|
|
Konkurence užití různých syntaktických prostředků při vyjadřování srovnání (na materiálu česko-německém)
Pečený, Pavel ; Mareš, Petr (oponent) ; Hošnová, Eva (vedoucí práce)
Cílem práce je podat charakteristiku konkurence syntaktických prostředků při vyjádření srovnání v češtině. Výzkum se týká především užití spojovacích výrazů a vybraných pádových relací. Jedná se o zjištění tendencí projevujících se při distribuci konkurenčních prostředků, s čímž souvisí také faktory syntaktického, sémantického nebo jiného rázu, které na distribuci mohou mít vliv. Materiálový podklad pro tuto analýzu tvoří doklady z paralelního česko-německého korpusu InterCorp a z vybraných korpusů ČNK. Ukázalo se, že ke konkurenci syntaktických prostředků pro vyjádření srovnání dochází nejčastěji v rámci jednoho sémantického typu srovnání, tj. v rámci srovnání ve smyslu shody a podobnosti na jedné straně a ve smyslu rozdílnosti na straně druhé. Zásadní roli při výběru konkurenčních prostředků hraje sémantické hledisko. K němu přistupuje také hledisko formální na rovině syntaktické. Pádové relace a předložkové skupiny mohou navazovat pouze srovnání na větněčlenské úrovni, spojovací výrazy také na úrovni souvětné. Konkurenci částečně ovlivňují také faktory stylistické a povaha komunikátu.
|
|
|
Vliv valence predikátového slovesa na slovosledné uspořádání adverbiálií
Rysová, Kateřina ; Hošnová, Eva (oponent) ; Zikánová, Šárka (vedoucí práce)
Cílem práce je ověřit bezpříznakové pořadí vybraných kontextově nezapojených adverbiálií (volných slovesných doplnění) v češtině v závislosti zejména na jejich valenčnosti, sémantice, formě, délce a typu výpovědi, v níž se nacházejí. Výsledky práce byly získány na základě jazykové analýzy více než 1 700 výpovědí z dat Pražského závislostního korpusu. Ukázalo se, že faktor slovesné valence se do bezpříznakového slovosledného pořadí adverbiálií promítá silněji než vliv jejich sémantiky (příslušnosti k sémantické kategorii, např. místa, času, způsobu apod.). V základním slovosledu stojí v češtině nejprve nevalenční (fakultativní) kontextově nezapojená adverbiália, až po nich valenční (obligatorní). O pořadí nevalenčních (nevětně vyjádřených) adverbiálií rozhoduje jejich sémantika. Valenční kontextově nezapojená adverbiália mají oproti nevalenčním také zřetelně silnější tendenci vyskytovat se v roli vlastního rématu v aktuálním členění. Nevalenční kontextově nezapojená adverbiália se přitom vyskytují jak v antepozici, tak v postpozici, valenční v postpozici. Podobně jako valenční adverbiália vystupuje ve slovosledu však i nevalenční adverbiále vyjadřující směr (kam). Na postavení kontextově nezapojeného adverbiália ve slovosledu má částečně vliv i jeho forma (nevalenční adverbia bývají častěji než nevalenční...
|
|
|
Přechodníky v současné češtině
Špinková, Tereza ; Hošnová, Eva (oponent) ; Adam, Robert (vedoucí práce)
Bakalářská práce si klade za cíl popsat a porovnat nejdůležitější přístupy k popisu přechodníků v oblasti spisovné češtiny a na materiálu Českého národního korpusu ověřit tvrzení, která se vyskytují v lingvistických popisech přechodníků. V první části bakalářské práce je prostudovaná literatura popsána z hlediska funkce a formy přechodníků a z hlediska jejich užití. Jednotlivé stěžejní teoretické přístupy jsou pak srovnávány. První část bakalářské práce dále vymezuje sporné body těchto přístupů, jejich nepřesnosti a nejasnosti. Druhá část bakalářské práce je výzkumná. Materiál pro výzkum je čerpán z Českého národního korpusu. Na tomto materiálu jsou ověřovány sporné body, které byly vymezeny v části první.
|
|
|
Vliv valence predikátového slovesa na slovosledné uspořádání adverbiálií
Rysová, Kateřina ; Zikánová, Šárka (vedoucí práce) ; Hošnová, Eva (oponent)
Cílem práce je ověřit bezpříznakové pořadí vybraných kontextově nezapojených adverbiálií (volných slovesných doplnění) v češtině v závislosti zejména na jejich valenčnosti, sémantice, formě, délce a typu výpovědi, v níž se nacházejí. Výsledky práce byly získány na základě jazykové analýzy více než 1 700 výpovědí z dat Pražského závislostního korpusu. Ukázalo se, že faktor slovesné valence se do bezpříznakového slovosledného pořadí adverbiálií promítá silněji než vliv jejich sémantiky (příslušnosti k sémantické kategorii, např. místa, času, způsobu apod.). V základním slovosledu stojí v češtině nejprve nevalenční (fakultativní) kontextově nezapojená adverbiália, až po nich valenční (obligatorní). O pořadí nevalenčních (nevětně vyjádřených) adverbiálií rozhoduje jejich sémantika. Valenční kontextově nezapojená adverbiália mají oproti nevalenčním také zřetelně silnější tendenci vyskytovat se v roli vlastního rématu v aktuálním členění. Nevalenční kontextově nezapojená adverbiália se přitom vyskytují jak v antepozici, tak v postpozici, valenční v postpozici. Podobně jako valenční adverbiália vystupuje ve slovosledu však i nevalenční adverbiále vyjadřující směr (kam). Na postavení kontextově nezapojeného adverbiália ve slovosledu má částečně vliv i jeho forma (nevalenční adverbia bývají častěji než nevalenční...
