|
|
Mechanismy regulace fetoplacentárního cévního řečiště při hypoxii
Kafka, Petr ; Cvachovec, Karel (vedoucí práce) ; Zoban, Petr (oponent) ; Bláha, Jan (oponent)
Placenta a plíce jsou jediné orgány, které plní funkci okysličování krve a mají společnou vlastnost - vazokonstrikci jako akutní reakci na hypoxii. Reagují tedy opačně než systémové cévy. V prezentované práci jsme se zaměřili na mechanismy regulace fetoplacentárních cév při stavech spojených s hypoxií. Byl použit experimentální model izolované, dvojitě perfundované placenty potkana. Naše výsledky prokazují významnou roli signální dráhy Rho kinázy v mechanismu této hypoxické fetoplacentární vazokonstrikce (HFPV). Chronické působení hypoxie na fetoplacentární cévy vede k trvalému zvýšení odporu cévního řečiště. Toto bylo prokázáno v experimentu s perfuzí fetoplacentárních cév málo viskózním solným roztokem. Naše výsledky ukazují významné zvýšení fetoplacentárního odporu cév při perfuzi krví, tedy za podmínek, které se blíží situaci in vivo. Zvýšení odporu může vést k placentární hypoperfuzi a následně k podvýživě plodu, což je považováno za jednu z klíčových příčin vážných fetálních a novorozeneckých morbidit, zejména intrauterinní růstové retardace. Diabetes mellitus je známých faktorem ovlivňujícím růst plodu. Stejně jako při chronické hypoxii, tak i při diabetu působí na stěny cév radikálový stres. Plody diabetických matek mají řadu znaků svědčících pro hypoxii. Působení diabetu na fetoplacentární...
|
|
| |
|
|
Fibrinolýza v kardiochirurgii a možnosti jejího ovlivnění
Špegár, Ján ; Vaněk, Tomáš (vedoucí práce) ; Cvachovec, Karel (oponent) ; Stříteský, Martin (oponent)
Lokální a systémové podávání tranexamové kyseliny u operací srdečních chlopní (studie LOST) Abstrakt Prospektivní, randomizovaná, dvojitě slepá studie LOST (LOcal and Systemic application of Tranexamic acid in heart valve surgery), měla za cíl zjistit možnou augmentaci systémového podání tranexamové kyseliny (1 g před kožním řezem, kontinuálně 400 mg/hod.) pomocí lokální/topické aplikace u pacientů, kteří podstoupili kardiochirurgický výkon na srdečních chlopních. Do studie bylo zařazeno 100 pacientů, kteří byli randomizováni do 2 skupin (A, n = 49; B, n = 51). Před uzávěrem sternotomie byl pacientům do osrdečníkové dutiny aplikován studijní roztok (skupina A: 250 ml fyziologického roztoku +2,5 g tranexamové kyseliny, placebová skupina B: 250 ml fyziologického roztoku). Kumulativní krevní ztráty za 4 hodiny po operaci (geometrické průměry [95% intervaly spolehlivosti]) byly 86,1 [56,1, 132,2] ml ve skupině A a 135,4 [94,3, 194,4] ml ve skupině B, test shody geometrických průměrů P = 0,107, test shody rozptylů P = 0,059. Za 8 hodin po operaci byly krevní ztráty ve skupině A 199,4 [153,4, 259,2] ml a ve skupině B 261,7 [205,1, 334,0] ml, P = 0,130, respektive P = 0,050. Za 24 hodin po operaci byly krevní ztráty ve skupině A 504,2 [436,0, 583,0] ml a ve skupině B 569,7 [476,0, 681,7] ml, P = 0,293, respektive...
|
|
|
Hemokoagulace a její ovlivnění při styku krve se stěnami tělních dutin, zvláště perikardem
Vymazal, Tomáš ; Cvachovec, Karel (vedoucí práce) ; Stříteský, Martin (oponent) ; Vaněk, Tomáš (oponent)
Operačních výkonů v tělních dutinách neustále přibývá. Jedná se o výkony, které jsou technicky náročné, většinou přesahují 2 hodiny délky a často jsou prováděny u pacientů starší ch 65ti let s řadou komorbidit a přidružených patologických stavů. Anatomicky lze tyto výkony rozdělit na výkony v dutině lební, hrudní a břišní. Při každém výkonu v tělní dutině dochází ke styku krve s její serózní výstelkou a incizí uvolněným tkáňovým faktorem a tím k nastartování patofyziologické reakce tkáňového faktoru a hemokoagulačních mechanismů. Tato krev je z důvodu přehlednosti operačního pole aktivně odsávána mimo tělo pacienta a v drtivé většině případů není již pacientovi opětovně vracena do oběhu. K masivnímu ovlivnění hemokoagulace tak tedy nedochází. Výjimkou jsou stavy zatížené velkou krevní ztrátou řádově ve stovkách mililitrů krve, při kterých může být použit rekuperátor erytrocytů, tzv. cell-saver (rekuperátor krve). Při dodržení kontraindikací (maligní tumor a sepse) je díky němu možno část odsáté krve vrátit zpět do oběhu pacienta. Filtr cell-saveru dokáže odfiltrovat velké molekuly a tkáňovou drť (také tuk, koagula), nedokáže však rekuperát zbavit nejrůznějších biochemických sloučenin, cytokinů a tkáňového faktoru. V tomto případě pak hemokoagulace pacienta bývá silně ovlivněna. Operační výkony jsou stále...
