentiae (Schrank). Mucor sp, Alternaria alternata, Penicillium claviforme, P. griseofulvum, and Verticillium sp. were plated onto malt agar and offeredto T. putrescentiae in the laboratory. Mites were evaluated utilizing microanatomical examination based on histology, excrement analysis using fluorescence microscopy, bacterial plating, impact of mite homogenate on fungi in Petri dishes, reproduction of mites feeding upon each fungus, and isolation of associated bacteria inside mites. There were clear differences regarding the digested spores of different fungi passing through the gut and subsequently in the feces. Abundances of bacterial cells in excrement also corresponded to the fungi offered. The extracts from mites had chitinolytic activity, and the plated bacteria are known to produce exochitinases. The various feeding patterns observed were caused by differences in the cell wall structures of the tested fungi. The study illustrates that mycophagy in saprophagous mites does not consist of...
|
host ::
RSS.