|
|
|
Konkurence užití různých syntaktických prostředků pro vyjádření srovnání (na materiálu česko-německém)
Pečený, Pavel ; Hošnová, Eva (vedoucí práce) ; Mareš, Petr (oponent)
Cílem práce je podat charakteristiku konkurence syntaktických prostředků při vyjádření srovnání v češtině. Výzkum se týká především užití spojovacích výrazů a vybraných pádových relací. Jedná se o zjištění tendencí projevujících se při distribuci konkurenčních prostředků, s čímž souvisí také faktory syntaktického, sémantického nebo jiného rázu, které na distribuci mohou mít vliv. Materiálový podklad pro tuto analýzu tvoří doklady z paralelního česko-německého korpusu InterCorp a z vybraných korpusů ČNK. Ukázalo se, že ke konkurenci syntaktických prostředků pro vyjádření srovnání dochází nejčastěji v rámci jednoho sémantického typu srovnání, tj. v rámci srovnání ve smyslu shody a podobnosti na jedné straně a ve smyslu rozdílnosti na straně druhé. Zásadní roli při výběru konkurenčních prostředků hraje sémantické hledisko. K němu přistupuje také hledisko formální na rovině syntaktické. Pádové relace a předložkové skupiny mohou navazovat pouze srovnání na větněčlenské úrovni, spojovací výrazy také na úrovni souvětné. Konkurenci částečně ovlivňují také faktory stylistické a povaha komunikátu.
|
|
|
Slovosled ve větách vedlejších
Sedláček, Miroslav ; Hošnová, Eva (vedoucí práce) ; Zikánová, Šárka (oponent)
Tato diplomová práce je príspevkem k studiu ceského slovosledu. Jejím teoretickým podkladem jsou poznatky tzv. brnenské školy, zejména Jana Firbase a Aleše Svobody. Na základe excerpovaného materiálu z korpusu SYN 2005 predstavuje šíri slovosledných možností ceských vet vedlejších a hledá komunikacní oduvodnení preference zvoleného slovosledu. Zvláštní pozornost venuje umístení tématu a trí nejbežnejších príslovecných urcení. Ve srovnání s vetou jednoduchou shledává nekteré odchylky: Pro vety vedlejší je charakteristické postavení centra tranzitu, resp. prvku vlastního tranzitu a vlastního tématu, pred centrum tématu, zatímco ve vetách jednoduchých je takový slovosled omezen na relativne omezenou množinu vet. Subjektivní slovosled je ve vetách vedlejších spíše než emocionálním pohnutím casto zpusoben nevhodným rozvržením informace. Iniciální téma ve vete vedlejší jeví casto vyšší výpovední dynamicnost než iniciální téma vety jednoduché. Je záhodno rozlišovat mediální téma pred centrem tranzitu, které je dynamictejší než téma v mediální pozici za centrem tranzitu. Vlivem mluveného jazyka se téma objevuje i ve finální pozici. Na príkladu slovosledné pozice tematických a rematických príslovecných urcení místa, casu a vlastního zpusobu ukazuje napetí mezi slovoslednými faktory aktuálního clenení a...
|
|
|
Zachycení koordinace v závislostním popisu: se zvláštním zřetelem ke koordinaci nestejných kategorií
Šindlerová, Jana ; Hošnová, Eva (oponent) ; Panevová, Jarmila (vedoucí práce)
V této práci JSOU zkoumány možnosti zachycování konstrukcí s koordinací tzv. nestejných kategorií. Za nestejné kategorie jsou ve zvoleném teoretickém rámci, funkčním generativním popisu, považovány nestejné sémantické hodnoty jednotlivých uzlů v syntaktickém stromě, tzv. funktory. Autorka navrhuje omezující pravidla, která podchycují podmínky gramatičnosti koordinace nestejných kategorií. Tato pravidla jsou založena na vztahu konjunktů k argumentové struktuře jejich řídícího slovesa. Podstatou těchto pravidel je fakt, že koordinace argumentové a adjunkční pozice generuje za všech okolností negramatické struktury. Na základě těchto pravidel se navrhuje, které případy je možno zachycovat jako koordinaci členskou a které jako koordinaci na úrovni slovesa. V souvislosti s cíli práce se autorka pokouší také o vlastní třídění koordinačních konstrukcí na základě valenčních charakteristik koordinovaných pozic. Práce si klade za cíl vyvrátit vžitý názor, že není možné definovat pravidla pro tvoření gramatických typů koordinace nestejných kategorií.