|
|
|
Intrakraniální tlak a jeho změny při léčbě akutního jaterního selhání metodou FPSA/Prometheus v chirurgickém modelu na praseti
Pražák, Josef ; Cvachovec, Karel (vedoucí práce) ; Červinková, Zuzana (oponent) ; Kieslichová, Eva (oponent)
Úvod: Mozkový edém je dobře známá a fatální komplikace akutního jaterního selhání (ALF - acute liver failure). Vliv léčby arteficiálními eliminačními metodami na cerebrální poškození u ALF je většinou, pokud vůbec, monitorován měřením intrakraniálního tlaku. Cílem této práce je posoudit vliv metody frakční plasmatické separace a adsorpce( FPSA - Fractionated Plasma Separation and Adsorption) - jedné z nebiologických eliminačních metod, na intrakraniální tlak. Druhým cílem této práce je vyhodnotit možnou roli intracerebrální mikrodialýzy v monitoraci efektivity léčby akutního jaterního selhání metodou FPSA. Metody. Ve dvou experimentech na velkém zvířeti - praseti, byly použity dva různé chirurgické modely ALF. V prvním experimentu byla experimentální zvířat rozdělena na dvě skupiny, skupinu ALF, u které bylo navozeno pouze jaterní selhání a skupinu FPSA, kde bylo navozeno jaterní selhání a následně u ní proběhl jeden cyklus léčby metodou FPSA. U obou skupin byl měřen intrakraniální tlak a hodnoty byly následně statisticky porovnány. V druhém experimentu byla porovnávána data z monitorace mikrodialýzou a intrakraniální tlak mezi třemi skupinami pokusných zvířat, tedy mezi skupinou s pouhým navozením ALF (ALF skupina), skupinou s ALF, u které proběhl šestihodinový cyklus léčby metodou FPSA (FPSA skupina), a...
|
|
|
Vliv anesteziologických technik na mikrocirkulaci orgánů
Turek, Zdeněk ; Kaška, Milan (vedoucí práce) ; Cvachovec, Karel (oponent) ; Šrámek, Vladimír (oponent)
SOUHRN (Vliv anesteziologických technik na mikrocirkulaci orgánů) Výzkum anestetik v posledních letech stále častěji přináší důkazy o non-anestetických účincích anestetik, kam lze zařadit i jejich účinky na mikrocirkulaci orgánů včetně jejího řízení. Intravenózní anestetika mohou ovlivnit mikrocirkulační síť změnami v mikrovaskulární reaktivitě, v tvorbě NO nebo v produkci prostaglandinů a cytokinů. Cílem této práce bylo stanovit vliv vybraných intravenózních anestetik na hepatosplanchnickou mikrocirkulaci u ventilovaného laparotomovaného potkana s využitím technologie sidestream dark-field (SDF) zobrazení. Třicet potkanů kmene Wistar bylo rozděleno do 5 skupin. Všichni potkani byli pro fázi instrumentace iniciálně uvedeni do celkové anestézie pentobarbitalem (60mg/kg i.p.), následně byli náhodně rozděleni do skupin s indukční (t = 5 min.) a udržovací (t = 35, 65, 95 min.) dávkou ketaminu, propofolu, thiopentalu a midazolamu. Hluboká analgézie ve včech skupinách včetně kontrolní byla zajištěna fentanylem. SDF zobrazení mikrocirkulace povrchu jater a distálního ilea bylo provedeno vstupně a pak v časech t = 5, 35, 65 a 95 min.). Ve skupině s propofolem bylo zjištěno zvýšení funkční sinusoidální denzity (FSD) po indukci anestézie (+25%, p<0,05) i v průběhu jejího vedení v čase t = 95 min. (+10,3%, p<0,05). Ve...
