|
|
Společná imigrační politika EU versus národní zájmy: případová studie Itálie a Polska
Šmídová, Michaela ; Šlosarčík, Ivo (vedoucí práce) ; Hauser, Jan (oponent)
Cílem této práce bylo zkoumat vliv národních států na utváření společné imigrační politiky. Z analýzy dosavadního vývoje vyplývá, že tento vliv je značný, a to zejména v podobě akcentace represivních opatření a úsilí o harmonizaci pouze v podobě minimálních společných norem, což však odporuje filosofii Tamperského programu. Tento přístup je typický pro Itálii, která je na poli společné imigrační politiky tradičně velmi aktivní a podporuje její další rozvoj. V důsledku své geografické pozice, díky níž musí čelit přílivům ilegálních imigrantů, je jejím hlavním zájmem soustředěn především na spolupráci s ostatními státy v oblasti kontroly hranic, aby tak došlo к rovnovážnému sdílení nákladů, jež musí Itálie v souvislosti s přílivy ilegálních imigrantů nést. Italský důraz na represivní charakter opatření na evropské úrovni byl ovlivněn podobou její vlády, již tvořila koalice pravicových stran, prosazujících boj s ilegální imigrací, z nichž Liga severu se ve vztahu к imigrantům projevovala výrazně extremisticky. Šlo do značné míry o populistické projevy, neboť jak ukázal domácí vývoj v Itálii, důraz pouze na represivní opatření, omezující legální migraci, ve výsledku vedl jen к dalšímu zvyšování ilegální imigrace. Italská vláda přesto tento postoj prosazovala i na evropské úrovni, např. ve vztahu ke třetím...
|
|
|
PROCESY UČENÍ BĚHEM ÚČASTI ČESKÝCH REGIONÁLNÍCH AKTÉRŮ V PROGRAMECH INTERREG
Basařová, Tereza ; Kasáková, Zuzana (vedoucí práce) ; Hauser, Jan (oponent)
Tato diplomová práce zkoumá účast českých regionálních aktérů v nadnárodním a meziregionálním odvětví programu INTERREG v období 2007- 2013, a to z pohledu teorie organizačního učení. Zaměřuje se na procesy učení na individuální úrovni, na úrovni projektové skupiny a na úrovni partnerské organizace, v menší míře též na šíření znalostí a vědomostí mezi další aktéry na místní i evropské úrovni, kteří nebyli členy projektové skupiny. Cílem práce je zjistit, jestli dochází k procesům učení na všech těchto úrovních a také které překážky procesy učení komplikují. Metodou výzkumu je dotazníkové šetření a semistrukturované rozhovory. Práce dochází k závěru, že během spolupráce na projektu dochází k individuálnímu i skupinovému učení, přičemž nejčastější překážkou jsou potíže pramenící z nejednotného prostředí partnerů (rozdílné politické, institucionální či právní prostředí, nejednotné administrativní prostředí). K organizačnímu učení dochází do určité míry také, avšak s většími potížemi než na předchozích úrovních. Problémem je především ukládání tzv. nevýslovných znalostí. Výzkum dále naznačuje, že k efektivnímu šíření znalostí mezi lokální aktéry, kteří nebyli členy projektové skupiny, dochází. Relevance zastřešujících výstupů pro aktéry v EU se však zdá být spíše nízká.
|
|
| |
host ::
RSS.