|
|
|
Parenteze z hlediska stylového
Janíková, Lucie ; Adam, Robert (oponent) ; Hošnová, Eva (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá parentezí a jejím užitím v různých funkčních stylech. Parenteze je v odborné literatuře jev opomíjený a uvedené charakteristiky se v mnohém lišily. Z toho důvodu jsme se v úvodu této práce zaměřili na podrobnou charakteristiku parenteze a jejích základních rysů. Parenteze jsme definovali jako výpovědi syntakticky nezačleněné, které jsou vloženy do základní výpovědi, jež přerušují. Na tuto základní výpověď parenteze navazují a také s ní obsahově souvisejí. Dalšími charakteristikami je příslušnost parenteze k vedlejší promluvové linii a grafické (pomlčky a závorky) či zvukové (pauzy) odlišení od základní výpovědi. V druhé části této práce jsme analyzovali 4000 příkladů získaných z excerpovaných textů a z Českého národního korpusu, které jsme vyhledali na základě jejich grafického odlišení. Tyto příklady byly ze všeobecného korpusu syn2005 a z korpusu jednotlivých stylů, tj. uměleckého, odborného a publicistického. Z celkového počtu 4000 excerpovaných příkladů jsme získali 303 parentezí, ostatní příklady naší definici parenteze neodpovídaly. Dále jsme sledovali, jakými prostředky se vyjadřuje návaznost parenteze na základní výpověď. Parentezí s návazností anaforickou bylo 259 oproti 44 parentezím s návazností kataforickou. Ve všech analyzovaných funkčních stylech se vyjadřovala téměř...
|
|
|
Syntax právních textů z diachronního hlediska
Frausová, Lenka ; Zikánová, Šárka (oponent) ; Hošnová, Eva (vedoucí práce)
Cílem této práce je popsat ze syntaktického hlediska vývojové tendence v oblasti právních textů v období od r. 1918 do současnosti. Analyzovali jsme soubor 9 textů v celkovém rozsahu 27000 slov podle zásad M. Těšitelové a kol. Právní texty jsou v českých stylistikách chápány buď v rámci stylu právně-administrativního, nebo jako specifické komunikáty stylu odborného. Náš výzkum poukazuje na to, že byl právní text stylově vyhraněn už na počátku zkoumaného období. Jedná se o komplexní styl založený na funkci teoreticky odborné, prakticky odborné a direktivní. V syntaktické stavbě jsme zkoumali vývoj délky věty jako predikační jednotky (v textech C oproti textům A dochází k prodloužení o 1,4 slova). Zjistili jsme rozdíl v délce věty mezi naším výzkumem a výzkumem E. Hošnové. Délka věty jako predikační jednotky v našich textech A je delší o 0,6 slova. Důvody rozdílné délky věty mohou být dva: Vliv na tuto hodnotu může mít nesourodost výzkumů (E. Hošnová se zabývá vědeckými texty z let 1877-1905). Nebo může tato hodnota vypovídat o charakteristickém stylovém vyčlenění již na počátku námi zkoumaného období. Dále jsme zkoumali vývoj délky věty jako predikační jednotky ve větě jednoduché, souvětí souřadném a podřadném. Ve větě jednoduché jsme zkoumali vliv počtu jednočlenných vět na průměrnou délku věty jako...
|
|
|
Porovnání stylu vědeckých a popularizačních textů
Benediktová, Soňa ; Hošnová, Eva (oponent) ; Mareš, Petr (vedoucí práce)
V dnešní době stále vzrůstá význam odborného sdělování. Prvky odborného stylu pronikají do ostatních stylových oblastí a zároveň dochází s rozvojem věd ke vzniku stále více specializovaných vědeckých oborů. S růstem úlohy vzdělání a věd ve společnosti roste i zájem o publikace popularizační!, které mají poznatky vědy zpřístupnit širšímu publiku, a to srozumitelnou a atraktivní formou. Vychází velké množství popularizujících knih a pro úplnost dodejme, že popularizace má své místo i v televizi a rozhlase. Ačkoli se styl popularizační v posledních desetiletích značně rozvíjí, není mu v odborné literatuře věnován adekvátní prostor. Pozornost jazykovědy je soustředěna spíše na vývoj a proměny vyjadřování vědeckého a charakteristiky popularizačního stylu jsou víceméně rozptýleny v souhrnných pracích stylistických či v pojednáních o odborném stylu obecně. Prací zaměřených na popularizační styl existuje minimum. Pokusili jsme se tedy touto prací přispět k podrobnějšímu poznání prostředků textů popularizačních a zároveň také prostředků textů vědeckých jejich vzájemným porovnáním. Styl popularizační a styl vědecký jsou dva protipóly v rámci odborného stylu, je tedy zajímavé položit si otázku: jaké jsou shody a rozdíly ve zpracování téže problematiky v textech stylu vědeckého a stylu popularizačního? Jak se ve volbě...
|
host ::
RSS.