|
|
|
Využití tromboelastografie (TEG) při hodnocení hemokoagulace u pacientů na jednotce intenzivní péče (JIP)
Durila, Miroslav ; Cvachovec, Karel (vedoucí práce) ; Stříteský, Martin (oponent) ; Kovářová Kudrnová, Zuzana (oponent)
Pacienti na jednotce intenzivní péče jsou v kritickém zdravotním stavu, který je často provázen koagulační poruchou. Sepse jako hlavní příčina smrti u kriticky nemocných pacientů může být provázena jak hyperkoagulačním stavem a tvorbou mikrotrombů v mikrocirkulaci, tak i zvýšenou tvorbou endogenních heparinoidů s inhibičním vlivem na krevní srážlivost. K monitoraci hemodynamiky mají tito pacienti zavedený centrální žilní katetr a arteriální katetr, které jsou proplachovány heparinem jako prevence jejich uzávěru. Oba vstupy jsou používány pro odběr krevního vzorku na vyšetření krevního obrazu a koagulačních parametrů, včetně tromboelastografie (TEG). V prvním kroku práce bylo zjišťováno, zda u pacientů se sepsí můžeme očekávat arteriovenózní rozdíly při interpretaci vyšetření hemokoagulačních parametrů. Tato hypotéza byla potvrzena nálezem vyšší koncentrace D-dimerů a nižší aktivitou antitrombinu ve venózní krvi a zjištění lze vysvětlit zvýšenou konzumpcí antitrombinu při hyperkoagulačním stavu a následnou reaktivní hyperfibrinolýzou. Nekonzistentnost v místě odběru krevního vzorku potom může vést k chybné interpretaci patofyziologických procesů v organizmu. V parametrech TEG signifikantní rozdíly nebyly zjištěny. V druhém kroku práce bylo zkoumáno, jak heparin používaný k proplachu katetrů ovlivňuje srážení...
|
|
|
Celková anestézie a analgosedace kombinací nových alfa2 agonistů a ketaminu se zaměřením na mimořádné situace
Schreiberová, Jitka ; Černý, Vladimír (vedoucí práce) ; Cvachovec, Karel (oponent) ; Málek, Jiří (oponent)
Souhrn Úvod: Ideální celková anestézie a analgosedace pro mimořádné situace by měla splňovat následující požadavky: rychlé a jednoduché navození analgézie, požadovaného stupně útlumu vědomí, minimální ovlivnění kardiovaskulárních funkcí, zachování průchodnosti dýchacích cest bez nutnosti umělé plicní ventilace a možnost rychlého zotavení po použití antagonistů. Ketamin je pro tyto účely hojně využíván, často v kombinaci s benzodiazepiny, má však nežádoucí psychomimetické účinky a chybí specifický antagonista. Ve veterinární anestézii je ketamin často kombinován s alfa2 agonisty, tj. látkami, které mají z pohledu anestézie pro mimořádné situace vhodný farmakologický profil. Kombinace nových zástupců alfa2 agonistů s ketaminem se teoreticky jeví jako slibná pro tyto účely. Cíl: V pokusech na primátech makak rhesus zhodnotit 1. imobilizaci kombinací ketaminu s novými zástupci alfa2 agonistů, 2. vliv přidání enzymu hyaluronidázy k uvedeným kombinacím a 3. posoudit, zda malé dávky midazolamu přidané k imobilizační směsi mohou redukovat dávky ketaminu při zachování imobilizačního účinku. V klinické části zhodnotit analgosedaci kombinací dexmedetomidin - ketamin - midazolam a porovnat dosažené výsledky s dosud rutinně užívanou analgosedací kombinací midazolam - sufentanil. Materiál a metodika: V pokusech na...
|
|
|
Rozhodovací procesy a kvalita života u nemocných v intenzivní péči
Pařízková, Renata ; Zavázalová, Helena (vedoucí práce) ; Kasal, Eduard (oponent) ; Cvachovec, Karel (oponent)
Rozvoj intenzivní medicíny v posledních dvaceti letech sebou přinesl nejen možnost příznivého ovlivnění dříve neřešitelných stavů, současně ale sebou přinesl zcela nové problémy medicínské, etické i ekonomické. Narůstající rozpor mezi možnostmi medicíny a ekonomickými zdroji a současně neoprávněný optimismus lékařů i veřejnosti o neomezených možnostech medicíny vedl k zahájení diskusí o alokaci dostupných zdrojů těm nemocným, kde lze očekávat reálnou naději na zlepšení stavu s přežitím a dosažením přijatelné kvality života. Intenzivní péče může vést k prodlužování umírání s utrpením a strádáním, mnohdy provázeném ztrátou důstojnosti nemocného, což je v přímém rozporu s etickými principy a základními právy člověka. Vysazení těch postupů, které se jeví při pečlivém odborně podloženém zdůvodnění jako zcela marné, neúčelné a které nemohou zvrátit jednoznačně nepříznivou prognozu nemocného, je v souladu s etickými principy medicíny. V případě nemožnosti splnění základních léčebných cílů, kterými je zachování života a zdraví nemocného, je nutné cíle přehodnotit a stanovit nové, kdy je lékařské a ošetřovatelské úsilí zaměřeno na zajištění komfortu nemocného ve všech aspektech (zabezpečení základních fyzických, psychologických, sociálních a duchovních potřeb) s důrazem na respektování důstojnosti nemocného. Cílem...
|
|
| |
host ::
RSS.